S Michelle Losekoot nejen o životě Růžové pandy

V obraze / 24.10.2014

Aneb ne každý kýč musí být i kýčem blogovým. 

Blog o scestných myšlenkových spojnicích, které začínají u růžových pand a končí u života, který pro nás chtěli všichni kolem nás. Kromě nás,“ zní popisek blogu nazvaného Růžová panda, jehož autorkou je Michelle Losekoot. V imaginárním převleku za tohoto medvědovitého savce se autorka čtenářům svěřuje se svými myšlenkami, názory a zážitky. V dnešním rozhovoru se budete moci přesvědčit, že ač nám internet nabízí přehršel všemožného čtení, s trochou štěstí se vám podaří najít i takzvanou růži mezi trním. Přiznejme si, už samotný název Růžová panda naznačuje, že se bude jednat o ojedinělé čtení.

Michaelo, jak vznikl neobvyklý název vašeho blogu – Růžová panda? Má nějaký hlubší význam?

Můžeme si nejdřív definovat hlubší význam? Myslím, že v tomto smyslu má asi hlubší význam vše. Růžová barva i pandy jsou jedny z nejznámějších kýčů. A přesto je růžová krásná barva a panda zvíře, které může být všechno jen ne roztomilé. Ale lidé je vnímají jinak. Panda je o všech věcech, které já vnímám jinak.

Jakému typu čtenářů je váš blog určen?

Věřím, že já si neurčuji čtenáře, ale že si čtenář sám určuje, co bude číst. Takže nemám ideálního čtenáře. Odkládám si na Pandu myšlenky. Zjišťuji, jak pevné jsou a kam až sahají, pomocí toho, že je předhodím komunitě za mými domovními dveřmi. A v té komunitě jsou zákonitě lidé, kteří mé názory nesdílejí a nesnáší, a pak ti druzí, které by literatura asi nazvala mými ideálními čtenáři. Vím čtenost, kolik různých lidí a názorů se za tím číslem skrývá, to nezkoumám. Dále moje pravomoce tvůrce textu nesahají.

10006107_282151891944264_4247121107057890018_n

„Růžová panda je o všech věcech, které já vnímám jinak,“ říká Michelle o svém blogu. Zdroj: facebook.com/ruzovapanda

V jednom z posledních článků jste se věnovala zbavení závislosti na televizi. Víte ještě o nějaké další vaší závislosti, od které byste se chtěla odprostit?

Mám miliony závislostí. Na nikotinu, na kofeinu, na Praze, na wifi, na telefonu, na pomerančovém džusu. Kterých bych se chtěla zbavit? Momentálně ani jedné. Vím, že některé mi škodí, vím, že některé mi prospívají. Dokud mezi nimi bude balanc, si je budu jen užívat.

Na portálu Naučmese.cz vedete kurz nazvaný Umění slov. Domníváte se, že člověk má již pevně dáno, jestli umí nápaditě a zajímavě psát, nebo se dá všechno naučit?

Tvůrčí psaní je jako architektura. Na škole vám řeknou, jaké existují cihly, kam umístit okna a dveře a jak to celé vypočítat tak, aby vám nespadla střecha. Co z těch informací postavíte je ale na vás. Někdo z nich vystaví katedrálu, někdo chatrč v lese. Kreativita, schopnost pozorovat a vnímat detaily se dá cvičit a z části naučit. Co z toho ale postavíte, to už je ta záležitost mezi nebem a zemí, kterou vás žádný kurz nenaučí. Víte, co je zajímavé? Že je psaní jedno z mála umění, u kterého se lidé stále diví, že jde vyučovat. Proč se nikdo nediví konzervatoři nebo výtvarné škole? K těmto studiím lidé také potřebují talent, a je normální, že se v nich dál vzdělávají.

10329227_290745714418215_7147233548230366344_n

Nejeden článek autorka blogu věnovala přečteným knihám. Tady je s jednou z nich. A co vy, sebevzděláváte se? Zdroj: facebook.com/ruzovapanda

„Dost věcí Čechy trápí, ale málo z nich je opravdu sere, což je podle mě hranice, kdy se postavím a jdu s tím něco konečně dělat.“

Sama sebe popisujete jako milovnici sociálních médií a internetu. Velkým tématem k diskuzi v dnešní době je, kolik času s těmito věcmi trávíme. Jak byste v tomto ohledu zhodnotila sama sebe?

Velkým tématem spíše je, že jsme tak zhýčkaní dobou, že polovinu dne prokrastinujeme. Fakt, že k tomu využíváme sociální sítě, s nimi ale nemá co dělat. Sociální sítě jsou jako oheň – dobrý sluha, ale zlý pán. Mají nám život a sociální vazby ulehčovat, ne je ničit. Za to, že to děláme naopak, nemohou.

Nepřemýšlíte v poslední době nad nějakým společenským tématem, které vás vyloženě „pálí“?

Nepálí mě, serou mě, to je rozdíl. To je podle mě hlavní problém Čechů. Dost věcí je trápí, ale málo z nich je opravdu sere, což je podle mě hranice, kdy se postavím a jdu s tím něco konečně dělat. Trápení je akorát do hospody k pivu. Takže: seznam společenských témat, která mě serou, mám obsáhlý. S většinou se snažím něco dělat, pravda, nedaří se mi to se všemi.

Které věci či činnosti vám dokážou rozveselit všední den?

Mám jich desítky během dne. Takovým jasným pilířem je ale každodenní cesta tramvají z Chotkových sadů na Staroměstskou. Každé ráno vidíte slunce nad Prahou, mlhu, všechny ty věže, smog a chaos. Je to nádhera. Bydlím v Praze deset let, ale pokaždé koukám z okna a usmívám se jak idiot.

Michelle Losekoot má skvělý talent – dokáže o obyčejných věcech psát neobyčejně. Její kreativita, bohatá slovní zásoba spolu se svérázným  a upřímným pohledem na svět, vám jistě zpestří den. Její blog najdete pod tímto odkazem.

Zdroj perexové fotografie: instagram.com/michelle_lskt

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Kamča

    bajecny! na blog hnedka zavitam 🙂