Kulturní šok byl každý den, říká Eva o práci na Tchaj-wanu

V obraze / 20.10.2014

Co přivedlo  studentku rostlinolékařství k  práci učitelky v  sirotčinci  na  Tchaj-wanu? Podívejte se s námi, jaký vlastně Tchaj-wan je. 

Eva Zusková studovala rostlinolékařství a pedagogiku a se studiem pokračuje i v doktorském programu. Je členkou organizace AIESEC, hraje loutkové divadlo, miluje kočky a anime.

Proč ses rozhodla pro  pracovní zkušenost v zahraničí?  A proč  zrovna Tchaj-wan?

Jsem členkou mezinárodní studentské organizace AIESEC, která zprostředkovává stáže pro studenty. A čím víc jsem ostatním vyprávěla, kam můžou jet a co všechno tam dělat, tím víc jsem byla přesvědčena, že odjedu taky. Původně jsem chtěla pouze vyjet na stáž, tak jsem si domluvila informační schůzku, setkala se s mladou sympatickou holkou a už se dalo všechno do pohybu. Z prvotního impulzivního nápadu zjistit informace o možnostech stáží se stal naplno rozjetý vlak. Přes AIESEC je možné vyjet na dva typy stáží, které bych laicky rozdělila na krátkodobou (spíše humanitárního rázu) a dlouhodobou (pracovní), neváhala jsem nad 6týdenním programem, což je ideální na prázdniny.

V databázi je kolem 140 zemí, takže jsem vybírala a Tchaj-wan měl dobrá doporučení a nikdy zde nebyly žádné větší problémy. Tedy, do doby než jsem přiletěla, to začala padat letadla. Žila jsem s romantickou představou, že musím dělat něco užitečného, tak jsem si vybrala učení v sirotčinci, věřím, že má intervence byla pro děti opravdu prospěšná.

Co všechno jsi musela před odjezdem vyřídit?

Vyřizování před stáží bylo poněkud hektické. Kdo již někdy jednal s asijskou kulturou, ví, že se jakákoliv komunikace může značně zkomplikovat. Čekání na odpovědi dva týdny a víc mě značně popouzelo a potřebovala jsem znát termín odletu, abych si mohla koupit letenku. Abych to shrnula, první kontakt v lednu, nějaký výsledek na konci března. Očkování jsem si nechala dát jen proti žloutence a tyfu, ale Tchaj-wan je vyspělá země, takže bych to v pohodě přežila i bez toho. Vízum jako občan ČR do 90 dnů pobytu nepotřebuji, byla jsem skoro na hraně, ale vyšlo mi to, takže o starost méně.

noc na Tchaj-wanu

Tchaj-wan je noční pták. Zdroj: Eva Zusková

Co bylo náplní tvojí práce?

Fungovaly jsme tu spíš jako společnost – já a čtyři holky z Malajsie, neboť krátkodobé projekty jsou většinou koncipované pro větší množství stážistů. Bylo nám řečeno, že tyto děti nepotřebují učit, že potřebuji společnost a zájem. Občas se jednalo o vážné případy týrání nebo zanedbání péče, jen 4 týdny z mých 6 trvalo, než se někteří z nich otevřeli. Situace byla o to komplikovanější, že tu nemluví anglicky. Nakonec má práce byla 8 až 12 hodin za den, někdy ubíjející stereotyp, jindy zase úžasná zábava. Ale přes všechna zdání jsem se sem nepřijela bavit, ale pomoci (ta romantická představa mě stále nepřešla). Po skončení mého programu jsem se do domova ještě třikrát vrátila. Poprvé na týden strávit ještě nějaký čas s dětmi, po druhé na představení, které měly pro sociální pracovníky a naposledy s mou mamkou a její kamarádkou, které přivezly dětem sladkosti z Čech.

Jak vypadá takový běžný pracovní den na Tchaj-wanu?

Na Tchaj-wanu se nespěchá. Denní rozvrh v domově vypadal asi takto: vstává se po sedmé, snídaně, pak nějaké ty aktivity od devíti, vaření, tancování či volný čas. Oběd je ve 12 a do 3 odpočinek. Pak je scénář obdobný jako dopoledne: plavání, výlet, volný čas… Večeře v 6 a pak většinou píšou úkoly, učí se nebo si hrají, popřípadě sledují pohádky v televizi. Večerka je v 9. Tak to vypadá u nás. Ale Tchaj-wan je typický noční pták. Obchody se otvírají v 10 až 11 dopoledne, někdy až odpoledne a zavírají pozdě v noci. Některé jedou nonstop. Jsou v pohodě, nespěchají, nestresují, se vším ochotně poradí a pomůžou. A když nemůžou, snaží se sehnat někoho, kdo ano.

Tchaj-wanská kultura bude dost odlišná, zažila jsi nějaký kulturní šok?

Kulturní šok byl každý den. Číňané jsou zvyklí na neexistenci osobního prostoru, což bylo něco, co pro mě bylo hodně těžké akceptovat. Zvlášť v 35 a více stupních mě to vyloženě ubíjelo. Nepotřebují moc spát, já ale aspoň někdy ano, takže jsem byla pořád dost unavená, což přes všechna pozitiva může být existenční problém, který vše otočí o 180 stupňů. Já jsem ale nemohla být protivná. Při práci s dětmi to prostě nejde, i když bych ráda někdy byla. Tchaj-wanci vše řeší smíchem, tak jsem si to přisvojila a pořád se smála.

Když porovnáš český a tchaj-wanský pracovní život, v čem jsou největší rozdíly?

Můj pracovní život na Tchaj-wanu nebyl zrovna typický. Hlídala jsem děti, nedokážu to ani moc považovat za práci a upřímně nemám tušení, jak vypadá život v dětských domovech v ČR, takže by se mi jen těžko srovnávalo. Každopádně péče, kterou tu dětem poskytují, je skvělá. Proto mě docela rozesmutnil tabulkový fakt, že pouze jedno z pěti se zapojí v dospělosti do normálního života. Což mě donutilo si uvědomit, že ohledně dětských domovů v Česku opravdu nemám ani tušení, asi jako většina lidí. Čas to změnit?

Jeden z prvních společných obědů. Zdroj: Eva Zusková

Jeden z prvních společných obědů. Zdroj: Eva Zusková

Určitě si z Tchaj-wanu odneseš mnoho zážitků, ale i zkušeností. Která zkušenost pro tebe byla nejdůležitější?

Pozitivní zkušenost mám. Evropané celkové mají přístup, že to bude podle popisu, a když tak udělají nějaký ten kompromis. Chce se mi smát, když jsou pak rozhořčení. Tady se musíte absolutně podřídit! Kompromis? Na ten není nikdo zvědav. Určitě jste si všimli jisté pasivity asijského obyvatelstva v Evropě, která jim pomohla proniknout do naší společnosti. Pokud chcete žít a pracovat v Asii, přiučte se. Zážitků mám nepočítaně, vybrat jeden je dost nemožné. Možná spíš s odstupem času, co ve mně zůstane nejsilněji zakořeněno. Avšak nejvíc budu vzpomínat na děti, moc jsem si je zamilovala.

Plánuješ se na Tchaj-wan vrátit? Nebo zkusit práci někde jinde?

Na Tchaj-wan se plánuji vrátit příští léto učit ve škole. Přirostla mi k srdci tradiční tchaj-wanská kultura (na Tchaj-wanu žije jen 500 000 původních obyvatel, zbytek těch milionů jsou Číňané). Dokázala bych si i představit, že tu zůstanu žít. Vlastně proč ne že. Jiné kultury a země mě samozřejmě lákají také, ale je snad jedno, jestli do nich zavítám z letiště Václava Havla nebo z International Taipei. Není teda přímo v Taipei, ale jména jsou tu pro mě hrozný oříšek, tak pořád říkám Taipei.

Zdroj perexové fotografie: Eva Zusková

Jana Brouková

Jana Brouková

Chcete být také V obraze? Zaujalo vás něco a chcete se k tomu vyjádřit? Napiště mi na jana.broukova@generace21.cz

Zanechte komentář