pole dance, Destiny

Pole dance je pro mě lék na duši, říká pole dancerka Terka

Sport / 7.9.2014

Autor:

Tanečnice, lektorka, zakladatelka pražského studia Destiny, žena, která si plní životní sen. Rozhovor o tom, čím vším může tanec být a jak s ním začít.

S Terezou jsme se seznámili při jejím vystoupení v rámci Desperados High Jump. Kromě show zde spolu s kolegyněmi ze studia Destiny vedly workshop pro zájemkyně z řad diváků. Vystoupení i workshop byly natolik působivé, že jsem zkrátka musel jít Terku oslovit a požádat o rozhovor.

Tip Generace 21: Co je to Desperados High Jump? Čtěte ZDE.

pole dance, Destiny

Tereza s Katkou – dvě z lektorek studia Destiny.

Jak dlouho už se pole dance věnujete?

Pole dance dělám něco  málo přes tři roky. Narazila jsem na něj už v roce 2010, ale krátce po začátku jsem si dala cca roční pauzu a od dubna 2011 jsem si trénovala sama.

Co konkrétně pro vás znamená a jak jste se k němu dostala?

Pro mě je pole dance lék na duši. V podstatě mě vytáhl z takového chmurného období. Hodně mě posílil nejen fyzicky, ale i psychicky. Stala jsem se odolnější, trpělivější a vytrvalejší. Narazila jsem na něj na internetu. Tenkrát jsem si jako náctiletá vygooglila „jak si zvednout sebevědomí“ a vyjel mi pole dance. Tak jsem to zkusila a chytlo mě to. A můžu říct, že to pomohlo.

Co považujete za zlomový bod – takový ten moment, kdy jste věděla, že TO je ono?

Byl to moment, kdy jsem učila mnoho lekcí týdně a do toho chodila na práva na Karlovce. Nedalo se to zvládat, byla jsem věčně unavená. Z lekcí jsem rovnou jezdila na přednášky a semináře a z nich pak zpátky na tréninky do studia. Tenkrát jsem si řekla, že si prostě musím vybrat, protože se nedá sedět jedním zadkem na dvou židlích. Ani jednu věc jsem totiž nedělala pořádně a bylo to cítit na obou stranách. A tak jsem se rozhodla jít za svým srdcem.

Moje máma mě tenkrát podpořila. Řekla mi, že když mám v životě šanci živit se něčím, co mě naplňuje a baví, tak ať si za tím jdu. Táta se nejdřív naštval, protože už ve mně viděl právničku. Navíc pole dance vůbec nevěřil a díval se na to dost skepticky. Teď už moje rozhodnutí akceptuje a podporuje mě, ale myslím, že ho to štve do dneška.

pole dance, Destiny

V rámci studia se pořádají i pole dance party – třeba halloweenská.

Respekt – to bylo odvážné rozhodnutí, ale člověk by měl poslouchat svoji vášeň. Myslím, že vás to rozhodně někam posunulo. Jak vlastně vypadá průměrný týden pole dance guru?

Haha, to nevím. Já rozhodně guru nejsem. Každopádně ráno mám buď lekce, nebo spím. Tak jako tak strávím hodně času u počítače tvorbou rozvrhu, vymýšlením nových lekcí, plánováním akcí, párty, workshopů a dalších aktivit. Řeším emaily, kontroluji rezervace a platby. Taková typická administrativa. Když je chuť a energie, jedu do studia a trénuji a odpoledne či večer mám znovu lekce. V průměru učím cca 5 lekcí denně, přičemž ty pokročilé mají 90 minut a základní 60 minut. A takhle to funguje téměř celý týden. Občas podnikneme něco s lektorkami nebo trávím čas s přítelem. Víkendy mám často pracovní, ale snažím se si vždycky urvat alespoň jeden den sama pro sebe.

Dovedu si představit, že je to náročné. A co považujete na tomto sportu za nejtěžší?

Víte, každý sport je náročný. Ale u pole dance je těžké nenechat se zdeptat. Na začátku si totiž zvyknete, že vám to jde jako po másle, že se rychle učíte nové věci, je to zábava a relativně nic vás nebolí. Jenže pak začnete zjišťovat, že vám chybí síla nebo flexibilita na vysněný prvek, že máte modřiny, odřenou kůži, a co je nejhorší, že ten prvek budete muset zkoušet třeba i stokrát, abyste se ho doopravdy naučil.

