Já jsem divák, kdo je víc?

Divadlo Kultura / 17.10.2014

Zpověď diváka moderní doby.

Kultura, kultura. Každý se tím ohání, prý je strašně důležitá, údajně člověka rozvíjí. No já nevím, mně to přijde spíš jako nafouknutá bublina. Není lepší zajít do hospody? To člověka taky obohatí, navíc se tam smí jíst a pít a nahlas mluvit. Nebo hrát hry na počítači v pohodlí domova, nohy nahoře, na sobě tepláky, nádhera. Jenže společenské konvence jsou společenské konvence, do toho divadla je třeba taky jednou za čas vyrazit. Ať nás sousedka nepomluví.

Kvádro? Tak to jsem na sobě měl naposled u maturity. Kdo ví, kde je mu konec. Beztak by mi už nebylo, už tehdy mi bylo malé. Měl jsem ho po dědovi, který je o deset čísel menší. A stejně je nepohodlné a moc nóbl. To si radši vezmu tyhle džíny.

Jsou trochu odrbané, na kolenou mají díry, ale to je teď in, takže to není problém. K tomu triko s nějakým cool nápisem, ať holky uvaděčky koukají! Mladší brácha bere boty na kolečkách, prý aby o přestávce přes foyer dojel jako první na záchod a vyhnul se frontám. Snad neporazí nějakou babičku. A ségra je nějaká nachcípaná, vytáhla tedy z šuplíku teplé pletené ponožky od babičky. Sice se s nimi vejde jenom do pantoflí, ale kvalitní babiččina práce dobře izoluje.

Krásné šaty nebo oblek? Blázníte? Víte, jak je to nepohodlné? Zdroj: Looking Glass, Foter.com

Krásné šaty nebo oblek? Blázníte? Víte, jak je to nepohodlné? Zdroj: Looking Glass, Foter.com

Vyrážíme. Špatně jsem se podíval, do jakého divadla to vlastně jdeme. Vyšli jsme na poslední chvíli a teď bloudíme ulicemi. Do toho brácha kňourá, že má hlad. Koupím mu tedy pizzu ve stánku a pokračujeme v cestě. Do divadla přicházíme půl hodiny po začátku představení, všude takové divné ticho. Proč nás nikdo nevítá, kde jsou jako uvaděčky?

Jo aha, tamhle jedna vybíhá z šaten a prosí nás, ať jsme tiše. No boože, vždyť zase tolik nekřičíme, ta toho nadělá. A proč nás ještě zdržuje, proč nás okamžitě nepustí do sálu, vždyť nám uteče takový kus představení, než nám zkontroluje lístky. Jenom kvůli ní přijdeme o to nejdůležitější! Nakonec nás ani nepustí na naše místa, která jsme si zaplatili, představte si to! Prý musíme na balkon, když jsme přišli pozdě. A ještě ke všemu jenom na kraj. Aby toho nebylo málo, sebere bráchovi pizzu, údajně se do sálu s jídlem nesmí. Pinda jedna blbá.

Představení jsme vůbec nepochopili, kvůli té hloupé uvaděčce jsme přišli o zásadní část představení a pak jsme netušili, o čem se to vlastně mluví. Ale napsal to Shakespeare, o kterém říkají, že je to fakt týpek přes hry, tak jsme všem po návratu říkali, že to bylo dost dobrý.

Jako jediný si večer užil brácha, o přestávce si ve foyer udělal menší freestyle na svých botách na kolečkách. Zato my se ségrou jsme byli dost otrávení, vůbec to celé neprobíhalo podle našich představ. A ten Romeo je stejně nějaký divný chlápek. Vždyť ta Julie zase nebyla taková kráska, aby se kvůli ní zabíjel.

Zdroj perexové fotografie: photl.com

Barbora Švarcová

Barbora Švarcová

Najdete mě nejčastěji s knihou v ruce. Pokud nedržím knihu, snažím se držet tempo své rychlé chůze, protože neustále někam spěchám. Miluju hory v létě, na jaře i na podzim, jízdu na kole, pokud zrovna nemrzne. K přežití zimy mi pomáhají knížky a divadla.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Iva

    Ahoj,
    tvůj článek je až děsivě pravdivý. Píšeš čtivě a těším se, až si přečtu tvoje další „dílo“ :D.