Klavírista a skladatel Radek Masařík: Rozhodně ještě nebylo vymyšleno vše

Hudba Kultura / 15.10.2014

Hraje na klavír dlouhých dvaadvacet let, ovšem prošel si desetiletou odmlkou ve znamení počítačových her a lehkých drog. Teď se k hudbě vrací ve velkém stylu.

Dříve hrával Radek Masařík jen na klávesy v revivalové kapele. Dnes koncertuje a skládá vlastní muziku. Na nynější cestu ho nasměrovala a nejvíce ho motivovala jeho přítelkyně, která je mu oporou a dodává mu odvahu a sebedůvěru. Složil pro ni úvodní píseň debutového alba Sonáta pro Dany.

Tvůj styl připomíná klasickou hudbu, ale poznamenanou i několika jinými žánry. O co tedy vlastně má jít?
Do své muziky jsem se snažil nacpat každý styl, který mě něčím zaujal. Původně to byl hlavně rock. Vyrůstal jsem na Zeppelinech, takže můj největší idol je jasně John Paul Jones. Potom jsem začal poslouchat moderní styly, jako Drum’n’Bass a dokonce i hodně elektronický žánr PsyTrance. Díky tomu mě napadlo zaměřit se na nejrůznější fúze několika stylů. Myslím si, že by bylo skvělé propojit muziku, kterou hraju já, hodit ji nejdříve trošku do jazzu a potom to proplést s moderními styly. To by mohlo znít zajímavě a líbit se lidem.

Takže se chceš přiblížit dnešnímu mainstreamu?
Rozhodně nechci dělat muziku, která je vyloženě konstruovaná pro to, aby oslovila co největší masu lidí. Takové písničky mohou být pěkné, ale slyšíte je jednou, dvakrát a máte dost. Nic vám to nedá. Kdežto třeba jazz, to je úplně pravý opak. Ta hudba už je dost technická a pro spoustu lidí trošku složitá na poslouchání. Já sám jsem jednou na perfektním jazzovém koncertě dokonce usnul. Jenže poslechnete si jednu skladbu po několikáté a zase tam objevíte něco, co jste předtím neslyšeli.

Takže chceš dělat raději hudbu, která bude kvalitní nebo která bude lidi bavit?
Já budu dělat kvalitní hudbu, která bude lidi bavit. Chci svým způsobem trošku hrát na city. Protože muzika umí být hodně citlivá. Navíc klavírní melodie dokážou navodit neskutečnou atmosféru. A hudba v lidech vždycky něco zanechá. Umí probouzet vzpomínky, navozovat nálady, připomínat situace. V tom podle mě spočívá její síla.

Hudba je vynikající v tom, že spojuje lidi. Je to takový univerzální dorozumívací jazyk, který nepotřebuje absolutně žádný překlad.

Jakým způsobem skládáš muziku?
Většinou prostě jen sedím hodiny a hodiny za klavírem a hraju, co mě napadne. A najednou z toho vznikne písnička. Většinou skládám na chalupě, tam je na to nejlepší atmosféra a perfektně se tam čerpá inspirace. Není to úplně takový ten klasický formát, kdy je sloka – refrén – sloka, plus maximálně nějaký bridge. Já to mám takové nezarámované. Občas se něco zopakuje, třeba i dvakrát, ale rozhodně se nesnažím nacpat melodie do nějaké šablony.

Momentálně začínáš pracovat na novém albu, chystáš nějaké změny oproti tomu prvnímu?
Zatím mám jen první písničku, na kterou mám velice komický námět. To mimo jiné souvisí s tím, že na druhé desce už bude ke skladbám zakomponovaný i zpěv a tím to zase bude o něco bohatší. Hlavně díky textu můžu do písně vložit nějaký příběh nebo poselství. Proto rozhodně preferuji české texty od anglických, protože s češtinou se mnohem líp pracuje. Je to krásný jazyk a pro básníky opravdu vděčný.

Spousta lidí tvrdí, že v muzice už bylo vymyšlené a napsané všechno. Co si o tom myslíš ty?
To si rozhodně nemyslím. Vezměte si třeba, kolik vzniká pořád nových hudebních stylů a v rámci těch existujících se tvoří miliony nových skladeb, z nichž aspoň pár prostě zaručeně musí být něčím zvláštní, unikátní.

„Hudba je vynikající v tom, že spojuje lidi. Je to takový univerzální dorozumívací jazyk, který nepotřebuje absolutně žádný překlad“ Zdroj: R. Masařík

Zdroj: Archiv Radka Masaříka

Tvé koncerty neprobíhají úplně tradičně. V čem jsou zvláštní?
Jsou rozděleny na dva bloky. První blok je takový čistě koncertní, kde hraju své skladby, občas nějakou převzatou. Druhá část je spíš takový jam. Vždycky mám pozvané nějaké známé, ale je skvělé když se zapojí i někdo cizí. A tam právě vzniká zase úplně jiná atmosféra, úplně jiná muzika, která nikdy nebude stejná. Když přijdou noví lidi, s každým uděláš něco jinak, vymyslíte něco nového.

A jaké jsou budoucí plány, co se týče živých vystoupení?
Já bych chtěl zatím hrát takhle po hospodách, vinárnách, menších klubech a s přítelkyní jsme vymysleli úžasný projekt. Příští rok vyrazíme do světa. Budeme jezdit po restauracích s nabídkou živého vystoupení, případně květinové výzdoby, tím se zabývá moje přítelkyně. V rámci tohoto rádoby turné se chystáme projet minimálně Rakousko, Francii, Belgii, prostě takhle Evropu. Po cestě nazdobíme pár hospod a uděláme pár koncertů. Potom bych se rád podíval do Japonska a jednou bych chtěl se svojí muzikou projet celý svět a dělat i větší akce, ale zatím rozhodně netlačím na pilu.

Celý svět? Takže chceš být slavný a vydělávat muzikou hromady peněz?
Ne. Teda jako jasně, chtěl bych být slavný a mít spoustu peněz. Ale chtěl bych je na to, abych mohl pomáhat lidem. To je to, co mě nejvíc naplňuje. A pokud moje muzika pomůže lidem vzpomenout si třeba na důležité věci nebo jim spraví náladu, pak to určitě stojí za to.

Zdroj perexové fotografie: Radek Masařík

Zdroj videa: Youtube.com

Aneta Gregorová

Aneta Gregorová

Zanechte komentář