Na kole jsem měl najeto hodně málo, říká Martin – a přesto dojel až k moři

Cestování / 4.9.2014

Na kole k moři? Pro Martina Škrabálka žádný problém. Pojďte si přečíst, jak probíhala jeho cesta a jaký úsek byl nejnáročnější?

V sedle k moři 2014, tak přesně to je název expedice, do které se pustil Martin Škrabálek z Liberce. Původně chtěl projet Skandinávii, ale nakonec z toho byla cesta na kole do Chorvatska. Co všechno nám na sebe prozradil a jak celá cesta probíhala? Tak přesně to a mnohem více se dočtete v našem rozhovoru.

Martin ŠkrabálekMartin Škrabálek, 23 let

Pocházím z Liberce, momentálně většinu času trávím v Praze, kde pracuji ve stavebnictví. Sport mě baví všeobecně, nejvíce veslování, cyklistika, běh atd. Další velká záliba krom cestování je vaření a tvorba videí.

Jak vás napadlo uspořádat expedici V sedle k moři? Proč jste se vydal sám? Neuvažoval jste o kamarádovi, který by do toho šel s vámi?

Plánoval jsem letos aktivní dovolenou s kolem a původní plán byl hodit kolo na střechu auta a projet Skandinávii. Na začátku června jsem ale narazil na video, kde borec dojel na obyčejném kole z Brna do Chorvatska, a to mě naprosto ohromilo. Skandinávii jsem tedy vyměnil za Chorvatsko a auto zůstalo doma.

Upřímně jsem měl na kole najeto hodně málo a vůbec jsem netušil, jestli takovou štreku zvládnu. Kdybych jel s někým a náhodou bych to musel vzdát, štvalo by mě, že jsem to tomu druhému zkazil – anebo naopak on mně. Za další si člověk krásně vyčistí hlavu od běžného denního shonu.

Jak jste se vy osobně na cestu připravoval? Podnikal jste nějaký speciální trénink?

Ve volném čase se snažím veslovat a i celkově žít aktivně. Na cestu jsem se nijak speciálně nepřipravoval, prostě jsem chtěl dokázat, že i neprofesionál může takovou cestu za pár dní zvládnout.

Byla před cestou nutná speciální příprava vašeho horského kola? Na kolik tato příprava vyšla?

Kolo prošlo standardní prohlídkou v servisu za pár stovek. Speciálně na cestu byly dokoupeny jen zadní a přední nosiče a zadní brašny. Nosiče a brašny vyšly asi na 2 500 Kč.

Komenntář

Brána do Alp.

Na kolik vás pak vyšla samotná cesta?

Cesta se hodně prodražila nutností spaní v kempech, kde jsem dobíjel kameru. Nespal jsem v nich sice každý den, ale v průměru mě jedna taková noc vyšla na dvacet euro. Jídlo na vařič jsem si nějaké vezl z domova a v průběhu cesty doplňoval. I tak jsem se ale stavoval na obědy v restauracích, abych doplnil síly i něčím kvalitnějším než jen polotovarem z pytlíku. Další větší položkou bylo jízdné při cestě zpět do ČR a pořízení výbavy (stan, solární nabíječka, vařič, atd.). Na příští cestě už s některými těmito náklady počítat nemusím.

Cílem cesty se stalo Chorvatsko, oblíbená destinace mezi Čechy. Než jste dojel na místo, uběhlo deset dní a projel jste šest států. Pokud již zmíním ČR a Chorvatsko, jaké další státy byly na vašem pomyslném seznamu? 

Hned po Česku to bylo Rakousko, pár kilometrů v Německu, opět Rakousko, výšlap přes Alpy do Itálie a sjezd k moři do cíle skrze Slovinsko.

komentář

Spaní na divoko.

Orientoval jste se pouze podle mapy a místního značení, či vám byla nápomocná i GPS a podobné technologie?

Celou trasu jsem si projel před startem na mapě a vypsal si průjezdné body i čísla silnic. Již druhý den jsem ale poprvé špatně zabočil a trasa se měnila. Spoléhal jsem hlavně na papírové mapy jednotlivých zemí, a když jsem potřeboval podrobnější mapu, například města, zapnul jsem GPS na telefonu. To jsem se však snažil využívat co nejméně, protože je to největší žrout baterie. Když byla krize a nestačila mapa, ukazatele a baterie byla vybitá, jel jsem podle tušení za nosem.

Kde se vám při projíždění líbilo nejvíce? Strávil jste někde i více času a udělal si například prohlídku nejznámějších míst?

