DIVOKÉ HISTORKY: Když vám rupnou nervy…

Film Kultura / 8.10.2014

Černá komedie Damiána Szifrona, jež si podmanila diváky v Cannes i na KVIFF, bude novým balzámem na duši pro všechny filmové cyniky.

RELATOS SALVAJES

povídková komedie, thriller

Argentina / Španělsko, 2014, 122 min

Režie: Damián Szifron

Hrají: Rita Cortese, Ricardo Darín, Darío Grandinetti, María Onetto, Erica Rivas, Leonardo Sbaraglia, Julieta Zylberberg

Premiéra: 9. října 2014

Divoké historky jsou mozaikou šesti izolovaných příběhů ze současné Argentiny. Začínají drobnými křivdami, které postupně eskalují do epicky mstivých finále: vše určuje už začátek, kdy se s modelkou Isabel ocitáme na palubě dopravního letadla, kde během pár okamžiků všichni s překvapením zjišťují, že znají jistého Gabriela Pasternaka. Ten jediný ovšem na palubě není. Hrdiny dalších příběhů jsou třeba demoliční inženýr, kterému odtáhnou auto, nebo mladý manažer v rychlém autě, který na pusté silnici neunese fakt, že mu místní řidič ve zrezlé rachotině neuvolní cestu.

Každou z historek stmeluje ústřední téma křivdy. To, že se s každou z těchto charakter prověřujících situací ústřední postavy vypořádají s čistým svědomím v mezích zákona, však nečekejte. Tomu, že jim osud hází klacky pod nohy, čelí ovšem s patřičnou grácií, fanatismem a reakcemi za hranicemi lidského chápání. Rozhodně se nejedná o film, který ocení milovníci amerických komedií a prvoplánového humoru. U Divokých historek si užije v první řadě především divák, který je vyznavačem černého humoru a cynikem prosáklým až do morku kostí. Sladkobolné epizody jsou ovšem geniální plejádou, která nabízí alternativní řešení situací, které většinu z nás můžou klidně jednoho dne potkat.

Divoké historky

Bývalou trestankyni nudí nekonečné smažení hranolků, proto oceňuje rozptýlení v podobě příchodu místního mafiána.

Argentinec bodující na filmových plátnech po celém světě

V různých situacích se hrdinové filmu dostanou do bodu, kdy už jim dojde trpělivost. Vezmou věci do svých rukou a s lidskou malostí, byrokracií či vypočítavostí si to vyřídí s intenzitou rozzuřeného zvířete. Černá komedie koprodukovaná bratry Almodóvarovými (El Deseo) si podmanila diváky festivalu v Cannes i Karlových Varech. Film však paradoxně nevyhrál skoro žádné ocenění.

Divoké historky má na svědomí argentinský režisér Damián Szifron, který absolvoval filmová studia na Universidad del Cine v argentinské metropoli. Historky vznikly na základě jeho povídek, ty převedl do formy scénáře a následně je zrežíroval. Z filmu je zároveň patrný vliv Pedra Almodovara, jak stylově, tak především uštěpačným, ironickým humorem. Nechybí tu klasicky téma sociální kritiky aplikované jako testování charakterových limitů, strukturní a ideově obhajitelné tím, že jde přeci o „historky“ a k těm podobná reduktivnost patří. Nechci spoilerovat, jelikož tím by pro vás film ztratil závěrečný kouzelný moment překvapení. Ale můžu vám spíš nastínit v kostce, co vás bude v jednotlivých epizodách čekat.

Divoké historky

Úvodní příběh, odehrávající se celou dobu na palubě letadla.

V letadle, v kuchyni, za volantem a nebo třeba na svatbě

Letíte na pracovní cestu, usadíte se v letadle, s kufrem vám pomůže poměrně galantní spolucestující a pak se s ním dáte do řeči. Povídáte si o životě a zjistíte, že máte společného známého, na nějž nemáte úplně ty nejlepší vzpomínky. Jistého Gabriela Pasternaka. V ten moment se za vámi zvedne paní, která ho ovšem zná taky, je to jen náhoda?

Představte si, že byste kupříkladu pracovali v motorestu, v němž se jedné noci z čista jasna objeví člověk, díky němuž se utrápili oba dva vaši rodiče. A při téhle vaší směně je zároveň kuchařkou bývalá trestankyně, která neměla již delší dobu, kromě přípravy hranolek, příležitost se dle svých představ realizovat?

Co bude následovat, když si takhle jedete po opuštěné silnici, ve svém parádním autě, přičemž vám v rychlé jízdě brání nějaký místní buran v roztřesené dodávce, který vás nechce nechat předjet? Vytroubíte ho, užijete veškeré existující vulgarismy a vztyčené prostředníčky snad i na nohách, přičemž vám následně o kilometr dál píchne kolo?

Divoké historky

Mužské ego nezná hranic, soutěž o to, kdo je alfa samcem, se zvrtne  v boj o holý život.

Jste demoličním inženýrem, v demolici se však nachází především vaše manželství, nesmíte tedy pochybit, a tudíž takový úkon jako vyzvednout na čas dort pro dceru k narozeninám nesmí ztroskotat, abyste nedráždili už tak blesky metající manželku. Jenže v ten moment, co vycházíte z cukrářství, vám odtahovka zvesela nakládá auto…

Máte luxusní vilu, zahradníka, poslušnou manželku, latifundie po celé zemi, moc, peníze a akurátní čas na to sedět doma u zápasu v bačkorách a užívat si své archivní whiskey. Jediné, co vám naruší tuto idylku, je váš mírně přiblbý syn, který se přiřítí pozdě v noci zpátky s pláčem a nárazníkem vašeho auta od krve.

Plejádu uzavírá nejvíce hysterická svatba snad v celých filmových dějinách. Máme tu rozjařené Španěly, kteří křečovitě křepčí se vším svým příbuzenstvem na grandiózní svatbě. Jenže když dojde k tanci ženicha a nevěsty, místo idylky je něco špatně. Jakožto nevěsta totiž ve svůj svatební den zjistíte, že na svatebním mecheche je přítomna i pohledná milenka vašeho nového manžela, no a co jiného dělat, než se chopit všech skleniček se šampaňským a dát pak bez skrupulí průchod svým emocím, až se z toho váš manžel s prominutím do slova a do písmene „pobleje“…

Divoké historky

Není vše tak, jak to vypadá. Pohádková svatba nabírá na nečekaných otáčkách.

Tahle cynicky láskyplná encyklopedie žárlivosti, vzteku a pomsty by mohla fungovat jako jednotlivé krátkometrážní filmy. Jako celek je však ve výsledku ještě lepší. V každém z příběhů se Szifrón rozhodl mučit obyčejného člověka neuvěřitelně nešťastnými náhodami, dokud z něj nevyrobí zakomplexovanou a pomstychtivou bestii schopnou čehokoliv – a to má přeci filmový divák tak rád. Takže pokud se vám teď v poslední době nic nedaří a máte chuť se vyventilovat skrze cizí neštěstí, směle do kina, jelikož Divoké historky jsou svěžím bonmotem lidské frustrace!

„Tyto příběhy se vyrojily z nejnespoutanějších zákoutí mé představivosti. Pracoval jsem na jiných projektech a často mě deprimovalo, že nebylo možné je realizovat. Začal jsem psát povídky, v nichž jsem dával průchod své frustraci. Když se sešly v jednom svazku, došlo mi, že je pojí několik společných témat, jež jim propůjčují jednotnost a konzistenci: všechny byly o katarzi, odplatě a destrukci. A o neodolatelné rozkoši ze ztráty sebeovládání. Západní kapitalistickou společnost často vnímám jako neviditelnou klec, která ochromuje naši citlivost a pokřivuje mezilidská pouta. Divoké historky představují skupinu lidí, kteří v takové kleci žijí, aniž by si uvědomovali její existenci. Avšak v okamžiku, kdy by většina z nás problém potlačila nebo přetavila do deprese, se tito lidé rozjedou na plné obrátky.

Původně nezamýšlený projekt vznikl tak rychle, že se brzy prosadil na mém seznamu priorit a našel se pro něj produkční rámec. Vyprávění příběhů pro mě znamenalo akt osvobození, neboť jsem se mohl znovu zamilovat do čtení. Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera – jak jsem v domácí knihovně objevil několik výborů beletrie, které upoutaly mou pozornost: Příběhy mistrů zločinu, Příběhy mistrů tajemnaPříběhy mistrů hrůzy. Později se k nim připojily Neuvěřitelné příběhy (v produkci Stevena Spielberga), Povídky z New Yorku (v režii Martina Scorceseho, F. F. Coppoly a Woodyho Allena) a Devět povídek J. D. Salingera. Všechna tato díla prošlapala v mém vědomí cestu k současné tvůrčí svobodě a experimentování.“ Damián Szifron

Zdroj fotografií: Aerofilms

Zdroj videa: YouTube

Anna Nižňanská

Anna Nižňanská

Studentka Architektury a zároveň Filmových a divadelních věd (ano,žiju v autobuse a ve vlaku). Rodilý Dejvičák, neurotik, milující cestování a objevování nových kaváren a míst. Autistický morous, kterýho od mala uklidňuje film, umění a předevšim dorty, pač jak víme, jsou dobrý na nervy! Pakliže mám naplněnej panděr, myslim, že jsem i poměrně snesitelnej "companěro"! Amen.

Zanechte komentář