VYŠŠÍ MOC: Když lavina spustí rodinné drama

Film Kultura / 20.10.2014

Severská kinematografie boduje na všech festivalových frontách, i v tomto případě intimního rozkladu manželství tomu nebylo jinak.

VYŠŠÍ MOC

Drama

Švédsko / Dánsko / Norsko

2014, 118 min

Režie: Ruben Östlund

Hrají: Johannes Bah Kuhneke, Lisa Loven Kongsli, Clara Wettergren

Vyšší moc, film švédského režiséra Rubena Östlunda, měl premiéru na letošním festivalu v Cannes. Je to jeho již čtvrtý celovečerní snímek v řadě (Mongoloid s kytarou 2004, V moci davu 2008, Hra 2011), tentokrát opětovně se stopáží dlouhou téměř dvě hodiny. Östlund zde využívá jako leit motiv lavinu, na čemž následně vystaví i celou kostru děje.

Definicí Laviny je rychlý a náhlý sesuv většího množství sněhu po svahu na dráze delší než 50 metrů. Slovo lavina se někdy (např. v běžném hovoru) přeneseně používá i pro různé jiné sesuvy (á, tady se už dostáváme k jádru), například kamení, půdy, bahna ale třeba i písku. Laviny extrémních rozměrů mohou způsobit zničení rozsáhlých ploch lesa, a pokud jim stojí v cestě, též různých lidských konstrukcí, silnic a budov a představují tak extrémní nebezpečí i pro člověka samotného„. No a v tomto případě s sebou lavina strhne místo lesa základy doposud pevného manželství, a zničí tím tak především léty budovanou důvěru takovým způsobem, že se nebudete jakožto divák stačit divit.

vyšší moc

Když zasáhne vyšší moc.

Reklama na štěstí? Ne tak docela!

Manžel Thomas (Johannes Kuhnke) společně se svojí manželkou Ebbou (Lisa Loven Kongsli), synem Harrym (Vincent Wettergren) a dcerou Verou (Clara Wettergren) odjíždějí na šestidenní dovolenou do francouzských Alp. Vše nasvědčuje tomu, že jsou až patologickým příkladem harmonicky fungujícího prototypu rodiny vystřižené z lifestylových magazínů. Pohledný otec, atraktivní subtilní manželka a roztomilé děti – s tím, že všichni ukázněně „řádí“ v luxusním lyžařském středisku.

Zpočátku vše působí dokonce až tak idylicky, že se začínáte bát, jak se film bude dál vyvíjet, a nebo naopak jaká že apokalypsa tohle harmonično zhatí. Všichni ve stejně sladěných kombinézách, zajetí v systému, zkrátka reklama na štěstí, což korunuje scéna, při níž všichni čtyři usínají po celém dni jako psí smečka na hromadě v jedné posteli. Druhý den je však tato idylka narušena náhlou lavinou při obědě na venkovní terase hotelu, při níž je rodina vystavena zkoušce ohněm. Kdo před řítící se masou sněhu vezme nohy na ramena a kdo z rodičů se postará v první řadě o děti?

vyšší moc

Archetypální rodinka při svém ranním rituálu.

Östlund, sadistický škodolibý bůh vykonávající pomstu

Nečekejte však katastrofický film, nikdo neumírá, to ne! Jedná se zde spíše o drama místy s komediálním nádechem. To by totiž nebyl Östlund, aby si nezačal při první příležitosti se svými postavami velice nevybíravým způsobem pohrávat ve stylu Michaela Hanekeho (aneb já jsem ten sadistický všemocný bůh vykonávající nervy drásající pomstu a vy teď budete všichni psychicky trpět a kroutit se jak žížaly). Östlund však tento princip parádně okořeňuje o místy geniálně elegantní, chladnokrevný, inteligentní smysl pro humor s nádechem tragikomedie, když zde po celou dobu předpřipravuje půdu pro poměrně nepříjemný sociální scénář, v němž skrze vzniklou situaci škodolibě prověřuje jednotlivé charaktery.

Katalyzátorem pro roztříštění idylických předpokladů rodiny a její jednoty je dramatická situace, nutící nás se zamyslet, kdo vlastně jsme a kam svým dosavadním stylem života vlastně směřujeme. Není právě lavina tím, na co jste v nejtajnějším skrytu duše čekali a co by možná mohlo být ideální záminkou, proč od všeho utéct a „spasit“ tak sebe sama? Östlund zde především také využívá povrchnost a pokrytectví soudobé střední a vyšší třídy ve smyslu sociálního kontextu a odklonění se od životních hodnot skrze laxnost způsobenou přemírou blahobytu.

vyšší moc

Nedoceněný alfasamec.

Östlund sám býval režisérem lyžařských videí, což zde patřičně využil ke geniálně podmanivému vizuálu. Dosažení maximálního účinku zde vzniká skrze důmyslné využití ikonických klišé spojených s fenoménem „zimních prázdnin na svazích“, a tím se před vámi rozehrává specifický druh neklidné komedie smíchané se sociálním pozorováním.

Otázky studu, mužství, odvahy, věrnosti a sebeúcty dokonale vyvažuje škodolibá skladba do detailů promyšlených metafor a symbolů, které nabízí pro režiséra chronicky známé prostředí lyžařského střediska (viz. třeba tabule ukazující počasí, přičemž po lavinovém incidentu se na ní začíná objevovat zhoršení klimatu a blížící se přeháňky a sněhové bouře). Dokonce i jednotlivé kapitoly, na něž je film rozdělen, jsou pojmenovány dle ski pasu na SKI den 1, SKI den 2 atd.

Nuže můžete se těšit na reálné problémy spojené s životem v manželství, koncipované jako konverzačka a psychologické drama v jednom doplněné o dramatickou hudbu Vivaldiho na pozadí. Tudíž za mě směle do kina, akorát předem varuji, je to ten film, po němž budete ještě dlouho přemýšlet a rozhodně si neodpočinete. Pro mě je to však jednoznačně geniální příklad režijního neprvoplánového umu ještě s geniálním minimalistickým vizuálem navrch.

Zdroj všech fotografií: Magnolia Pictures

Zdroj videa: YouTube

Anna Nižňanská

Anna Nižňanská

Studentka Architektury a zároveň Filmových a divadelních věd (ano,žiju v autobuse a ve vlaku). Rodilý Dejvičák, neurotik, milující cestování a objevování nových kaváren a míst. Autistický morous, kterýho od mala uklidňuje film, umění a předevšim dorty, pač jak víme, jsou dobrý na nervy! Pakliže mám naplněnej panděr, myslim, že jsem i poměrně snesitelnej "companěro"! Amen.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • enri

    Který chudák pojmenoval naprosto nesmyslně tento film jako Vyšší moc? Proč?

  • Anna Nižňanská

    Taky ty překlady někdy totálně nechápu! Nejhorší je, že kolikrát to fakt může natolik zavádět, že pak spousta lidí na film třeba nejde, pač je to díky nesmyslnýmu překladu nebo špatně zvolený grafice co se týče propagace zmate…