„Hudební průmysl jde postupně do háje,“ myslí si Karolína Kamberská

Hudba Kultura / 31.1.2013

Z písně, kterou nazpívala do diktafonu, se stala titulní píseň k americkému filmu Madison. Jaká je skladatelka a novinářka Karolína Kamberská?

Karolína Kamberska dlouhá léta  spolupracovala se svoji sestrou Lucií Steinhauserovou v známem  duu „Sestry Steinovy“. Zúčastnily se  mnoha koncertů po festivalech i klubech, vydaly několik CD a kromě  úspěchů sponzorovaných u fanoušků se dočkaly i pár oficiálních ocenění – jako např. 4. místo v hlasování o nejlepší evropskou desku roku německého internetového magazínu www.folkworld.de pro Můj tanec, nebo nominace na žánrového Anděla 2006 za CD Jen děcko se bojí.

Jenom Karolína má na účtu také jeden kuriózní a významný zážitek, který poukazuje na to, že o jejím hudebním nadání nemůže být sporu. Psal se rok 2008. Zpěvačka nazpívala narychlo do diktafonu u recepce nejmenovaného pražského hotýlku lidovou píseň Ej lásko, lásko a s její pomocí vytvořil izraelský skladatel Effi Shoshani titulní píseň k americkému filmu Madison.

Muzikanti se vrací do civilu nebo míří na pracák.

Vydala jste dvě alba – “Říkadla a křikadla” pro děti a desku pro dospělé „Hořkosladce“. Jste s nimi spokojená? Nebo byste na nich něco změnila?

Vím, že to bude znít strašně, ale neměnila bych nic. Jsou to první desky v mém hudebním životě, které můžu sama poslouchat a říkat si“ “tééda, to jsme šikovný” (smích). To množné číslo zahrnuje i Honzu Ponocného, který nahrál většinu nástrojů, a on je hrozně dobrej, díky němu to má tu hudební šťávu. Na obou těch deskách nás dělala celá parta, a byla šťastně vybraná, Dorka Barová z Tara Fuki, Honza Horáček z Goodfellas, strašně mě baví i práce s Davidem Landštofem (hraje třeba s Radůzou). A taky moje dcera Sára a Honzovy holky, které naječely úžasné sbory na Křikadla.  Mám ráda když je ve studiu smích a zábava, je to pak slyšet i z písniček.

Poslední album jste vydala před třemi lety. Chystáte teď třetí desku, nebo na ni nemáte prozatím dostatečný počet písní?

Písniček mám spoustu, ale točit zatím nechci, protože to chce klid a já jsem se loni vrátila ke své původní práci – novinařině. Asi každý muzikant vám teď popláče, že všichni kdo jsme se ještě před pár lety živili muzikou, teď míříme na ten pracák, jak o tom hezky zpívají Buty… Kluby i festivaly se plácají v existenční nejistotě, a tak se my muzikanti vracíme “do civilu”. Jenže když pracujete a máte jako já tři děti a dům na venkově, na natáčení desky moc nemyslíte. Navíc mě moje nová práce strhla, jsem z toho hrozně nadšená. Píšu gastronomii a rozhovory pro Marianne, vybírám si lidi, kteří mě zajímají, mám tam velkou svobodu… Takže toho teď mám plnou hlavu.

Připravujete nějaké větší koncerty, například na Moravě?

Koncerty chystám všude možně a třeba na Moravu jezdím strašně ráda, myslím že duší jsem trochu Moravanka. Miluji Olomouc, jižní Moravu, Beskydy a docela intenzivně se zajímám o tamní lidovou kulturu, mám odjakživa úchylku na folklór. Ale teď je leden, většina koncertů je v tomhle mrazu v jednání, takže je potřeba sledovat můj web www.karolinakamberska.cz, kde mám kalendář.

Zamýšlíte spolupráci s nějakými českými nebo zahraničními interprety? Jako tomu bylo třeba se skupinou Zrní a vaší společnou písní „Dva“?

Já bych si nikdy sama netroufla “zamýšlet spolupráci”, nejsem si jistá, jestli jsem tak dobrá. Takže když se mi někdo ozve, třeba Vašek Koubek nebo Zrní, že se mnou chtějí spolupracovat, říkám si: „snad, proboha, vědí co dělaj” (smích). Ale je fakt že písničky, na kterých jsem hostovala, mají docela úspěch, se Zrním teď úžasně bodujeme třeba na Rádiu 1. A písnička, ke které mě dotlačil izraelský skladatel Effi Shoshani, dokonce obletěla svět v jednom americkém filmu. I  na letošní rok mám domluvené dvě takhle zajímavé spolupráce, ale zatím o nich nechci mluvit (ráda věcem dělám reklamu, až když jsou hotové).