A právě v ten moment většina lidí ztrácí motivaci a nechává se otrávit pomalým pokrokem. Jenže v tom je síla i slabina pole dance zároveň. Když tu hranici překonáte a dostanete se do prvku, který vám nezabral dvě hodiny, ale dva měsíce, zaplaví vás naprosto nepopsatelný pocit euforie a radosti, která za to podle mě prostě stojí. Neustále překonáváte sám sebe, svoje cíle a představy.

pole dance, Destiny

Nebo vánoční párty. Vlevo Tereza.

Na co konkrétně jste nejvíc hrdá?

Páni, to je těžká otázka. Musela jsem se hodně zamyslet a nakonec je odpověď celkem jasná. Jsem hrdá na Destiny. Nemyslím tím firmu. Mám tím na mysli tu komunitu, která tam vzniká, lektorky, které tvrdě dřou a kolikrát se trápí samy se sebou, protože nemají dost času na tréninky. A taky jsem hrdá na kurzistky, které dřou, mají cíl a nenechají se odradit.

Dnes i učíte nové zájemkyně  – je jich hodně?

Zájemkyň je dost, někdy ani nestíháme. Doufám, že to tak bude pokračovat, protože pole dance je fajn aktivita. Nemusí to samozřejmě vyhovovat každému, ale věřím, že se najde hodně žen, které se v tom najdou stejně jako já.

Jak vůbec vypadá taková lekce? Na co by se měly čtenářky, které se rozhodnou to zkusit, připravit?

První lekce je trochu šok. Pole dance vypadá celkem jednoduše, ale je to pěkná makačka. Lekci většinou začátečnice zvládnou celkem bez problémů, ale druhý den cítí svaly, o kterých do té doby ani nevěděly. Každopádně pro představu: na začátek se zahřejeme, potom následuje lehké protažení. Lektorka pak od základů vysvětlí začátečnické prvky, které si slečny budou trénovat s její pomocí na obě strany (aby časem nevznikla svalová dysbalance). Na konci lekce si prvky pospojují do krátké kombinace, zaposilují si s tyčí i bez a důkladně se protáhnou.

pole dance, Destiny

Dle všeho se kurzistky u Terky cítí dobře.

Máte nějaký dlouhodobý cíl, kam byste se chtěla dostat?

Chtěla bych ještě zapracovat na tom, co umím. Myslím, že nikdy nebudu mít dost. Touha po tom být lepší se u mě s postupem času a dovedností zvyšuje. A ráda bych, aby se u nás lidem líbilo. Myslím, že všude se najdou chyby, to je normální. Ale mým cílem je, aby kurzistky, které k nám chodí, doopravdy uměly TANCOVAT na tyči a nestyděly se. Také aby se rády vracely a cítily se u nás dobře.

Plus takové dva menší cíle – soutěžit (ale to bych musela najít víc času na tréninky…) a zmodernizovat a ještě trošku rozšířit Destiny.

Co byste vzkázala těm, kteří pochybují, zda to zkusit?

Za zkoušku člověk nic nedá. Tedy vlastně dá – 150,- (to u nás stojí open class = zkušební lekce). Ale dokud to člověk nezkusí, tak nikdy nebude vědět, jestli ho to baví nebo ne.

Taky si myslím, že lidé se v dnešní době bojí hrozných hloupostí. No tak to člověku nepůjde. No a? Stane se něco? Ne. Takže to jsou moje argumenty, proč to zkusit. Říkat totiž osobní pocity, že je pole dance super, je dost subjektivní. Jen ať si na to každý přijde sám. A já budu moc ráda, když se některá ze čtenářek objeví na mojí lekci!

Přemýšlíte, zda je pole dance pro vás? Zjistěte to na destinypoledance.cz

Zdroj všech fotografií: destinypoledance.cz

Jan Markel

Jan Markel

Chronický ironman s touhou posouvat hranice snění i bdění, fyzických i psychických sil, zarputilý optimista, který věří, že když něco děláte dostatečně dlouho a intenzivně, tak zblbnete, pardon, naučíte se to alespoň na průměrné úrovni. Věří, že lze dokázat cokoliv a s oblibou to dokazuje. Je velmi ješitný, proto často googlí sám sebe. K smrti rád vyplňuje profily nudnými informacemi.

Zanechte komentář