ZTRACEN 45: Josef Čapek, odvrácená strana mince

Film Kultura / 15.9.2014

Intimní sonda do manželství jedné z nejvýznamnějších uměleckých rodin 20. století skrze osobní deníky ženy Josefa Čapka.

ZTRACEN 45

dokumentární drama

ČR, 2014, 67 min

Režie: Josef Císařovský

Hrají: Taťjána Medvecká, Saša Rašilov, Anna Císařovská a další

Dokumentů u nás vzniká poměrně hodně, avšak bezesporu jen ty nejlepší – námětově nejzajímavější a nebo také ty s nejlepším merchandisingem – se dostanou do povědomí širší veřejnosti. Čímž se stává tato filmová „odnož“ zcela jistě skutečným kumštem. Nesází se tu na plytká, obsahově vyprázdněná líbivá témata, zaštítěná zvučnými jmény hereckých hvězd a už vůbec se tu nedisponuje bezedným rozpočtem, díky němuž se nešetří triky a velkolepou výpravou jako u blockbusterů. Ne, dokumentaristé jsou často odkázáni dlouhá léta na shromažďování časosběrného materiálu s tím, že většinou musí dotovat svůj projekt za pomoci pouhé hrstky sponzorů s vědomím, že výsledek je v podstatě ve hvězdách.

Dokumentární drama Ztracen 45 bezesporu cílí na boutique publikum. Ptáte se proč? Prvním faktem je, že se jedná v podstatě o ojedinělou „hybridizaci“ žánru a formy, která ne každému může být po chuti. Také ne každý režisér je schopen dotáhnout ji do zdárného konce bez toho, aniž by nesklouzl k přemrštěné subjektivizaci a především seberealizaci v daném tématu, což pak ve výsledku celek bohužel dehonestuje a vede k patosu.

Dokudrama je tedy specifická forma dokumentárního filmu, v níž jsou jednotlivé pasáže archivních záběrů či fotografií doplněny zároveň  hranými scénami se současnými herci. Tuto formu si režisér Josef Císařovský – autor filmu Ztracen 45 – jistě nevybral náhodou. Zpracovává totiž námět, k němuž neexistuje příliš relevantních materiálů, tudíž si musel k ilustraci některých domněnek či důkazů často pomoci prostřednictvím jiných filmových prostředků jako třeba 3D animací.

Ztracen 45

Skicující Saša Rašilov v roli mladého Josefa Čapka. Zdroj: CinemArt

Co když bylo všechno jinak?

Dle obecně známých faktů zahynul proslulý český malíř Josef Čapek během epidemie tyfu v půlce dubna 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Avšak v deníku jeho ženy Jarmily Čapkové se vyskytuje informace, dle níž údajně český tlumočník britské armády v Bergen-Belsenu Josefa Čapka spatřil živého necelé tři dny po skončení války!

Zpráva prý údajně pocházela z důvěryhodného zdroje (od E. F. Buriana), přičemž je známo i jméno samotného tlumočníka (Stern) a zároveň i jeho rodiště (Semily). Přesto však tento zásadní fakt upadl ve víru poválečných událostí zcela v zapomněníDeníky Jarmily Čapkové z let 1932-38 a 1945-47 však dokládají spoustu kuloárních informací ze soužití této partnerské dvojice, díky nimž se nabízí spousta nezodpovězených otázek.

Ztracen 45/britové

Rekonstrukce příjezdu Britské kolony do Bergen-Belsenu. Zdroj: CinemArt

Bezútěšné hledání

Prostřednictvím útržkovitých pasáží se dozvídáme na základě tří časových rovin ty nejniternější pocity ženy, která se paradoxně vedle své životní lásky cítila často osamocená a nemilovaná. Přes prvotní opojení láskou se vše stáčí k obyčejnému zklamání z vyprázdněného manželství, které i přesto na závěr končí přetavením nenávisti v lásku a bezútěšné hledání ztraceného muže v troskách nacistického Německa. Film však není pouze epilogem vzkříšeného vztahu, na jehož pozadí dominuje vše pustošící válka, ale velice osobní parafrází osudu samotného.

Jarmila sama pátrá v německých nemocnicích a ústavech, přičemž se jí vždy podaří najít pouze pár nepřímých stop, které však povětšinou vedou do slepé uličky. Žádný důkaz přímo nenasvědčuje tomu, že by Josef Čapek mohl být stále ještě naživu. Přesto však tato zlomená, osamocená žena neztrácí naději až do své smrti. Na povrch se vynořují především melancholické vzpomínky, které často střídají výčitky, a divák se tak ponoří do úplného nitra ženy, jež po dlouhá léta žila ve stínu svého muže ,“velikána české kultury“, na úkor sebe sama.