Nechci podporovat protlačované náctileté pophvězdičky.

Někdy samozřejmě přicházejí i nabídky, které musím odmítnout. Občas mě někdo osloví jestli bych nechtěla psát texty pro některou “tlačenou” patnáctiletou pophvězdičku. Na tom se nechci podílet. Myslím že by se tady měli mediálně podporovat skuteční muzikanti, jako všude ve světě, ale to se bohužel v Čechách neděje. Ještě že jde celý ten průmysl postupně do háje, zaslouží si to. Hudba se mezitím posunuje “dolů”, mezi lidi, do jejich zahrad, bytů a kavárniček, a tenhle trend se mi líbí. Vracíme se k podstatnému.

Uchopíte do ruky i jiný nástroj než kytaru? A jaký nástroj jste si kromě kytary oblíbila nejvíce?

Strašně bych chtěla hrát na piáno, okouzluje mě jeho barva (myslím ta zvuková, ne barva laku). Loni jsem tomu věnovala docela hodně času, ale výsledek je dost bída, pořád mám pocit že hraju jako školačka, a tím publikum fakt nechci trápit… Takže asi zůstanu u kytary, která mi nějak líp sedne do ruky. Stejně je pro mě nejdůležitější zpěv. Hlasem umím říct přesně to, co chci. Prsty tak šikovné nemám.

Potřebujete pro inspiraci zvláštní podnět? Něco jako“trknout“ nebo „nakopnout“ k nějaké práci nebo vás napadají texty v průběhu roku?

Texty mě napadají průběžně, hodně často třeba v autě. Pak záleží na tom, jestli stihnu dřív zastavit abych si to zapsala, nebo to dřív zapomenu.

Ovlivňují vás při tvorbě písní vaši hudební idolové? Nebo jste hudebně zcela nezávislá?

Mě baví muzikanti tolika různých stylů, že i kdyby mě měli inspirovat, nějak se navzájem “vykrátí” – představte si třeba Faith No More, Madonnu, Leonarda Cohena, Eminema a Robertu Flack. Díky tomu mi nezbývá než jít vlastní cestou, ale každý koho ráda poslouchám ve mně určitě nějaký střípek zanechá…

Už nějakou dobu hrajete sama, bez sestry brouzdáte hudební scénou a tvoříte nové písničky. Jaký byl Váš důvod ukončit Sestry Steinovy a začít sólovou kariéru?

Úplně stejný jako u každé “rozpadlé” kapely, prostě jsme si lezly na nervy a bylo pro nás lepší to trápení ukončit (smích). Ale stejně jsme frajerky. Kdysi jsem se dívala jak dlouho spolu vydržely různé hudební dvojice a s našimi devíti lety jsme byly stejně největší vytrvalkyně. A to si ještě představte, že jsme ségry, takže jsme řešili hudební, ale i sesterské potíže. Zasloužíme si metál za to, jak dlouho jsme spolu vydržely. (smích)

"Jsem duší Moravačka." Zdroj: Karolína Kamberská

„Jsem duší Moravačka.“ Zdroj: Karolína Kamberská

Začala vaše sestra také sólovou kariéru a koncertujete v současnosti spolu?

Ségra hraje občas se svou desetiletou Amálkou lidovky z naší staré desky Měsíček svítí, a teď chystá nový projekt, ale nevím jestli by chtěla abych to někde vykládala, zatím je ve stádiu příprav. Včas se do dozvíte, z billboardů na D1, a tak.

Máte spolu se sestrou velké množství písní. Které z nich u vás vítězí?

Písničky jsem psala už jako mrňavá holčička, takže jich mám fakt spoustu. Dodnes mě baví většina z nich, jsou to prostě kousky mojí duše vmáčknuté do dvou – tří minut. Těžko vybírat favority. Spíš jsem zvědavá, jaké písničky ještě přijdou.

Děkuji Karolíně za rozhovor a přeji mnoho úspěchů!

Zdroj perexové fotografie: michalnemec.com

Vojtěch Slabý

Vojtěch Slabý

Věnuji se hře na kytaru, sportům a škole. A rád potěším čtenáře svým článkem. :-)

Zanechte komentář