Ohlédnutí za SFP – 1. část: komedie, sci-fi a hodně hudby

Film / 19.10.2014

Severský filmový podzim si pro nás letos připravil nejen dramata, ale i komedie a spoustu dalšího. Podívejte se, co zajímavého ze severské produkce jsme letos mohli vidět.

Festival Severský filmový podzim začal na začátku října v Praze v kině Lucerna a v Brně v kině Art. Letošní, již pátý ročník, nám přinesl nejen pro severskou kinematografii typická temná dramata, ale také spoustu komedií a dokonce sci-fi. Některé filmy byly povedené, některé méně. Podívejte se, jak festival probíhal v brněnském kině Art, které filmy jsme viděli a které nás zaujaly.

První den festival zahajoval švédský film LFO (2013) režiséra Antonio Tubléna. S jeho originální tvorbou jsme se mohli setkat už na minulém ročníku, kde se promítal jeho předchozí film Originál (2009), který pro velký úspěch organizátoři zařadili i do letošního programu.

LFO. Co je film a co realita?

LFO

LFO: The Movie

Švédsko, 2013, 94 min.

Drama, sci-fi, komedie

Režie: Antonio Tublen

Scénář: Antonio Tublen

Hudba: Antonio Tublen

Hrají: Patrik Karlson, Izabella Jo Tschig, Per Löfberg, Ahnna Rasch, Lukas Loughran, Erik Börén, Björn Löfberg Egner

Švédské sci-fi LFO z loňského roku vypráví o samotářském radioamatérovi Robertovi, který objeví zvláštní frekvenci, jež umožňuje ovládat lidskou mysl a jednání. Svůj nový objev si začne zkoušet na svých nových sousedech, ze svého domu udělá něco jako zvukové doupě a – jelikož Robert není úplně v pořádku (spíš by se dalo říci, že je úplný blázen) – věci se mu začnou brzo vymykat z rukou.

Celý děj filmu se odehrává uvnitř domu hlavního hrdiny, což je neobvyklé, především pro film žánru sci-fi. Na diváka to po chvíli působí až klaustrofobicky a získá až nepříjemně reálný pocit, že se v domě nachází taky. Podobný efekt má také vyprávění příběhu, ve kterém po chvíli přestává být jasné, co je vlastně realita a co pouze Robertovy představy, stejně tak kdy postavy jednají samy za sebe a kdy jednají pod vlivem tajemných frekvencí. Divák se může chvílemi opravdu ztrácet, ale to je, dle mého názoru, přesně to, o co tvůrci šlo. Prolomit hranici mezi realitou a představami, což reflektuje stav mysli hlavního hrdiny, který už vlastně také tyto hranice nerozeznává. Koneckonců nečekaný závěr jen dokazuje, kam až tvůrce chtěl zajít.

Postavy filmu byly vybrány naprosto přesně a úžasně odpovídají daným charakterům. Především hlavní hrdina Robert, kterého ztvárnil Patrik Karlson, je vzhledově přesně ten typ, kterého byste si z popisu postavy představili. Na první pohled postarší pupkatý strejc, který doma chodí v trenkách a v ponožkách a žije naprosto všední život. Když se mu však do rukou dostane nečekaný nástroj moci, začne se tento všední zoufalec poněkud měnit. A my, kteří to s postavou Roberta prožíváme, si najednou uvědomujeme, že má vlastně jakési zvláštní charisma. Když si oblékne sako, vlastně mu věříme, že je terapeut, a nakonec zjišťujeme, že je na něm vlastně něco děsně sexy a všechno to baštíme i s navijákem.

A to platí jak pro ostatní postavy z filmu, tak pro diváky. Je to vlivem frekvencí, které působí i na nás? Možná. Na postavě Roberta vidíme typický prototyp antihrdiny, třebaže film k této postavě přistupuje hlavně komediálně a nesnaží se nám tento charakter prezentovat smrtelně vážně, jak to většinou u příběhů s antihrdiny bývá. Ostatním hlavním postavám, tedy sousedskému páru Linn (Izabella Jo Tschig)Simonovi (Per Löfberg), také jejich role věříte.

Scéna z filmu. Zdroj: oficiální facebook filmu

LFO nabízí mnoho podnětů k zamyšlení. Zdroj: oficiální facebook filmu

Příběh je vyprávěn napínavě, čemuž pomáhá kamera, která se zaměřuje na detaily a zdařile využívá sekvence. Zajímavě jsou také řešeny situace, kdy se děj odehrává mimo dům. Scény jsou pouze slyšet a kamera zůstává v Robertově domě.

