Andělé všedního dne: V posledních minutách nejsme sami

Film Kultura / 6.10.2014

Další adaptace v našich kinech, tentokrát však ryze česká. Andělé všedního dne vznikli spoluprací Alice Nellis a Michala Viewegha.

Andělé všedního dne

drama

Česko, 2014, 97 min.

Režie: Alice Nellis

Předloha: Michal Viewegh

Hrají: V. Dyk, M. Labuda, V. Jarovský, E. Křenková, B. Polívka, Z. Bydžovská, K. Melíšková, V. Neužil, Z. Kronerová a další

Nový český film Andělé všedního dne přichází do kin 9. října a je jednou z nejočekávanějších podzimních novinek na českém filmovém trhu. V první řadě proto, že kvalitních českých filmů nevychází každý měsíc plná hrst, nýbrž jsou tak trochu perlami poházenými v trávě – v hodně velkých rozestupech. Zadruhé se jedná o unikátní spolupráci v současné době snad nejžádanější české režisérky Alice Nellis, která má za sebou úspěchy s filmem Revival či Mamas & Papas, a velikána české literatury Michala Viewegha. Společně představují příběh o andělech vznášejících se nad pražskými Nuslemi i filmovému divákovi.

Autoři navíc nejsou jedinými jmény, která se obrazně řečeno blyští na filmových plakátech. Uznejte sami: ústřední čtveřici andělů propůjčili své tváře Vojtěch Dyk, Marián Labuda, Vladimír Javorský a Eliška Křenková – na první (i druhý) pohled poněkud nesourodá a neandělská skupina. Zdárně jí sekundují postavy smrtelníků v podání Bolka Polívky, Kláry Melíškové, Zuzany Bydžovské, Václava Neužila nebo Ondřeje Sokola.

Režisérka Alice Nellis a autor předlohy, spisovatel Michal Viewegh. (Zdroj: CinemArt)

Režisérka Alice Nellis a autor předlohy, spisovatel Michal Viewegh. Zdroj: CinemArt

Andělé všedního dne navzdory názvu nejsou tolik o andělech, ačkoliv právě to by divák – buď nadšeně, nebo naopak podezřívavě – čekal, jako spíš o těch obyčejných lidech v ulicích, prožívajících své všední, nudné dny. Postarší manželský pár, který už několik let nežije spolu, nýbrž vedle sebe, mladá žena, která právě pochovala partnera, opuštěný otec a manžel žárlící na novou rodinu své bývalé ženy: složitý spletenec vztahů, přátelství a nepřátelství i náhodných známostí.

Všechny postavy, zdánlivě tak rozdílné, ale mají něco společného – všechny se na konci příběhu setkají se smrtí, svou nebo někoho bližního. A proto tu je nesourodá skupinka andělů, připravená těm, kterým zbývá už jen několik hodin života, tento čas zpříjemnit, splnit poslední přání, zlepšit lidské vztahy nebo prostě jen být přitom. Protože nikdo nechce být na konci sám.

Čtveřice andělů - zleva: Vladimír Javorský, Eliška Křenková, Marián Labuda a Vojta Dyk. (Zdroj: CinemArt)

Čtveřice andělů – zleva: Vladimír Javorský, Eliška Křenková, Marián Labuda a Vojta Dyk. Zdroj: CinemArt

Na tento „andělský nápad“ přivedl Michala Viewegha známý citát ‚V Boha nevěřím, ale chybí mi.‘ „Nikdy jsem nedokázal na anděly uvěřit, ale taková ta andělská laskavost… Bylo by fajn, kdyby tu něco takového bylo, alespoň v ten poslední den,“ přiznává. Režisérka Alice Nellis považuje téma za lidsky důležité. Každý z nás o něm podle jejích slov přemýšlí a snaží se najít nějakou vlastní představu. Zároveň se příběh věnuje mezigeneračním vztahům, především vztahům mezi rodiči a dětmi, a to je problematika, se kterou Nellis pracovala už ve svých minulých filmech.

