SOUDCE: A vy jste si mysleli, že je váš vztah s otcem komplikovaný

Film Kultura / 22.10.2014

Do kin přichází tragikomedie o rodinných vztazích se dvěma Roberty v hlavních rolích.

THE JUDGE

drama

USA, 2014, 142 min

Režie: David Dobkin

Hrají: Robert Downey Jr., Robert Duvall, Vera Farmiga, Leighton Meester, Vincent D’Onofrio, Dax Shepard, Billy Bob Thornton

Musím se vám předem k něčemu přiznat. Co se týče výběru filmu, který budu sledovat, nepostupuji zcela konvenčním způsobem. Jasně, častokrát mě dokáže přesvědčit neotřelá anotace nebo zajímavý plakát. Ovšem úplně nejčastěji je to – a v mé hlavě to vyvolává naprosto totožnou reakci jako rozblikání červeného poplašného světla – jméno konkrétního herce.

Jak mi ale určitě (doufám) mnozí z vás potvrdí, je to ve většině případů ten nejhorší selektivní přístup, jaký můžete vůči filmům mít. Pokud totiž jako já sledujete především filmografie svých oblíbených herců, pravděpodobně už jste se nejméně jednou přistihli při tom, že dvě hodiny sledujete nějaký starší existenciální snímek, který nedává žádný smysl, začali se sami sebe ptát, co děláte se svým životem, a pak se zahleděli danému oblíbenému herci do očí a výhružně pronesli: „Vidíš, co kvůli tobě musím trpět? Doufám, že to dokážeš ocenit.“

Když jsem tedy narazila na Soudce, hlavou mi v tomto pořadí proběhly následující věci: Drama? Super. Z prostředí soudu? To půjde. Robert Downey Jr.? Super na druhou. Zbývalo jen vyřešit, jestli mi Robert Downey Jr. stojí za více než dvě hodiny sezení a křeče v pozadí.

Odpověď: stojí.

Já na tátu, táta na mě

Henry Palmer (Robert Downey Jr.), kterému nikdo neřekne jinak než Hank, pracuje jako advokát v Chicagu. Po nečekaném telefonátu od svého staršího bratra Glena (Vincent D’Onofrio), ve kterém se dozvídá o náhlém úmrtí jejich matky, se Hank musí vydat zpět do nenáviděného rodného maloměsta v Indianě.

Hank (Robert Downey Jr.) přijíždí do rodné Indiany na pohřeb své matky.

Hank (Robert Downey Jr.) přijíždí do rodné Indiany na pohřeb své matky.

Nejenže tak otevře stále čerstvé rány způsobené složitým vztahem s otcem (Robert Duvall), místním dlouholetým a váženým soudcem, ale také zkomplikuje věci se svou láskou z mládí (Vera Farmiga).

I přes snahy z Indiany co nejdříve odjet, zůstává nakonec Hank několik týdnů, aby svému otci pomohl v záležitosti, kterou není slušné dopředu prozrazovat. A zde začíná jeden z hlavních motivů snímku – napříč všemi hádkami a sváry, pouto mezi rodičem a dítětem je stejně nejsilnější.

A ještě jeden přelet nad městem

Hned na úvod svého hodnocení musím zmínit, že Soudce není pouze dramatický film. Jedna jeho část jasně odpovídá premise, kterou si každý z nás představí po přečtení anotace. Cynická postava Downeyho s tragickou backstory, která bude odhalena v druhém úseku stopáže. Zatrpklá postava Duvalla, s jehož motivací se podobně seznámíme během delší emočně vypjaté scény, podkreslené zádumčivou hudbou. Naše vcítění se do pocitů jedné z postav a prožití duševní katarze, následované telefonátem rodičům, že je máme rádi.

Druhá část je ale velmi humorná, což je hlavně na začátku filmu pro diváka celkem rozpačité. Místo očekávané pochmurné atmosféry totiž slyší povzbudivou hudbu a vidí Downeyho, jak na soudních záchodcích močí jinému advokátovi na boty a asi deset minut tráví přemýšlením nad tím, zda si nespletl sál.

Roky svárů mezi otcem a synem jeden týden nevyřeší.

Roky svárů mezi otcem a synem tak krátká doba nevyřeší.

Soudci chvíli trvá, než si najde správný rytmus, v jakém by se měly střídat vypjaté situace s odlehčenou komickou výplní. To se dá jednoduše prominout. Mnohem hůře se ale snáší přemíra klišé a okamžiků, kdy si neodpustíte hnidopišskou poznámku: „A tohle opravdu probírají v naplněné soudní síni?“

Další, velmi malicherná skutečnost, která mi na snímku vadila, bylo opakování stěžejní skladby (Holocene od Bon Iver). Nic proti samotnému výběru, ale pokud jsem skladbu slyšela už jednou při (a teď přeháním pro odlehčení textu) „emočně vypjaté scéně 15“, nepotřebuji ji znovu slyšet u „emočně vypjaté scény 32“. Tvůrci tím možná zamýšleli něco jiného, ale jediné, co jsem si z toho odnesla já, byl pocit, že si už nemohli dovolit zaplatit práva k další trudnomyslné skladbě.

Pokud ale nejste tak puntičkářští jako já, nevadí vám desítky leteckých záběrů na město, které stejně nepoznáte a budete si ho muset vygooglit, nebo pokud nepíšete recenzi pro internetový magazín, budete se Soudcem naprosto spokojeni. A to možná jen z toho důvodu, že je herecký ansámbl vedený Robertem a Robertem naprosto skvělý.

Zdroj všech fotografií: Warner Bros.

Kristina Roháčková

Kristina Roháčková

Rodiče ze mě chtěli vrcholového sportovce, a tak se ze mě stal novinář. Dubluju mezi kulturou a obecnou všehochutí, nejblíže mám ale k filmu.

Zanechte komentář