Další pozoruhodnou věcí na filmu je fakt, že za režií, scénářem a hudbou stojí jeden člověk. Antonio Tublen patří k současným švédským režisérům a podle všeho je velmi všestranně nadaný. Na Severském filmovém podzimu jsme mohli vidět také jeho starší, neméně povedený snímek Originál z roku 2009. Kromě těchto dvou snímků má Tublen na svém kontě ještě jeden film, dánské drama s názvem Switching: An Interactive Movie (2003). Za film LFO Tublen získal několik ocenění, především na sci-fi festivalech.

Fotografie z uvedení filmu na Fantastic Festu v Austinu. Zleva Izabella Jo Tschig (Linn), režisér Antonio Tublén, Patrik Karlsson (Robert). Zdroj: Oficiální facebook filmu

Fotografie z uvedení filmu na Fantastic Festu v Austinu. Zleva Izabella Jo Tschig (Linn), režisér Antonio Tublén, Patrik Karlsson (Robert). Zdroj: oficiální facebook filmu

LFO nabízí velice vtipnou formou jakési zamyšlení nad dnešní společností a dnešním světem. Ať to může znít jakkoli jako klišé, věřte, že film se rozhodně nesnaží nijak hodnotit či snad dokonce umravňovat. Naopak, je to hlavně zábava a případné hlubší poselství nebo zamyšlení si každý divák musí nalézt sám.

Film LFO byl bezpochyby skvělým zahájením festivalu. Pokud jste fanoušky sci-fi, určitě si tuto žánrovou lahůdku nenechte ujít.

Druhý den festivalu byly na programu finská komedie Přijede prezident!, švédské drama Neplač pro mě a komediální drama Originál. Jelikož se dva filmy kryly, bylo možné vidět pouze dva z nich, což byla škoda, neboť všechny tři filmy stály za to. Po komedii Přijede prezident! jsem se tedy rozhodla pro film Neplač pro mě – Originál jsem už viděla.

Přijede prezident!

Přijede prezident

Kekkonen tulee!

Finsko, 2013, 85 min.

Režie: Marja Pyykkö

Scénář: Elias Koskimies

Předloha: Pia Pesonen

Hudba: Antti Lehtinen

Hrají: Ville Virtanen, Iina Kuustonen, Konsta Mäkelä, Ilmari Järvenpää, Aake Kalliala, Merja Larivaara

Do malého opuštěného městečka v severním Finsku přijde jednoho dne dopis, že jej navštíví sám Kekkonen, všemi milovaný prezident Finska. Tato zpráva okamžitě obrátí naruby všední život tamních občanů, kteří začnou plánovat velkolepé oslavy této návštěvy.

Urho Kaleva Kekkonen byl nejdéle vládnoucí finský prezident v letech 1956 – 1982 a těšil se velké popularitě u finských občanů. Ve funkci vystřídal Juha Kustiho Paaskiviho a pokračoval v jeho politice známé jako Paaskiviho-Kekkonenova linie. O jeho popularitě svědčí také fakt, že v roce 2006 získal v anketě Velcí Finové třetí místo, hned po maršálu Mannerheimovi a Risto Rytim.

Příběh vypráví dívka Silvi (Wilma Rosenqvist), kterou snad jedinou nechává návštěva prezidenta naprosto chladnou. Což ovšem neplatí pro její matku Alli (Merja Larivaara), která je majitelkou jediného baru ve městě a rozhodne se v něm uspořádat velkou oslavu na prezidentovu počest. Tento knižní způsob vyprávění příběhu pomáhá udržet dynamičnost, propojuje jednotlivé malé epizody a přidává další vtipný element.

Oficiální plakát filmu. Zdroj: oficiální facebook filmu

Oficiální plakát filmu. Zdroj: oficiální facebook filmu

Můžeme zde vidět všechny typické maloměstské charaktery – hospodskou, která touží za svůj život alespoň jednou zažít něco velkolepého, starostu, který je patřičně slizký, ale se svými zastupiteli si navzájem dokazují, jak jsou i v tomto maloměstě velkými pány, starostovu ženu, která se stále ze všech sil snaží stát se ženou na výši, ale cítí, že životem v opuštěném městečku na severu Finska se jí nestane, vesnické blázny, vesnické podivíny, omladinu, která chce ze všeho nejvíc odjet někam pryč, a další. Příběhu dodává originální nádech zasazení do drsné, ale překrásné laponské krajiny.

