Z historie jídla: Sladký život

Na talíři / 24.11.2014

Taky si představujete pralidi, jak obcházejí stromy a stejně jako Medvídek Pú hledají medový úl?

Jak to tedy se sladkostmi v lidském jídelníčku je? Jak už jsme psali u kaší, sladká chuť je pro člověka přirozená a pokud ji vyloženě nevyhledáváme, obvykle nám aspoň nevadí. Hodně rostlin, například ovoce či obilniny, obsahují přirozeně se vyskytující cukr – fruktózu. K oslazení čaje ale plátek jablka nepostačí.

Medovníček s pepřem

Med divokých včel ochutnali lidé ještě před samotným rozvojem zemědělství – tedy na konci paleolitu. Ve středověku začali lidé včely chovat v úlech nebo je alespoň lákali do dutin stromů. Lidé od včel nejen brali, ale zároveň o ně pečovali. První úl na českém území se objevil v 9. století  (období Velké Moravy) a říkalo se mu ulišdž.

Staří Římané med s oblibou přidávali k masitým pokrmům a nejoblíbenější kombinací pro ně byl med s pepřem, zázvorem či šafránem. Použítí medu však mělo jistá omezení a to především v době středověku. Med barví, proto nebylo jeho přidávání žádoucí například do světlých kaší (rýžové). Ani při zavařování nebo pečení dortů nenašel využití. Kam však med bezpochyby patří, jsou perníčky. Ty ve svém jméně však neskrývají med (pokud je nepojmenujete medovníčky), ale pepř – ten byl součástí koření, které se do něj přidávalo.

Bílý cukr řepný, světlý cukr třtinový, med květový, cukr palmový a melasa.

Bílý cukr řepný, světlý cukr třtinový, med květový, cukr palmový a melasa.

Cukrkandl

Odkud přišel „cukr“

Původ slova cukr je snad ještě o něco zajímavější než historie jeho samotného. Sharkara znamená v sanskrtu drť nebo písek. Odtud si jméno vypůjčili i Peršané (shakar), Arabové (sukkar), latina (succarum), Francouzi (sucre), Angličané (sugar), Němci (Zucker) či slovanské jazyky (česky cukr, slovensky cukor, polsky cukier, rusky сахар/sachar).

Online Etymology Dictionary

Že je třtinový cukr něčím moderním a extra? Ale vůbec ne! Kuchařky ze 17. by mohly vyprávět. Právě v té době se u nás objevil poprvé. Zpracování třtiny ovládli Indové před 3 000 let. Mezi 8. a 17. století byl cukr využíván v lékařství, někdy v kuchyních jako druh koření. Až právě v 17. století pronikl na stoly šlechticů ocukrované ovocné zavařeniny, bílkový sníh, šlehačka, zmrzliny či sladké krémy.

Cukr z řepy, který je v našich končinách rozšířenější, byl poprvé zmíněn až v roce 1747. O zhruba 150 let dříve byl poprvé připraven sladký sirup, který se však pro jídlo zatím nepoužil. První cukrovar byl otevřen v Polsku v roce 1802.

Přírodní barva řepného cukru je zlatavá, bílé se dosahuje až bělením a čištěním.  Cukr se však tímto procesem zbavuje melasy a dalších látek. Obecně lze říci – nejen u cukru řepného – že čím tmavším je barva, tím více prospěšných látek cukr obsahuje.

Čím si ještě přisladit?

Cukr a med nejsou jedinými sladidly. Míza stromů, kterou dnes známe především jako javorový sirup, byla naším předkům známá velmi dobře. Během 18. a začátkem 19. století bylo vaření javorového sirupu oblíbené dokonce i v Evropě. Jeho produkce však v polovině 19. století zcela zanikla.

Mezi další přirozená sladidla patří i stévie, sirup z agáve, hroznový cukr nebo březová šťáva.

Zdroj: BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Academia, 2012.

Autor fotografií: Šárka Hubáčková

Šárka Hubáčková

Šárka Hubáčková

Mám ráda nejen jídlo jako takové, ale i příběhy, které se k němu vážou. Ať už jsou o tom, že nejlepší koláče peče teta z druhého kolene nebo o jídlech, která vařili lidé před stovkami let. Kromě toho píšu blog o jídle www.tvarohapovidla.cz

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Ivana Černá

    Zdravím, pro ty, kteří by se rádi dozvěděli více o hroznovém cukru, který je tu jen okrajově zmíněn, doporučuju stránky http://www.glukopur.cz
    Obsahují všechny důležité informace o výrobě, dávkování, účincích i historii.