Jako nejkrásnější část cesty hodnotím úsek ze Salzburgu pod úpatí Grossglockneru. Tento asi stokilometrový úsek jsem si rozpůlil na dva dny. Mohl jsem tak lépe zdokumentovat cestu a před výšlapem na Hochtor do 2504 m. n. m. si moje tělo mohlo trochu oddychnout.

Pokud si vzpomenete na cestu, který úsek byl pro vás ten nejtěžší a nejnáročnější?

Jako nejnáročnější den hodnotím ten sedmý. Den před ním jsem zdolal nejvyšší bod trasy a hned následující den na mě čekaly tři prudké a dlouhé výšlapy ve vedru zakončené italskou hranicí.

Martin 2

Nejvýše položený bod trasy expedice Hochtor 2 504 m. n. m.

Kolik kilometrů jste celkem ujel?

Do pomyslného cíle to bylo celkem 1 065 kilometrů, ale než jsem dorazil domů, tak se počítadlo zastavilo na 1 174 ujetých kilometrech.

Kolik kilometrů denně to průměrně dělalo?

V průměru to vychází kolem 100 kilometrů na den, ale byl i den, kdy jsem za těch pár hodin ujel 160 kilometrů.

Vedla vaše cesta spíše po klasických komunikacích, nebo terénem?

Snažil jsem se co nejvíce využívat méně frekventované silnice a lesní cesty, ale někdy to bohužel nešlo a já se ocitl v dopravním chumlu.

Kde jste se stravoval a kde jste přespával?

S sebou jsem vezl malý plynový vařič, na kterém jsem si připravoval snídaně a večeře. Přes den jsem doplňoval síly v restauracích. Dále se mnou cestoval stan, který jsem nevyužil pouze jediný den. Když to šlo, přespával jsem v kempech, pár nocí jsem přespal ale i v divočině.

Komentář

Sedmý den a trasa jako horská dráha.

Vzhledem k tomu, že jste jel na kole, určitě bylo nutné zabalit si také minimum věcí. Bylo něco, bez čeho byste se v žádném případě neobešel? Co bylo vaší základní výbavou?

Základní výbava, která musela jet, byl vařič s ešusem, teleskopický stativ ke kameře, nářadí a díly ke kolu a spacák se stanem. Zbytek místa obsadilo civilní oblečení a jídlo. Menší elektroniku jsem vezl v batohu na zádech. Využil jsem nakonec každý centimetr krychlový úložného prostor.

Jak jste se poté dostal zpátky? Opět na kole, nebo jste již zvolil jiný druh dopravy?

Čerpal jsem pouze dvoutýdenní dovolenou, takže o cestě zpět na kole nemohla být řeč. V průběhu cesty jsem se teprve domluvil na spolujízdu v jednom autobuse, který jel do Českých Budějovic. K němu jsem dojel pomocí kola a vlaků.

Co plánujete do budoucna? Opět nějakou expedici na kole?

Musím říci, že plány na další expedici se mi začaly v hlavě rodit už v cíli této. Momentálně je nová expedice u zrodu a plánují se nejrůznější detaily. Jediné, co zatím prozradím, je, že bych se rád podíval na jiný kontinent a na delší dobu.

Komentář

Radost z první zdolané hranice.

Máte v plánu vaši cestu nějak více představit veřejnosti? Všimla jsem si, že začínáte dělat přednášky. Neplánujete napsat například knihu či udělat film?

Na knihu si zatím netroufám. V plánu jsou momentálně dvě přednášky s promítáním, 6. 9. 2014 ve Fashion PUBlic v Liberci a 11. 9. 2014 v Klubu cestovatelů v Praze, obě od 20:00. Materiálu mám natočeno hodně a začátkem podzimu bych rád uvedl krátký dokument.

Na závěr bych se chtěla zeptat, co byste poradil našim čtenářům, pokud by se i oni chtěli vydat na takovou cestu? Co je podle vás nejdůležitější?

Ani mě by před nedávnem nenapadlo projet půl Evropy na kole za pár dní a dnes můžu na tohle dobrodružství s úsměvem vzpomínat. I nejztřeštěnější nápady, které člověka napadnou, jsou proveditelné. Stačí chtít. Ten pocit, když jste konečně v cíli, je k nezaplacení. Můžu všem takovou dovolenou jen a jen doporučit. Na závěr rozhovoru chci poděkovat všem, kteří mě během cesty podporovali a hnali mě dál. Dále vás zvu na některou z přednášek, kde se dozvíte a uvidíte mnohem více. Těším se na vás.

přednáška Martin Škrabálek

Zdroj všech fotografií: archiv Martina Škrabálka

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář