Objevte starověké město v lůně majestátních Jižních Karpat

Cestování / 22.10.2014

Nejchudší stát v Evropské unii, Rumunsko, zatím není příliš navštěvovanou destinací, tím autentičtěji však pocítíte jeho pravou tvář.

Vlci, zubři, medvědi. Pokud nemáte panický strach z těchto zvířat, vydejte se s námi do posledního zbytku panenské přírody a navštivte při tom unikátní archeologické vykopávky z období válek mezi Dáky a Římany, jakož i třeba obří gotický hrad z doby Matyáše Korvína. Provincie Hunedoara v západním Rumunsku je sen každého dobrodruha, pokud tedy patříte mezi ně, vydejte se právě sem.

Divočina v přírodě i ve městě

Do jihozápadního Rumunska se dá dostat různými způsoby. Můžete letět letadlem přes Temešvár (Timisoaru) nebo přes Sibiň (Sibiu). Tento způsob dopravy je jistě pohodlný, má však tu nevýhodu, že nepocítíte, jaké to je řítit se vlakem z Budapešti do Bukurešti nekonečnými maďarskými pustami a následně kodrcat po staré balkánské železnici až do městečka Simeria.

Reformátorský kostel s rumunskou vlajkou.

Reformátorský kostel s rumunskou vlajkou.

V Simerii toho kromě pár pravoslavných kostelů mnoho k vidění není, navíc vás může trochu vyděsit oprýskané nádraží, na kterém se potulují smečky zdivočelých psů, ti se však naštěstí lidí spíše bojí, přesto se doporučuje před cestou do těchto končin očkování proti vzteklině, protože zkrátka nikdy nevíte.

Ale konec strašení. Brzy zjistíte, že v Rumunsku to vůbec není tak špatné. Spořivé povahy potěší nízké ceny potravin, alkoholických nápojů i cigaret, nám však nejde jen o konzum, vydejme se proto směr Hateg přes přírodní rezervaci se zubry, kteří dnes patří mezi velmi vzácné a ohrožené druhy, zde se však nacházejí v hojném počtu. Malá telátka jsou velice roztomilá a jejich silní rodiče působí i přes dřevěnou ohradu dosti nebezpečně, proto je raději nedrážděte a vydejte se po hlavní cestě až do Hategu.

Dinosauři a staří Římané

Hateg je menší město s asi 10 000 obyvateli. Nachází se zde reformátorský kostel i synagoga, žije zde stále poměrně početná židovská menšina. Město někdy působí velmi moderně, většinou však pochopíte, že Rumunsko má stále ještě oproti vyspělým evropským státům co dohánět. Zejména si v tomto ohledu povšimněte poněkud křečovitě vedených elektrických drátů důmyslně zatočených do velkých chuchvalců okolo sloupů.

Štít z antického chrámu.

Zbytek štítu z antického chrámu.

Okolí Hategu patří mezi jedinečné archeologické lokality. Byly zde nalezeny kosti druhu dinosaura Magyarosaurus dacus, tuto oblast zkoumal i světoznámý paleobiolog Franz Nopsca. Pozůstatky nejen obřích plazů naleznete v muzeu ve vesničce s krkolomným názvem Sarmizegetuza, v níž se rovněž nachází pravděpodobně nejvýznamnější antická památka v Rumunsku, bývalé hlavní město římské provincie Dacia.

Na vykopávkách pracují studenti z univerzity z Kluže (Cluj Napoca) a zeptáte-li se jich, ochotně vám řeknou o své práci i o místě samotném. V současné době je již odhalena gladiátorská aréna, několik úřednických domů a zejména forum, na němž naleznete pozůstatky sloupů, soch a chrámových štítů. Patříte-li tedy mezi milovníky antiky, rozhodně Sarmizegetuzu navštivte a rozšiřte své historické znalosti.