Ztracen 45

Osamělá po boku své lásky. Zdroj: CinemArt

Mimo to jsou tyto úvahy, při nichž jsou voiceoverem předčítány pasáže z deníků, doplňovány dlouhými záběry Čapkových obrazů (krajiny, moře, ohně) či archivních fotografií z koncentračních táborů. V předválečné rovině pozorujeme spíše ponor do duše Čapkovy ženy, zároveň se také dozvídáme spoustu důvěrných informací, kupříkladu to, že trvalo deset let, než se tento pár dal skrze korespondenci dohromady, a nebo to, že si až do svého konce vykali.

V poválečné části se dostává do popředí primárně herecká akce v podání Taťjany Medvecké (Jarmila), jejímž mužským protějškem je Saša Rašilov v roli Josefa Čapka. Film uzavírá samotný zeť Josefa Čapka, doktor Jaroslav Dostál, jemuž by bylo letos 90 let, avšak bohužel zemřel. Působí zde jako pomyslný vypravěč a průvodce pozůstalostí rodiny Čapkových. Kupříkladu popisuje to, jak likvidovali Čapkovy obrazy. Zbylé obrazy, které nestihla Jarmila spálit, putovaly ve svitcích z mostu Štěpána do Labe. Finále se uzavírá tím, že Jarmila plní přání svého muže a ničí tak tři stovky jeho obrazů. Čapek totiž nikdy nechtěl, aby se jeho dílo dostalo do umělecké pozůstalosti. Zároveň s tím také Jarmila zcela zoufalá spálila své celoživotní dílo v podobě románu, na němž dlouhé roky pracovala.

Ztracen45

Jeden z obrazů Josefa Čapka, který je zobrazován v pasážích monitorujících jeho uměleckou tvorbu. Zdroj: archiv autorky

Téměř vše skončilo v plamenech

Pozůstalost obsahovala celkem 580 obrazů, zlikvidovaných bylo 300 – tedy téměř polovina obrazů skončila v kotli v Úzké ulici (dnes ulice Bratří Čapků). Zbytek odplul do Severního moře. Z filmu jsou cítit sympatie a úcta k ženě žijící ve stínu dominantního umělce, workoholika, která projevila obrovskou statečnost, když se ho vydala po ukončení války sama hledat s jedním kufrem do severního Německa. Příběh se tímto iniciačním způsobem zcela uzavřel, jelikož v plamenech skončilo téměř všechno.

Jelikož historických materiálů u nás bylo poskrovnu, musel režisér Císařovský navázat spolupráci s německými historiky. Společně pak obešli všechna místa, na kterých dle zápisků Jarmila Josefa hledala. Archivní fotky z Německa dostal štáb zadarmo, zatímco úvodní sekvence (britská kolona vjíždí do Bergen-Belsenu – autentické fotky z Londýnského válečného muzea) stála nemalé peníze, protože za každou si archiváři účtovali 300 liber. Animační sekvence rozbombardovaných měst jsou pak přesnou 3D rekonstrukcí na základě britských průzkumných fotografií.

Ztracen 45

Fotografie z natáčení – Anna Císařovská v roli Jarmily Čapkové zamlada. Zdroj: CinemArt

Ztracen 45 je bezesporu velkým a silným příběhem osobností, které spoluvytvářely moderní českou kulturu první poloviny 20. století. Takovýto osud nepotkal žádného českého umělce. Nechybí zde Císařovského typické hledání nadčasových hodnot, úcty, pokory a soucitu. To je po celou dobu patrné, stejně jako u jeho předchozích námětově pestrých filmů. Mimo to, Císařovský se již v předchozích letech několikrát zabýval životem Čapků (Život a doba spisovatele Karla Čapka, 2007 a Nekonečná pouť Josefa Čapka, 2010).

Jsem si jistá, že na snímek budou rozporuplné reakce především vzhledem k pojetí jeho formy a ne každý ho ocení. Sama za sebe musím říct, že pro mě je to ten typ filmu, který vyvolává tak intenzivní emoce, že ho budu moci znovu zhlédnout až s větším odstupem času. Utkví vám především díky své mrazivé atmosféře a nezanechá vás chladnými. Za stěžejní funkci, jež se podařila naplnit, považuji to, že vás tento samotný příběh vtáhne natolik, že se po jeho skončení budete o osudu rodiny Čapkových chtít na základě pátrání skrze literaturu dozvědět víc.

Zdroj perexové fotografie: CinemArt

Anna Nižňanská

Anna Nižňanská

Studentka Architektury a zároveň Filmových a divadelních věd (ano,žiju v autobuse a ve vlaku). Rodilý Dejvičák, neurotik, milující cestování a objevování nových kaváren a míst. Autistický morous, kterýho od mala uklidňuje film, umění a předevšim dorty, pač jak víme, jsou dobrý na nervy! Pakliže mám naplněnej panděr, myslim, že jsem i poměrně snesitelnej "companěro"! Amen.

Zanechte komentář