STOLETÍ MIROSLAVA ZIKMUNDA: život = přesný součet náhod

Film Kultura / 19.9.2014

Životopisný film Století Miroslava Zikmunda přináší osobitý pohled na bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět.

STOLETÍ MIROSLAVA ZIKMUNDA

dokumentární

ČR, 2014, 97 min

Režie: Petr Horký

Hrají: Miroslav Zikmund, Miroslav Sáva Zikmund, Karel Pavlištík, Ludvík Vaculík

Miroslav Zikmund – bezesporu fenomenální cestovatel, fotograf, spisovatel a publicista. Člověk oplývající nebývalým charismatem. Málokdo však donedávna tušil, že si tento bezmála stoletý muž již sedmdesát let denně píše deník. A nyní tak skrze dlouholeté zápisky odtajnil své celoživotní osobní vzpomínky…

Rozhodnutí zprostředkovat filmovému divákovi tento neuvěřitelný osud skrze plátna biografu učinil jednačtyřicetiletý dokumentarista, režisér Petr Horký (možná si ho pamatujete coby moderátora AZ-kvízu).

Jak jsem za těch sedmnáct let poznával Miroslava Zikmunda – z legendárního dobrodruha postupně jako člověka, jako chlapa, kterému se líbí ženy, ocení dobré víno nebo kvalitní valašskou slivovici, stále více jsem si uvědomoval, že jsem viděl řadu filmů o fenoménu Zikmund a Hanzelka, mnohé byly dokonce velice oslavné, ale žádný z nich vlastně neukazoval, co to bylo za chlapy. Co je jejich vášeň a cestovatelské nadšení stálo, jak na tom byli s rodinami, s penězi, s dětmi, prostě s klasickými lidskými situacemi… A mojí nadějí bylo, že by se to naše dlouholeté – troufnu si říci přátelství – mohlo zhodnotit právě tak, aby vznikl film ne o fenoménu Zikmund a Hanzelka, ale o nich jako o lidech se všemi lidskými rysy – bolestmi, úspěchy i selháním,“ říká o vzniku filmu sám režisér.

Díky tomu, že jej s Miroslavem Zikmundem pojí dlouholetý vztah založený především na vzájemné důvěře a respektu, mohl Miroslav Zikmund zhruba po roce přesvědčování o smysluplnosti filmového projektu říci: „Tak jo, a když už, tak pořádně. Takže tady máte přístup ke všem mým soukromým deníkům a pusťte se do práce“. 

Fotografie z natáčení: Miroslav Zikmund a režisér Petr Horký

Fotografie z natáčení: Miroslav Zikmund a režisér Petr Horký.

111 tisíc kilometrů cest

Díky tomu spojení před námi dnes stojí tento fascinující dokumentární snímek, v němž budete obeznámeni se všemi fakty a událostmi, jež formovala Miroslava Zikmunda jako člověka. Všichni dvojici slavných cestovatelů ZikmundaHanzelku jistě znají, ačkoliv pro mladší generace už se možná přeci jen nejedná o tak zvučná jména, což je politováníhodné. Zaručuji vám však, že to se po zhlédnutí filmu jistě rázem změní. Jejich expedice a knihy popisující zážitky z cest, jež díky tomu znají miliony lidí ne jenom u nás, nýbrž na celém světě, jsou nezapomenutelné. Legendární dvojici spojuje 111 tisíc kilometrů cest, 6,5 milionu prodaných knih v 11 světových jazycích, 4 celovečerní filmy, 147 dokumentárních a televizních filmů a především přátelství přetrvávající i po smrti.

Zikmund byl počat za Habsburků, narodil se pět měsíců po vzniku první republiky. Přežil 2. světovou válku, zažil nástup komunismu a i jeho pád. StB byl označen jako „nebezpečná osoba nejvyšší třídy nebezpečnosti“. Pobýval v Africe, když zanikal koloniální systém. Setkal se s prezidenty i lovci lebek. Seznámil se s Gagarinem i Hillarym. Zažil nástup demokracie a „všemocného“ kapitalismu…

Petr Horký postupně procházel od fáze nesmírného obdivu k poznávání muže z masa a kostí. Miroslava Zikmunda definuje neuvěřitelný smysl pro detail, preciznost, pravdomluvnost a pracovitost. Proto byl Horký postaven před nelehký úkol, a to zpracovat kvanta materiálů a archivních záběrů z cest a fotografií, což se před ním následně ještě důvěrněji rozkrylo při společném psaní knihy Sloni žijí do sta let. Celý proces zpracování a třídění těchto materiálů trval 3 a půl roku. Diváci tak uvidí velmi vzácné záběry, které skrývaly soukromé i veřejné archivy Zikmunda a Hanzelky. Nechybí zde ani sestříhané záběry nostalgických domácích videí z Vánoc či prvních oslav narozenin Zikmundova syna Sávy.

