DVA DNY, JEDNA NOC: O lidské povaze a správných rozhodnutích

Film Kultura / 17.10.2014

Bratři Dardennovi se po třech letech vrací s morálním dramatem o ženě, která se snaží zabránit vyhazovu z práce.

DVA DNY, JEDNA NOC

drama

FR/BE/IT, 2014, 95 min

Režie: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne

Hrají: Marion Cotillard, Fabrizio Rongione, Olivier Gourmet, Catherine Salée, Christelle Cornil, Rania Mellouli

Dva dny, jedna noc je belgickým dramatem o jedné ženě, jednom víkendu a jednom rozhodnutí, které by se dalo charakterizovat ve dvou slovech: realistické a jednoduché. A přitom se mu daří držet si vaši pozornost po celých svých devadesát minut.

Sandřina pouť

Sandra Billat (Marion Cotillard) pracuje v solární elektrárně v malém městečku ve Valonsku. V současné době se ale zotavuje z depresí, a tak v práci často chybí. Vedení elektrárny proto její výkon shledá neefektivním. Místo toho, aby ji rovnou vyhodili, uspořádají volby mezi jejími kolegy. Ti mohou Sandře nechat její místo, nebo přijmout finanční bonus ve výši jeden tisíc eur.

Celý víkend tak zbývá Sandře k tomu, aby přemluvila své kolegy a zachránila si místo. Úzkostlivými stavy provázená Sandra s přibývajícími negativními odpověďmi od svých spolupracovníků postupně ztrácí sílu a naději.

Sandra (Marion Cottilard) zažívá nejednoduché dva dny a jednu noc.

Sandra (Marion Cottilard) zažívá nejednoduché dva dny a jednu noc.

Snímek spolu s vykreslením depresivních stavů brilantně zachycuje i různé lidské povahy. Zatímco se postavy navzájem pobízejí, aby se ten druhý vžil do situace toho prvního, přináší film otázku, zda v takové situaci vůbec existuje správné rozhodnutí.

Bez hudby a v pomalém tempu

Na francouzských filmech mi přijde nejvíce obdivuhodné, jak si za všech okolností udržují svou – pro normálního českého diváka často nepochopitelnou – strukturu a ráz. Dva dny, jedna noc si zachovává pomalé tempo se spíše delšími scénami a nemnoha replikami. Tatam je přemrštěná akce typická pro hollywoodský trhák a hudba v každé scéně. Ještě aby ne, vždyť reálné události jen velmi zřídka doprovází hudební podkres.

Když chce režisér v divákovi vytvořit emoční reakci, nepotřebuje k tomu hudbu. Hudba totiž mnohokrát sebere divákovi možnost vytvořit si vlastní názor tím, že mu neodbytně předhazuje svou vlastní pravdu, a nezbude tak čas všimnout si toho nejdůležitějšího, tedy toho, co se odehrává v obraze.

Proto když Dva dny, jedna noc ukáže hlavní hrdinku v několikaminutové němé scéně, není to proto, aby režisér film vyplnil uměleckým záběrem, ale aby bez jakýchkoli jiných vjemových ruchů ukázal psychický stav, v jakém se postava nachází.

Dva dny, jedna noc

Sandřini kolegové se bonusu nechtějí jen tak vzdát.

Ovšem právě nadužíváním a přemírou hudebních podkresů v mainstreamových snímcích se zkazilo nejen vnímání filmových děl, ale i divák samotný. Ten totiž při sledování podobných scén bohužel myslí jen na to, jak je znuděný.

Nemusíte se ovšem bát, že byste o hudbu úplně přišli. Ve filmu sice zazní písně jen dvě, ale mohu vám zaručit, že aspoň jednu z nich si budete broukat po zbytek dne.

Oscarové naděje?

Dva dny, jedna noc není film pro každého, své příznivce si ale může získat svým obsazením. Bez oscarové Marion Cotillard, jejíž postava je vlastně divákovi permanentně na očích, by snímek nemusel dosahovat takových kvalit a úspěchů. Hlavně díky jejímu skvělému výkonu totiž film funguje, plyne a nenudí.

Uvidíme, jak se snímku povede na nadcházejícím udílení cen akademie, kam byl Belgií nominován do kategorie nejlepšího cizojazyčného filmu.

Premiéra dramatu je u nás zatím v nedohlednu – plánováno je až na prosinec – nedočkavci se ale mohou na film zajít podívat na listopadový Festival francouzského filmu, který v několika krajských městech nabídne kromě Dva dny, jedna noc i další novinky z francouzské produkce.

Zdroj všech fotografií: Film Europe

Kristina Roháčková

Kristina Roháčková

Rodiče ze mě chtěli vrcholového sportovce, a tak se ze mě stal novinář. Dubluju mezi kulturou a obecnou všehochutí, nejblíže mám ale k filmu.

Zanechte komentář