Film režírovala současná mladá finská režisérka a herečka Marja Pyykkö podle knižní předlohy Urho Kekkonen Strase spisovatelky Pii Pesonen. Pyykkö kromě retrokomedie Přijede prezident! režírovala ještě další dva filmy, Utíkej, sestro, utíkej z roku 2010, který jsme mohli v Česku vidět například na zlínském filmovém festivalu, a drama Tässä lepää Aino Koski  (Zde leží Aino Koski) z roku 2007.

Přijede prezident! je vtipná, oddechová komedie plná bláznivých, sarkastických a milých scén. I když byl závěr filmu celkem očekávatelný, divák se rozhodně nenudí.

Neplač pro mě

Neplač pro mě

Känn ingen sorg

Švédsko, 2013, 118 min.

Drama, hudební

Režie: Måns Mårlind, Björn Stein

Scénář: Cilla Jackert

Hudba: Adam Nordén

Hrají: Adam Lundgren, Disa Östrand, Jonathan Andersson, Josefin Neldén, Tomas von Brömssen

Neplač pro mě je film o mladém muzikantovi jménem Pål, který sní o úspěchu se svojí hudbou, ale má před sebou velkou překážku – sám sebe. Kdykoli se objeví příležitost ukázat svůj talent, Pål reaguje naprosto nekontrolovatelně. Jeho dva přátelé, Lena (Josefin Neldén) a Johnny (Jonathan Andersson), jej plně podporují a snaží se mu dodávat sílu a sebevědomí společně s femme fatale Evou (Disa Ostrand), která se pro Påla stane osudovou. Ne však ve zcela pozitivním slova smyslu. Zpočátku se film jeví jako další film o znuděných mladých lidech, jakých jsme už viděli stovky, tentokrát z Göteborgu, ale postupně se mění v nečekaně emočně silné drama. Jak to už v životě chodí, ukáže se, že všechny postavy mají své menší či větší problémy, které postupně ovlivňují celý příběh.

Film je lehce autobiografické drama o zpěvákovi současné švédské pop music Håkanu Hellströmovi, který byl populární hlavně kolem roku 2000, kdy vyšla jeho úspěšná píseň Känn ingen sorg för mig Göteborg, podle které je také film pojmenován. Příběh je inspirován Hellströmovými písněmi a do jisté míry také jeho vlastním životem, hlavní hrdina Pål například hraje v alternativní kapele na bicí – stejně jako Hellström ve svých začátcích. Do této role byl obsazen Adam Lundgren, který je charismatický a skvěle ji zvládl. Samotný Hellström si ve filmu zahrál pouličního muzikanta, který se objeví asi ve dvou scénách.

Hlavní čtveřice společně s Håkanem Hellströmem. Zleva Håkan Hellström, Jonathan Andersson, Adam Lundgren, Disa Östrand, Josefin Neldén. Zdroj: cinemaholics.se

Hlavní čtveřice společně s Håkanem Hellströmem. Zleva Håkan Hellström, Jonathan Andersson, Adam Lundgren, Disa Östrand, Josefin Neldén. Zdroj: cinemaholics.se

I pro diváka neznalého švédské pop music je drama Neplač pro mě skvělou podívanou. Najdeme tam od všeho trochu – napětí, humor, romantiku a k tomu navíc skvělou hudbu, která celý film krásně zceluje. Diváci, kteří zůstali v kině až do konce titulků, si mohli přečíst, že na nahrávání hudby k filmu spolupracoval také český symfonický orchestr.

Scénář napsala Cilla Jackert, která byla za film nominována v cenách Švédského filmového institutu Guldbaggegalan 2014 v kategorii nejlepší scénář. Na režii se podíleli Måns Mårlind a Björn Stein, kteří jsou ve Švédsku již známou tvůrčí dvojicí. Společně již pracovali například na filmu Underworld: Probuzení (2012) a na několika dalších filmech a televizních seriálech.

Neplač pro mě je zajímavý příběh plný skvělých hereckých výkonů a skvělé hudby. Určitě potěší milovníky podobných silných příběhů doprovázených působivou hudbou, jako je například Trainspotting, případně třeba i Juno.

Zdroj perexové fotografie: oficiální facebook filmu Känn Ingen Sorg

Karla Melichnová

Zanechte komentář