Miroslav Zikmund se starým fotoaparátem, který často využíval na svých cestách

Miroslav Zikmund se starým fotoaparátem, který často využíval na svých cestách.

Ukázka precizní, klasické formy dokumentárního filmu

Století Miroslava Zikmunda je koncipováno jako učebnicová ukázka klasického dokumentárního filmu. Jelikož tato forma však v dnešní době nepodléhá trendu nejrůznějších žánrových experimentů a zbytečných exhibicí, které obsahují vše, jen ne podstatné informace, musí obsahovat něco, čím bude vynikat. To něco je právě preciznost a pokora, s nimiž k tématu přistupuje Horký a snaží se tak celek podat jako objektivní výpověď, která je však zároveň velice hlubokou zpovědí, z níž je patrný osobní vztah a obdiv  k osobnosti dnes 95letého Miroslava Zikmunda. Snímek tedy neobsahuje žádné zbytečné vsuvky v podobě animací či jiných efektů, které by zde vzhledem k neuvěřitelnému kvantu informací byly jedině na škodu.

Deníkové pasáže z mladší éry Zikmundova života zde předčítá mladý herec Kryštof Hádek. K orientaci napomáhají klasické ukotvující či informativní titulky. Jinak je tu často využíváno momentu překvapení, a to z obou stran, kdy jak Horký, tak Zikmund odhalují stále nové informace, o nichž ten druhý neměl ani tušení. Tím zde vzniká jakási konfrontační metoda natáčení.

Režisér se po celou dobu natáčení snažil vytvářet neplánované situace, na něž byl Miroslav Zikmund nucen reagovat. Zikmund kupříkladu věděl, že se bude točit v Praze, ale nevěděl, že půjde na Staroměstské náměstí a režisér mu dá do ruky jeho svatební oznámení. Nevěděl, že se setká s Věrou Lukášovou, která v době největší slávy H+Z ve Zlíně byla jejich asistentkou. Nevěděl, že tvůrci sezvali skoro 300 lidí přes Facebook k pětašedesátému výročí startu jejich velké cesty, aby ho překvapili na stejném místě, odkud s Hanzelkou vždy startovali. Nebo situace, kdy Horký k pobavení Zikmunda odtajňuje fakt, že na tajném listu StB měl krycí přezdívku Tatra.

Miroslav Zikmund opětovně s režisérem Horkým v legendární Tatře s kterouž projel celý svět

Miroslav Zikmund opětovně s režisérem Horkým v legendární Tatře, s kterou projel celý svět.

Stopáž dlouhá 97 minut se vám vzhledem k okamžitému vtažení do děje může zdát až nedostačující. Základem celého filmu jsou pak především nahrávky pořízené Hanzelkou a Zikmundem na jejich společných cestách, jako třeba legendární záběry z výstupu na Cheopsovu pyramidu. Doslova kouzelná část je, když Zikmund odhaluje divákům svůj metodický postup, co se týče archivování informací a vedení deníku, přičemž předčítá z jednoho ze svých úplně prvních dětských zápisníků, které doplňoval kresbami. V pozdějších letech pak dokonce používal těsnopis, aby mu prý maminka nemohla číst zápisky o holkách.

První seznámení s Hanzelkou si Zikmund ani nepoznamenal do deníku

Byli to obyčejní avšak pracovití studenti Vysoké školy ekonomické, jejichž seznámení proběhlo úplně banálně. Stáli za sebou náhodou ve frontě na index a řekli si: „Co budeš dělat po škole? – Já nevím, já bych asi cestoval.“ Pak se několik let neviděli, protože Němci zavřeli vysoké školy. Když se potkali na Mezinárodním srazu mládeže, znovu tu myšlenku oprášili a teď – ten podstatný moment – nehodili to za hlavu. Nezůstalli u planých řečí, učinili rozhodnutí. Což je velká věc. Každý z nás může udělat velké dílo, ale musí se k němu odhodlat a musí ho začít dělat co nejlíp.

Na rozdíl od některých osobností českých dějin je u něj obdivuhodný především životní přístup a elán, s nímž Miroslav Zikmund žije svůj život i přes to, že by se přitom klidně mohl jednoduše jako mnozí jeho vrstevníci ubrat k sebelítosti a zahořknout v důsledku toho, jak byl k němu minulý režim nevlídný.

