Chicks On The Road

I ženy mohou pořádat expedice, říká Magdalena z Chicks On The Road

Cestování / 10.9.2014

O tom, že i ženské zvládnou vlastní expedici, není pochyb. A pokud přeci jen nevěříte, jsou Chicks On The Road jasným důkazem!

Čtyři ženy a dvě off-roadová auta, Defendery. To je celá posádka expedice Montenegro. A proč právě Defender? Protože je nepohodlný, odevšad na člověka fouká, je hlučný, často vydává divné zvuky, máte pocit, že mu stále něco je, ale přesto vás jako auto neuvěřitelně baví. Říkáte si, že je to dobrý vtip? Není. Vyzpovídali jsme pro vás Chicks On The Road, které přesně tohle všechno absolvovaly – a úspěšně!

Chicks On The Road

Magdalena vpravo, Soňa vlevo. Autor: Jan Růžička

Magdalena Dobruská, 34 let

Extrémní sporty a extrémní styl, to je moje druhé já. K off-roadu jsem se dostala až po třicítce v podstatě náhodou, ale nebránilo mi to v tom téhle aktivitě zcela propadnout! Všechno, co v životě dělám, je pro mne výzva, stejně jako off-road, kde překonávám překážky často jen těžko pochopitelné… a právě to mne na tom tolik láká a nabíjí novou energií!

Soňa Mrázová, 25 let

Už ve dvaceti letech jsem prvně vyzkoušela off-road a nedovedu si představit lépe strávenou dovolenou, než tu mimo cesty se super partou lidí. Miluji přírodu, velká auta a neznám nic lepšího, než po náročném dnu zakempovat mimo civilizaci, kde můžu zapomenout na všechny starosti. Pro mě není off-road pouze auto, je to životní styl!

Chicks On The Road

Zuzana vlevo, Gabriela vpravo. Autor: Jan Růžička

Zuzana Spurná, 34 let

Off-road jízda nespoutaným Montenegrem?! Tak do toho jdu! Už 34 let mi voní příroda a kdysi jsem propadla i cestování, a tak ve městě dlouho neposedím. Čas od času potřebuju nějakou výzvu, překročit hranice, čuchnout k adrenalinu a zaplavit se emocemi z nových zážitků.

Gabriela Novotná, 25 let

Miluji cestování a možná právě díky této vášni jsem se stala tlumočnicí. Mou další vášní je off-roadové jezdění na motorce. Přes něj jsem až poměrně nedávno „přičuchla“ k off-roadovým autům a musím říct, že mě to nadchlo. Proto když se naskytl tento projekt, neváhala jsem ani chviličku. Neumím si představit lepší způsob cestování, než boření se v blátě a pocení se ve čtyřiceti stupních prašné a nádherné Černé Hory. A že mají chuť takhle trávit čas i další tři baby, to se hned tak nevidí.

Jak vás napadlo uspořádat expedici? Co byl ten prvotní impuls?

Prvotní impuls byl určitě nákup auta. Již více jak 6 let jsem měla utkvělou představu, že si pořídím Land Rover Defender. Nejdříve jsem vůbec nechápala, co na tom autě všichni vidí, ale pak jsem si ho doslova zamilovala. Má svůj nezaměnitelný půvab. Je naprosto neaerodynamické, nemoderní, a právě to je na něm asi to krásné. Vypadá pořád téměř stejně a svým způsobem víte, co od něj očekávat.

Začala jsem jezdit s ostatními majiteli off-roadových aut, ale když přišla první nabídka na účast v expedici, zjistila jsem, že se potýkám s předsudky vůči „ženské za volantem“. Tak jsem se rozhodla tuhle situaci s expedicí nějak vyřešit a chlapy z ní prostě úplně vypustit…

Byla již na začátku jasná vaše sestava, že pojedete pouze čtyři ženy a dvě auta?

Sestava se v podstatě vyrýsovala v průběhu času. Bylo zřejmé, že dám všanc mé auto, pana Mambu, a budu tedy potřebovat spolujezdkyni. V podstatě bezprostředně jsem oslovila i kamarádku a kolegyni Soňu, a pak už jsme záhy našly i další dvě účastnice expedice. Už na začátku jsem ale věděla, že posádka by měla být čtyřčlenná a ve dvou autech. To byl určující moment při formování týmu.

Proč jste si začaly říkat zrovna Chicks On The Road?

Název vymyslela týmová kolegyně Gabča. S nadsázkou jsme totiž hovořily i o tom, že jsme právě už zmiňované „ženské za volantem“.  Nápad se nám všem moc líbil. Našim kamarádům ze studia Draw etc. se na tohle téma pak podařilo vymyslet zábavné logo, které přesně vyjadřuje právě tu nadsázku.

Pečlivá příprava před zahájením expedice byla samozřejmostí.

Pečlivá příprava před zahájením expedice byla samozřejmostí.

A jak zněl váš první plán? Kam konkrétně jste chtěly vyrazit?

Měly jsem v plánu zkusit nejdříve něco méně náročného. Bylo důležité, abychom se sžily především jako tým, byly sehrané a na vše připravené. Nemělo smysl pouštět se do nějaké velké divočiny.

S nápadem na Montenegro přišla kolegyně a má spolujezdkyně, Soňa. Měla výhodu v tom, že už v horách Montenegra byla právě off-roadovým autem, a tak relativně dobře věděla, co nás během cesty čeká. Montenegro tak byla vlastně jasná volba. Je to krásná a rozmanitá země s nádhernou  přírodou, pořád ale dost blízko na to, abychom měly takovou „záložní“ variantu pro případ nouze.

