Jak chmurný byl ten věk zlatých šedesátých let

Divadlo Kultura / 3.10.2014

Deník osobnosti českého filmu, která doplatila na nevlídný komunistický režim.

Během plzeňského festivalu Divadlo jsme měli možnost zhlédnout Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. Divadla Na zábradlí. Je to hra, která člověka buď na 100 % zasáhne, anebo se nudí celých 90 minut.

Zlatá šedesátá jsou napsána podle deníku významného filmaře, scénáristy a signatáře charty 77 Pavla Juráčka. Zachycují jeho  osobní život, niterné pocity, ale i politické a společenské dění kolem něj a nabízí také vhled do éry tzv. zlatého věku české kinematografie.

Juráček po sobě zanechal knihu se svými vzpomínkami, která zvítězila v anketě Lidových novin o Knihu roku 2004 a obdržela ocenění Litera 2004 za nakladatelský čin.

Zdroj: www.nazabradli.cz

Pět herců v jedné roli. Zdroj: www.nazabradli.cz

Ve hře se vyskytuje jen jediná postava: Juráček. Zajímavé však je, že je ztělesněn pěti herci. Každý se jinak pohybuje, každý něco jiného říká, ale společně jsou přítomni na jevišti a společně příběh vypravují.

Ocitáme se v poměrně šťastné době, uvolnění politické situace a Pavel se zamiluje. Ožení se, má dítě a vcelku úspěšně rozjetou kariéru u filmu. Vše je divákovi podstrojováno s emocionálním zabarvením, protože se vše odehrává prostřednictvím jeho postavy. Záhy však přichází důležité zlomy v životě. Rozvod, deprese, alkoholismus, milostné aféry a především také vpád okupačních vojsk do Československa a následný proces normalizace. Následně přichází i o práci a stěží se snaží dostat do normálu.

Ráda bych se zaměřila také na vizuální stránku inscenace. Marek Cpin vytvořil krásnou scénu. Působí zašle, ale přesto velmi honosně. Na to má vliv především křišťálový lustr, který visí ze stropu. Jedna část zadních kulis je posuvná a tak se na stěnu občas promítají záběry či fotografie. Kostýmy jsou jednoduché a pro všechny stejné. Pouze oblek. Vše doplňuje bílé líčení, které je tak typické pro Mikuláškovy inscenace.

Zdroj: www.nazabradli.cz

Na fotografii Marie Spurná. Zdroj: www.nazabradli.cz

Herecké výkony jsou opravdu velmi dobré. Vzhledem k tomu, že všichni hrají jednu postavu, tak musí být dokonale synchronizovaní, což zvládají velmi dobře. Všichni se drží jednoho tempa, které jen obohacují o své repliky, a proto působí pohyb na jevišti velmi celistvě, na což má samozřejmě vliv Mikuláškova detailní režie. Pokud bych tedy měla vyzdvihnou jednoho, který se zhostil svého úkolu nejlépe, tak by to opravdu nešlo.

Velice na mě působila scéna, kde lidé demonstrují proti vpádu sovětských vojsk. Občané jsou tu ztělesněni malými figurkami (které se normálně používají jako pomůcka při figurativní kresbě) oblečenými v obleku. Náhle jeden z herců  jednu figurku zapálí. Představuje tak čin Jana Palacha a malou vzpomínku na něj, která je v této hře přítomna.

Z jistotou tedy mohu říct, že patřím k té první, na 100 % zasažené skupině. Skvěle jsem si užila jak zajímavou dějovou linii, tak krásnou vizuální formu. A představení doporučuji všemi deseti (a to nedělám často).

Inscenace: Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J.
Autor:  Dora Viceníková, Jan Mikulášek, Pavel Juráček
Divadlo: Divadlo Na zábradlí
Premiéra: 20. září 2013
Režie: Jan Mikulášek
Herecké obsazení: Jan Hájek, Jiří Vyorálek, Petra Bučková, Josef Polášek, Marie Spurná

Recenze byla napsána z představení, které se konalo 13. 9. 2014 v rámci festivalu Divadlo.

Zdroj perexové fotografie: www.nazabradli.cz

Veronika Svobodová

Zanechte komentář