Cesta do nebeských výšin

Při cestování v údolí si nelze nevšimnout štítů vysokých hor tyčících se na jih od vás. Jedná se o západní část Jižních Karpat, pohoří Retezat, které je zároveň i národním parkem s chráněnou přírodou. A že je co chránit. Již před vstupem do parku vám bude jasné, že vcházíte do nedotčené divočiny, o čemž vás ujistí i naučná cedule, která zároveň varuje před vlky a medvědy, kteří se v národním parku vyskytují.

Hřebenovka na nejvyšší horu Retezatu.

Hřebenovka na nejvyšší horu Retezatu.

Chcete-li dobýt nejvyšší horu Peleagu, vyrazte raději brzy ráno, ať se stihnete do setmění vrátit. Cesta nahoru je poměrně náročná, jednotlivé krajinné stupně vám napoví, v jaké nadmořské výšce se asi nacházíte. V asi sedmnácti stech metrech nad mořem narazíte na horskou chatu, kde si můžete za jedno leva, tedy v přepočtu necelých sedm korun dát čaj z horských bylin, a posílit se tak na další výstup.

Kousek za chatou již les prořídne, až pomalu vystoupáte do míst připomínajících scenérie z fantasy filmů. Po kamenité cestičce se dostanete až na vrchol Curmatura Bucurei ve výšce 2 244 metrů nad mořem. Před vámi se otevře výhled na největší ledovcové jezero v Rumunsku zasazeného do údolí jako nějaké velké oko. Směrem dále po hřebeni se po cestičce porostlé lišejníkem dostanete až na nejvyšší horu pohoří Retezat, Peleagu, v nadmořské výšce 2 509 metrů odkud můžete při pěkném počasí obdivovat nádherná panoramata. Při mlze budete jistě mít alespoň dobrý pocit z dosaženého cíle.

Ledovcové jezero Bucura.

Ledovcové jezero Bucura.

Chlouby uherských králů

Asi padesát kilometrů na sever od Hategu leží město Hunedoara, podle nějž se nazývá i celý region. Najdete zde jeden z největších rumunských hradů Corvinilor, postavený již ve třináctém století. To co dnes na stavbě obdivujeme, nechali vystavět zejména uherští králové Jan Hunyády a Matyáš Korvín. Není divu, že častými návštěvníky jsou zde zejména turisté z Maďarska, pro něž je tento hrad jakousi připomínkou slavných časů jejich národa. V sezóně zde nabízejí prohlídky s průvodcem. V červenci se zde rovněž koná festival světové opery, kde vystupují známí umělci z rumunské divadelní scény.

Ačkoliv název regionu by napovídal, že hlavním městem zde bude právě Hunedoara, není tomu tak. Metropolí této části Rumunska je Deva ležící stejně jako Simeria na hlavní železniční trati do Bukurešti. Dominantou města je pevnost tyčící se nad ním na vysokém kopci. Pokud se sem chcete dostat a zrovna se necítíte na výstup, můžete využít pozemní lanovky, která vás dopraví až nahoru. Prohlédněte si pevnost a představte si, jaké to asi bylo, když velké armády osmanského sultána stály před branami, snažíce se ji dobýt ve jménu půlměsíce.

Hrad Corvinilor.

Neschází-li vám kuráž a jste-li otevření nekonvenčním výletům, nasedněte na nejbližší dopravní prostředek směr Balkán a udělejte si svůj vlastní obrázek o této zemi. Třeba bude trochu jiný, než jak jsme ho prezentovali, jsme si však jisti, že to bude stát za to.

Zdroj všech fotografíí: Tomáš Stavrovský, Generace 21

Tomáš Stavrovský

Jsem studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a je mi 22 let. V Generaci 21 působím jako redaktor sekce Cestování a v Obraze. Píšu zejména o vlastních zážitcích z cest, čas od času připomínám některé historické osobnosti nebo se vyjadřuji k aktuálnímu dění.

Zanechte komentář