Kde jste sehnaly auta a proč zrovna Land Rover Defender?

O mém autě jsem už hovořila, druhé jsme si půjčily od našeho kamaráda a majitele Stanley LR Parts, Pavla Voříška, který nám na obou vozech zajišťoval veškerý servis. Přišla jsem za ním s nápadem na holčičí expedici a on souhlasil, že nám svého Defendera zapůjčí. Díky němu jsme tak měly o starost míň a mohly se plně věnovat přípravám na expedici.

Černá hora

Montenegro bylo v podstatě jasnou volbou.

Jaké úpravy bylo nutné před cestou provést?

Majitel off-roadového vozu by vám řekl, že úpravy na autě nikdy nekončí, a musím s tím souhlasit. Jinými slovy, úprav je a bude celá řada, nicméně ne všechny byly nutné pro cestu do Montenegra. Jak už jsem zmiňovala, neplánovaly jsme jet extrémní cesty. Důležité především bylo, aby byly vozy (hlavně motoricky) v pořádku. Zásadní tedy byla například výměna olejů, filtrů, kontrola podvozků, kardanů a převodovek, atd.

Máte spočítáno, na kolik vás úpravy a celá cesta zhruba vyšla?

Náklady na cestu byly zhruba 15 000 Kč na auto a posádku. Úpravy vozů bych ponechala zcela stranou, protože, jak už jsem říkala, ne všechny, kterými auta prošla, jsou nezbytné pro takový typ cesty.

Kde jste při cestě spaly a jak jste se stravovaly?

Spaly jsme v autě a druhá posádka (Gábina a Zuzka) ve střešním stanu. Bivak jsme hledaly podle aktuální situace.  Snažily jsme se být vždy na nějakém klidném a osamoceném místě. Stravovaly jsme z místních zdrojů a samozřejmě také vlastním hotovým jídlem na cesty od našeho sponzora.

Durmitor_bivak (55)

Jedna dvojice v autě, druhá ve střešním stanu…

Nastaly občas nějaké chvíle, kdy ve vás opravdu zatrnulo?

Nemyslím si, že bychom narazily během cesty na situaci, kdy nám skutečně „zatrnulo“. Vzpomínám si jen na jeden ožehavější okamžik, kdy jsme uprostřed hor v deštivém dni jezdily tak dlouho doslova unešené krásou místa, až nám málem došla nafta.

Několik dalších hodně neobvyklých situací bylo, ale vše se nakonec vždy vyřešilo bez větších problémů. O různé zábavné historky ale nebyla nouze zřejmě právě proto, že jsme byly čtyři slečny ve dvou Defenderech. Napadá mne za všechny jedna situace, která se odehrála těsně před koncem pobytu v Montenegru.

Hledaly jsme mezi serpentinami nejvhodnější místo k odbočení mimo asfalt, když nás náhle zastavila policejní hlídka. Ukázalo se totiž, že jsme se ocitly v hraničním pásmu s Kosovem. Po počátečním napětí a nepříjemném vysvětlování se ale nakonec vše podařilo vysvětlit (my česky, oni srbsky). Když pak vyšlo najevo, že mají pánové policisté jako služební auto také Defendera, vznikla ještě na závěr skupinová fotka na památku.

Ne vždy bylo počasí růžové. Ovšem o to větší zážitky si dámy přivezly.

Ne vždy bylo počasí růžové. Ovšem o to větší zážitky si dámy přivezly.

Kde se vám líbilo nejvíce a kde naopak nejméně? Pokud jste takové místo na své cestě vůbec měly.

Montenegro nás naprosto okouzlilo a každé místo, které jsme navštívily, mělo svůj nezaměnitelný půvab, takže bychom jen velmi obtížně hledaly v paměti nejméně oblíbený „špendlík na mapě“.“

Spíše než nějaká konkrétní lokalita (protože těch bylo skutečně mnoho) mne napadá jeden z nejsilnějších okamžiků celé výpravy, kdy jsme se uprostřed horského hřebenu v mlhavém dni setkaly se stádem polodivokých koní. To je jedna z těch chvil, která se vám vryje do paměti.

kone

Okamžik, který se vám vryje do paměti.

Jak dlouho celá výprava trvala?

Trvala necelých 14 dní.

Bude z vaší cesty ještě nějaký výstup? Plánujete například přednášky, film, knihu…?

Připravujeme krátký dokumentární film,  na kterém nyní intenzivně pracujeme.

A co plány do budoucna? Podniknete ještě nějakou společnou výpravu? Rýsují se vám v hlavě již představy?

Určitě plánujeme. Příští rok bychom rády procestovaly oblast okolo Černého moře. Gruzie, Arménie a přes Turecko po vlastní ose zpět domů.

Opravy na autě nebyly žádný problém.

Opravy na autě nebyly žádný problém.

Na závěr bych se chtěla zeptat, co byste poradily našim čtenářům, kteří stále váhají, zda se někam vydat na vlastní pěst?

Neváhejte ani minutu, cestování je ten nejlepší způsob, jak poznat a zažít nové věci a především, jak toho o sobě zjistit co nejvíc!

Autor perexové fotografie: Jan Růžička

Zdroj fotografií v článku: archiv Chicks On The Road

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář