Made in China: Po půl roce v Číně se očekává…

V obraze / 31.10.2014

Jsem půl roku v Číně, takže se ode mě očekává spousta věcí. Moje rodina očekává, moji přátelé očekávají a i já jsem očekávala. Možná ale všichni čekáme na Godota.

Podle všeho už bych měla umět čínsky, mít procestovanou půlku země a dosahovat výšin svého kariérního růstu. Nic z toho se neděje. Místo dosahování výšin jsem dost často brázdila nížinami. Čína je jako partyzán. Čekáte útok z jedné strany, ale on přijde totálně odjinud, překvapí vás, paralyzuje a nezbývá, než bojovat. Mně podkopla nohy v úplně základních potřebách. Maslowova pyramida potřeb se mi začala hroutit od základů.

Čínská okna slouží ke všemu, k pověšení zelí, prádla nebo odložení mopu. Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Čínská okna slouží ke všemu, k pověšení zelí, prádla nebo odložení mopu.
Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

V Číně ztrácíte veškeré jistoty, i ty, které jako žena zažíváte každý měsíc od svých třinácti let. Jediná jistota je, že pokud očekáváte cokoliv, na co jste za svůj dosavadní život zvyklí, tak se to stane, ale přesně naopak. Šest uplynulých měsíců jsem se učila jak přežít. Už první den při večeři jsem si uvědomila, že asi budu mít trochu problém se stravováním. Desetkrát dokola jsem spočítala počet kytek na ubruse stolu, jen abych se pohledem vyhnula psímu masu položenému na talíři přede mnou. Kytek bylo přesně patnáct a já začala přemýšlet o kanibalismu.

Je to jako výstřel na Mars

Místo navštěvování míst z mého šestisetstránkového průvodce jsem navštívila čínské doktory se zánětem ledviny, šestkrát brazilskou zubařku s ulomeným zubem, ve vedrech k padnutí do sebe lila průduškové čaje a po večerech místo čínštiny studovala na internetu orgány dutiny břišní v touze zjistit původce mých křečí.

Kariéru jsem započala v sekci „tanec s peřím na zadku“, jelikož je to, vzhledem k mojí barvě kůže a vlasů, ten nejsnadnější přísun peněz do obálky s nápisem „na doktory“.

Tanec není ani tak důležitý jako ta "exotická" barva kůže a vlasů. Za to vám Číňané zaplatí nemalé peníze. Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Tanec není ani tak důležitý jako ta „exotická“ barva kůže a vlasů. Za to vám Číňané zaplatí nemalé peníze.
Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Vedeme s Čínou boj, kdo vyhraje, těžko říct. Čína má výhodu boje na domácím poli. Pro mě byly podmínky ztíženy adaptací na prostředí, ve kterém jsou životní standardy postaveny na úplně jiných základech. V určitých oblastech dokonce základech žádných.

Plivou a jí kuřecí nohy

Hygiena neexistuje. První, co každé ráno slyším, je plivání. Ano, slyším. V Číně je to projev především zvukový. Dlouhé hlasité vytahování smrkance z útrob je vlastní mužům, ženám i dětem. Je to takový národní folklór. Provází vás všude, v autobuse, nákupním centru i dámských záchodech.

Podobnou věcí je vyprazdňování. Rodiče pomáhají dětem vykonat své potřeby (obě)… (dost často tu větší) uprostřed chodníku, v hale čtyřhvězdičkového hotelu nebo nad košem v supermarketu. Nezíráte s otevřenou pusou, máte ji dost pevně zavřenou a přestáváte dýchat. Nedivíte se, že chodící bakterie zvaná šváb je součástí čínské symbiózy, tudíž i vaší kuchyně.

Co se týče stravy, tak se podobá mému prvnímu dojmu, mám s ní problém. Jsem člověk spíše býložravý a Číňané narvou maso snad i do pudinku. Milují ho. Zdárně s úsměvem odmítám (nebo tajně vyhazuji) poobědové „zákusky“ od mých kolegů, typu usušená prasečí kůže, marinované kuřecí pařáty nebo pytlíčky s rybí směsí.

Po návštěvě místního trhu, který jsem záhy přejmenovala na jatka, jsem se začala nazývat vegetariánem. Což ale také není velká výhra. Když jsem v práci zmínila, že jím syrovou zeleninu, tak na mě málem vytáhli ze šuplíku krucifix. Je to špinavé a už to nikdy nemám dělat. Bože, učím se vařit salátovky (!).

Čínské "zákusky" - marinované kuřecí pařáty, usušená prasečí kůže a vakuované rybí "cosi". Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Čínské „zákusky“ – marinované kuřecí pařáty, usušená prasečí kůže, rybí směs.
Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Čerstvé potraviny je těžké najít, i zelenina na trhu je plná chemie. To, co se prodává v supermarketu, je pak jen směs éček připomínající chuť dané potraviny.

Je to extrém a vystoupení z komfortní zóny o pěkných pár metrů, kdy testujete svoji psychickou a fyzickou odolnost, poznáváte sami sebe, své hranice, učíte se a uvědomujete si. Občas mám pocit, že jsem na nějakém sebepoznávacím výcviku. To vše probíhá pod neustálým drobnohledem čínských občanů. Šest měsíců na mě všichni zírají, křičí, ukazují si a fotí. Snažila jsem se respektovat jejich údiv nad bílou tváří. Nicméně, asi po třech měsících jsem myslela, že zabiji prvního Číňana, který se na mě podívá nebo mi začne mávat rukou před obličejem a křičet „Hello! Hellooo! HELLOOOOO!“ (většinou je to jediné anglické slovo, které umí). Nikoho jsem nezabila. Začala jsem běhat. V noci, abych nebyla tolik vidět.

Šest měsíců na mě všichni zírají a fotí si mě. Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Šest měsíců na mě všichni zírají a fotí si mě.
Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Tak a teď přichází ta otázka, proč tady ještě jsem. Přemýšlím nad tím často, většinou když čekám v nemocnici na výsledky krve. No a odpověď je jednoduchá, protože tohle je život. Život a jeho škola. Možná o to tady jde mnohem více než o to, že si do životopisu napíšu další položku s pracovní pozicí v Číně. Možná jediné, co se ve finále naučím, je uvařit salátovky a třeba budu za měsíc balit kufry. Přesto, díky životu, že mi dává to, co potřebuji, a ne to, co očekávám. Godot také nikdy nepřišel.

Zdroj perexové fotografie: Gabriela Nováková, Generace 21

Gabriela Nováková

Gabriela Nováková

Bylo by dobré změnit svět.

Zanechte komentář