Vezměte si, že byli slavní, bohatí, národ je miloval, ve své době se říkalo, že nejslavnější Češi jsou Zátopek, Zikmund a Hanzelka. Byli na vrcholu. Na jedinou jejich přednášku přišlo i 11.000 lidí! Pak je v osmašedesátém komunisti odřízli od světa. Ze dne na den všechno skončilo. Měli 100.000 předplatitelů na budoucí knihu a komunisti ji přesto zarazili. Začali je hlídat. To je na to skončit v chlastu. Nenávidět svět, nenávidět lidi, být zabraný sám do sebe. A v tu chvíli si řekli, že budou žít dál a našli si jiný cíl, jiné fungování. Pan Zikmund začal řešit genealogii svého rodu“. Nenechte se však zmást, za druhé cesty při uvolnění 60. let podali z Tokia přihlášku do komunistické strany: „Byla to naivita.“ Nevydržela jim, po invazi 1968 měli jasno: „Do toho spolku ne!“

V průběhu filmu se dozvíme, že zdaleka ne vše probíhalo v případě těchto dvou cestovatelů růžově. Zároveň možná právě i na úkor společenského života a extrovertní povahy a přístupu, jaký razil Miroslav Zimund, se právě jeho syn Sáva tolik uzavřel sám do sebe a naopak, jak i sám v dokumentu uvádí, žije osamocený, introvertní život. Kamera měla možnost vidět i jeho dětské dopisy, které posílal otci, jehož kvůli dlouhému cestování pět let neviděl.

Století Miroslava Zikmund

Archivní fotografie cestovatelské dvojice za mlada. Poznáte kdo byl Zikmund a kdo Hanzelka? (Zdroj: Bioscop)

Člověk, který prokázal odpovědnost za svůj život

Málokdo ví, že Zikmund byl překladatelem pro americké a ruské armády, když se setkaly při osvobozování u Plzně, že byl účasten soudu s K. H. Frankem, anebo že fotil inauguraci prezidenta Beneše. Jako chlapec snil o tom, že bude soudním stenografem (aby měl pravdivé informace z první ruky), ale jeho prvním zaměstnáním byl poražeč na jatkách v Plzni. Film doslova překypuje takovou spoustou kuriózních informací, že se nebudete stačit divit. Poodhalí vám vztahy, bratrský vztah s Hanzelkou, to, jak poprvé spatřil černocha, a nebo to, že od toho, aby se ocitli na jídelníčku lidožroutů, je zachránil rozkládací stativ, díky němuž byli považováni za kouzelníky.

Miroslav Zikmund (95 let) v pracovně své vily ve Zlíně - aktuální fotografie. (Zdroj: Jindřich Bohm)

Miroslav Zikmund (95 let) v pracovně své vily ve Zlíně – aktuální fotografie.

Některá vyprávění Miroslava Zikmunda jsou zábavná, jiná dojemná s nádechem smutku a bolesti. Po celou dobu je patrné, že Petr Horký nedělal tento dokument kvůli svému egu, ale především proto, aby dal prostor člověku, který si svůj dokument zaslouží. Musím se přiznat, že celek ani nemůžu objektivně zhodnotit, jelikož jsem byla po celou dobu tak uchvácená tímto osudem a především charismatickými vyprávěním vzpomínek samotným Miroslavem Zikmundem, že i kdyby v závěrečné stopáži s titulky běhal po plátně Mickey Mouse, bylo by mi to jedno.

Nemůžu tedy jinak, než tento dokument na 100% doporučit a myslím, si, že by mělo být povinností ho zhlédnout, jelikož v záplavě bezútěšných, přihlouplých vyprázdněných filmů valících se na nás v poslední době ze všech stran je Století Miroslava Zikmunda skutečně ryzí unikát. Ano, sice někdy v rámci odpočinku potřebujeme takzvaně vypnout, ale zkrátka Století je ten film, který se vám na dlouhá léta zaryje do paměti a budete se k němu v myšlenkách navracet.

Pan Zikmund  pro mě znamená příklad člověka, který v životě dokázal spoustu věcí, může být vzorem pro nás pro Čechy, je to velký Čech. Je to člověk, který prokázal odvahu, ale nejen odvahu, ale i zodpovědnost za svůj život.“ Jiří Kolbaba, cestovatel

Zdroj fotografií: Jindřich Böhm

Zdroj videa: YouTube

Anna Nižňanská

Anna Nižňanská

Studentka Architektury a zároveň Filmových a divadelních věd (ano,žiju v autobuse a ve vlaku). Rodilý Dejvičák, neurotik, milující cestování a objevování nových kaváren a míst. Autistický morous, kterýho od mala uklidňuje film, umění a předevšim dorty, pač jak víme, jsou dobrý na nervy! Pakliže mám naplněnej panděr, myslim, že jsem i poměrně snesitelnej "companěro"! Amen.

Zanechte komentář