Turecký hrnčíř se stal sběratelem částí ženského těla

Cestování / 2.10.2014

Pokud prahnete po nevšedním zážitku a už vás nudí expozice v běžných muzeích, navštivte turecké město Avanos, které se zapsalo do Guinessovy knihy rekordů.

Skoro každý z nás něco sbírá. Někdo v dětství, někdo celý život. Jeden panenky, druhý pivní tácky, další lžičky a jiný třeba pohledy. To jsou takové typické věci, které má doma v krabicích uloženo spoustu z nás. Ale napadlo by vás, že se někdo pustí do sbírání takřka částí lidského těla?

Ne, nemluvíme tu o žádné scéně z Hitchcockova hororu, ale o zajímavé zálibě jednoho tureckého prodejce keramiky, který se kupodivu neproslavil sbírkou hrníčků či váz, ale něčeho docela jiného.

Dobře, už vás nebudeme dále napínat. Muž jménem Kurukgu Galip žijící ve městě Avanos v Turecku se v roce 2004 zapsal do Guinessovy knihy rekordů se svým muzeem vlasů. V jeho sklepě jsme tenkrát mohli najít 16 tisíc vzorků ženských vlasů. Od té doby se jeho sbírka ještě několikrát rozšířila a dnes jich tam najdeme mnohem víc.

Město Avanos je známé především svoji tradicí v oblasti hrnčířství a nyní i muzeem vlasů. Zdroj: Wikimedia Commons, Katpatuka

Město Avanos je známé především svojí tradicí v oblasti hrnčířství a nyní i muzeem vlasů. Zdroj: Wikimedia Commons, Katpatuka

Začalo to lovestory

Příběh začal již před více než třiceti lety, v roce 1979, kdy Galipova francouzská přítelkyně, když ho opouštěla, po sobě zanechala loknu svých nádherných vlasů. Jen tak, na památku. A přesně to samé začaly dělat další a další ženy, které Galipa navštívily a on jim vyprávěl historku o tom, jak dostal pramen vlasů na památku.

Stal se z toho takový zvyk, že to přerostlo v tuto ohromnou sbírku. Zajímavostí také je, že každý pramen má u sebe štítek se jménem jeho majitelky a také její adresu.

Víc než 16000 vzorků vlasů se nachází v těchto prostorách. Zdroj: Wikimedia Commons, Nevit Dilmen

Víc než 16000 vzorků vlasů se nachází v těchto prostorách. Zdroj: Wikimedia Commons, Nevit Dilmen

Zanechání adresy má však svůj význam a vyplácí se. Dvakrát do roka tu totiž probíhá slosování, jakási soutěž, kdy se vybere pár žen, které mohou strávit dovolenou v domku pro hosty v tomto tureckém městečku a také se od majitele muzea naučit něco z hrnčířství a výroby keramiky.

Pokud byste zde i vy, dámy, chtěly zanechat svůj pramínek vlasů, je to od vás takřka očekáváno. V „jeskyni“, kde se celý ten vlasový skvost nachází, jsou totiž umístěny i nůžky, tužka a papír jako výzva pro všechny návštěvnice. Za zkoušku to stojí, třeba se do tohoto tajemného muzea ještě někdy vrátíte.

Zdroj perexové fotografie: sxc.hu, davincci

Eliška Vrbová

Eliška Vrbová

Studentka žurnalistiky s někdy až přehnaným zájmem v hudbě a módě. Klavíristka a sboristka, která by nejraději byla pořád někde na cestách, protože: "Svět je jako kniha a ten, kdo necestuje, čte pořád jenom jednu stránku."

Zanechte komentář