Polské pobřeží nabízí netradiční zážitky i dovolenkovou pohodu

Cestování / 28.9.2014

Taky je pro vás ve Středozemí příliš teplo a máte chuť zkusit si trochu jinou dovolenou moře? Jeďte do Polska, k Baltu!

Nekonečné písečné pláže, malebná města, ryby, tuleni. Na to všechno a ještě na spoustu dalších pozoruhodností narazíte, vydáte-li se od severní hranice naší republiky dále nahoru. Generace dnešních šedesátníků si možná ještě vzpomene na příjemné dovolenky u nejbližšího mořského pobřeží, které však v důsledku jiných alternativ ztrácelo po pádu železné opony na popularitě. Nyní mladí Češi opět začínají Balt objevovat a vidí, že od časů našich rodičů a prarodičů se mnohé změnilo, přesto genius loci zde zůstal a pocítit ho znamená opět vklouznout do vln osvěžující mořské vody a začít nasávat atmosféru míst, která po staletí hrála zásadní roli v polské i evropské historii.

Němečtí rytíři v největším cihlovém hradě světa

Pokud zamíříte k Baltu vlakem z Varšavy, budete pravděpodobně projíždět městem Malbork. Na první pohled docela obyčejné místo, pokud však vystoupíte z vlaku a vydáte se po hlavní třídě dále, narazíte na velkolepou stavbu celou postavenou z cihel. Právě stojíte před největším cihlovým hradem světa. Pokud si zakoupíte vstupenku za 40 zlotých, čili asi 250 korun, projdete několika branami a vstoupíte dovnitř, máte o zábavu na celý den postaráno.

Uvnitř se nachází množství rozlehlých síní, ve kterých můžete obdivovat středověké nástěnné malby, sochy svatých i další místnosti tvořící zázemí hlavního sídelního hradu Řádu německých rytířů. Pokud si prohlédnete, jak to tady vypadalo v roce 1945, když Spojenci hrad vybombardovali, budete mít možná i slzy na krajíčku a pochopíte další strašlivý rozměr druhé světové války, která nejen pro Poláky dodnes představuje velice citlivé téma.

Hrad v Malborku.

Hrad v Malborku.

Na konci světa v malém ráji

Na mapě světa vypadá toto místo poněkud bizarně, je to takový uzoučký proužek země spojený s pevninou, na kterém by člověk nečekal nic jiného než písek. Ale chyba lávky. Helská kosa je ve skutečnosti plná života, nachází se zde několik vesnic s kempy, které jsou zejména v létě naplněny turisty domácími i zahraničními, a dojedete-li až na samý okraj tohoto podivného geografického útvaru, dostanete se až do největšího města na kose, Helu.

Rybářské domy na Helu.

Rybářská obydlí na Helu.

Název města snad pochází z germánského slova pro peklo, v současné době však už není oprávněný. Příjemné restaurace, malebné rybářské domečky připomínající díky vlivu Skandinávců ty na druhé straně moře a nádherné borovicové lesy na vás zapůsobí spíše jako byste byli v jakémsi malém ráji. Dovolí-li to počasí, můžete se rovněž vykoupat v zálivu, teplota vody zde v letních měsících je okolo dvaceti stupňů, v teplém počasí příjemně osvěží a budete si možná připadat tak trochu jako tuleni, kteří v tamních vodách kdysi žili. V současné době se poslední dva kusy těchto savců chovají v místním fokáriu, kde kromě nich můžete obdivovat i další prvky baltické fauny a flóry.

Kašubové

Západoslovanské etnikum čítající několik tisíc příslušníků (čísla z různých zdrojů se liší), které žije u Baltského moře po mnoho století, o sobě poslední dobou opět dává vědět. V okolí Gdaňsku i přímo v něm najdete kulturní centra, která se snaží oživit tradice, kulturu i jazyk Kašubů, dlouhou dobu podléhajících polským i německým vlivům. Kašubové se dlouhodobě živili převážně jako rybáři v pobřežních sídlech a asi nejlepší způsob, jak je poznat zblízka, je navštívit některou z místních hospod a dopřát si kašubské pivo Remus, které svými více než šesti procenty alkoholu příjemně navnadí na cestu vzájemného porozumění mezi dvěma Slovany z různých koutů světa.

Tři města jako jedno

Z Helské kosy uvidíte na opačné straně zálivu souvislou zástavbu lidských obydlí. Jedná se o takzvanou konurbaci tří sídel – Gdaňsk, Gdynia a Sopot. Můžete se tam dopravit pomocí lodě, která v pravidelných intervalech na druhý břeh jezdí, nebo můžete využít delší, ale poněkud levnější variantu po železnici, která Hel spojuje se zbytkem světa na pevnině. Gdynia a Sopot jsou menší města převážně průmyslového charakteru, za zhlédnutí však rozhodně stojí Gdaňsk.

Gdaňsk je bývalé hanzovní město, které si za tisíciletou historii své existence prošlo i poměrně dlouhým obdobím autonomie, což zvýšilo sebevědomí zdejšího obyvatelstva, a dalo tak vzniknout pozoruhodným cihlovým stavbám ve stylu nizozemské renesance, které můžete dodnes obdivovat. Město mělo dlouhou dobu převážně německý charakter a narodilo se zde mnoho významných osobností jako Arthur Schopenhauer či  Günter Grass. V osmdesátých letech zde v přístavu proběhly první stávky proti tehdejšímu komunistickému režimu, do jejichž čela se postavil další významný rodák, pozdější polský prezident, Lech Walesa.

Typické gdaňské domy.

Typické gdaňské domy.

Bažina i poušť na jednom místě

Na stránkách Generace21 jste se v nedávné době mohli dočíst o výpravě dvou nadšenců, Martina a Michala, kteří se rozhodli se svým vytuněným favoritem dojet až do Estonska. V jednom z jejich příspěvků se objevila také zmínka o Lebě, kde pánové měli problémy s pískem. Není divu. Okolí této dovolenkové destinace obklopuje Slowiński národní park, jehož největším lákadlem jsou až šestnáct metrů vysoké písečné duny.

To však není to jediné, co zde můžete obdivovat. V parku se rovněž nachází rozlehlé Lebské jezero, okolo něhož se rozprostírají neprostupné bažiny, ve kterých žijí různí chránění živočichové a rostou unikátní rostliny. Vstup do „pouštní“ části parku stojí pět zlotých, tedy asi třicet dva korun, a pokud chcete projít celou turistickou trasu, je dobré si na ni vyhradit celý den, abyste si mohli toto místo skutečně vychutnat.

Písečná duna nedaleko Leby.

Písečná duna nedaleko Leby.

Ať svítí slunce nebo prší, na polském pobřeží se nikdy nudit nebudete. Je sice pravda, že zdejší počasí může být občas až příliš nevyzpytatelné, to však žádného správného dobrodruha neodradí. Zážitky, které si odsud odnesete, vždycky převáží tu trochu nepohodlí. A vězte, že o Baltu to platí dvojnásob.

Zdroj fotografií: Matyáš Medek

Tomáš Stavrovský

Jsem studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a je mi 22 let. V Generaci 21 působím jako redaktor sekce Cestování a v Obraze. Píšu zejména o vlastních zážitcích z cest, čas od času připomínám některé historické osobnosti nebo se vyjadřuji k aktuálnímu dění.

Zanechte komentář