Příběh ‚Andělů‘ se odehrává v pražských Nuslích a právě přiznaná autenticita této čtvrti dodává filmu něco navíc. Prostředí koneckonců hraje velkou roli i v předloze. Aby Viewegh mohl naprosto přesně popsat, co kupříkladu andělé uvidí, až budou stát na Nuselském mostu, dělal průzkum v terénu. „Jak jsem tam chodil s notesem a psal si poznámky, vzbuzoval jsem strach u kolem projíždějících řidičů, že jsem sebevrah a píšu dopis na rozloučenou,“ popisuje se smíchem.

Vojta Dyk jako netypický anděl Jofaniel. (Zdroj: CinemArt)

Vojta Dyk jako netypický anděl Jofaniel. Zdroj: CinemArt

Vyzdvihnout také zaslouží propracovaná atmosféra filmu. Té pomáhají skvělé záběry města a ubíhajících hodin – všimli jste si někdy, jak jsou pražské městské hodiny, takové modré, se zaoblenými tvary, ošklivé? – a samozřejmě výborná filmová hudba. Tu má na starosti Michal Novinski, úspěšný skladatel, který hudebně spolupracoval s Janem Svěrákem na filmu Kuky se vrací a na nové pohádce Tři bratři (která mimochodem právě běží v kinech, recenzi na ni si můžete přečíst zde) a má na kontě již několik ocenění Český lev za filmovou a televizní hudbu.

Alice Nellis o Novinskim řekla: „Hledala jsem skladatele, který má široký rozsah, a přitom umí dělat melodickou hudbu. A Michal tento dar má.“  Výrazné klavírní a smyčcové téma filmu Andělé všedního dne perfektně dokresluje žádanou atmosféru a zachycuje nevlídný fakt, že nám život tak nějak protéká mezi prsty.

Bolek Polívka a Zuzana Bydžovská představují nefunkční pár po desítkách let manželství. (Zdroj: CinemArt)

Bolek Polívka a Zuzana Bydžovská představují nefunkční pár po desítkách let manželství. Zdroj: CinemArt

Jedinou záležitostí, která ve filmu pokulhává, je překotné seznamování s hlavními protagonisty. V knížce na takové představení máte více prostoru, ve filmu se divák podle slov režisérky „musí v první polovině filmu seznámit s postavami tak, aby s nimi druhou polovinu mohl jít.“ Takové vychrlení informací ale může působit překotně a zmateně. Dozvědět se během pěti minut minulost, přítomnost a budoucnost jedné nespokojené učitelky zvládne anděl, ne však už chudák divák.

Problematické též mohou být určité herecké výkony – ne samy o sobě, nýbrž v kontrastu ke skvělé práci takových es jako jsou Bolek Polívka, Zuzana Bydžovská, Marián Labuda či Vojtěch Dyk, kteří vás příběhem provedou tak přirozeně a šarmantně, že byste si celý film rovnou pustili znovu. Vedle nich působí postava Elišky Křenkové unyle a neživě (ale těžko něco takového vyčítat andělské bytosti).

Režisérka Alice Nellis při práci. (Zdroj: CinemArt)

Režisérka Alice Nellis při práci. Zdroj: CinemArt

Jak už bylo řečeno, film vznikl na spolupráci režisérky (i scenáristky) a spisovatele, autora předlohy. I to je určitá záruka kvality výsledného snímku, jedná-li se o adaptaci: režisér přináší zcela nový přístup ke zpracovávanému tématu, autor zajišťuje, aby se nevytratil ten starý. Režisérka Alice Nellis se o společné práci na scénáři vyjádřila pozitivně: „Michal (Viewegh) byl velmi velkorysý. Není jeden z těch nervózních autorů, kteří funí režisérovi za ušima.“

Kniha Andělé všedního dne navíc nebyl lehký materiál, kdo knížku četl, ví, že je prostoupena literárními prvky, na kterých by si kdejaký filmař mohl vylámat zuby: vnitřní monology postav, vševědoucnost andělů… „Já jsem si nebezpečí toho, že je kniha velmi literární, samozřejmě uvědomoval,“ řekl Michal Viewegh. „A tohle je podle mě přijatelný kompromis – což je kompliment!“  Já jsem však k výsledku, který ostatně sami můžete zhodnotit už za pár dní, shovívavější a místo ‚přijatelný‘ říkám ‚skvělý‘!

Zdroj perexové fotografie: CinemArt

Jana Leichterová

Zanechte komentář