jamboree 2014

Čím více skautů, tím více pohody aneb European Jamboree 2014

V obraze / 11.8.2014

„Prepared for the future!“ Přesně tak znělo heslo letošního evropského Jamboree konaného tentokrát v České republice, konkrétně v Doksech.

Od neděle 3. 8. až do soboty 9. 8. probíhalo v Doksech Středoevropské Jamboree 2014. Přibližně tisíc skautů obsadilo rekreační centrum Poslův mlýn a užilo si týden přesně podle svých představ. Celkem zde bylo zastoupeno patnáct zemí a celý areál doslova překypoval rozličnými jazyky, kulturou, zvyky… V návštěvní den tak člověk mohl narazit nejenom na skauty od našich sousedů, ale také na vyslané skupinky z Ukrajiny, Nizozemska, Taiwanu, Velké Británie, Maďarska či Spojených států amerických. A aby se všichni skauti mezi sebou domluvili, stala se tak zvaným úředním jazykem pro tento týden angličtina.

Název jamboree vymyslel sir Robert Baden-Powell, zakladatel světového skautského hnutí. Jedná se o složeninu svahilského přátelského pozdravu jamboslova carroboree, pocházejícího z domorodých australských jazyků, které znamená „slavnostní setkání“. Hlavním smyslem je navazování přátelství a sdílení mezinárodních zkušeností.

Central European Jamboree 2014

Prepared for the future!

Hlavním mottem celého týdne bylo „Prepared for the future“ čili připraven na budoucnost. A tak se všichni zaměřili hlavně na to, jak vidí za několik let skauting, sebe, naší planetu či technologie. V rámci toho pak společně malovali obrazy na plátno, které vyjadřovaly všechny jejich myšlenky. S tímto tématem byly propojeny i hry a leckoho jistě překvapí, že v jednom herním stanu nechyběla elektronická kytara či Xbox. Zkrátka připraven na budoucnost, jak se patří.

kovárna

V kovárně bylo vždy plno.

Zážitků ze hry máme spousta, říká Eliška

S tím vším byla spojena i společná velkolepá hra, která se udála ve středu na letišti v nedalekých Hradčanech. Jaké byly ohlasy, co se vlastně všechno dělo a jak mohlo tisíc lidí hrát společně jednu hru?

Středeční hry se zúčastnili všichni skauti, co na Jamboree byli, jak jste byli rozděleni?

Na začátku do čtyř týmů podle barev a v rámci těchto týmů ještě do jednotlivých patrol.

O co se ve hře jednalo, jaký měla příběh?

My jsme byli vlastně v takovém postapokalyptickém světě po nějaké strašné katastrofě a naším cílem bylo vyhledávat plutonium, které jsme si mohli proměňovat za peníze, za body. To plutonium bylo hlavně do reaktoru, který vyráběl energii. V tom území jsme jako týmy bojovali proti sobě o to, kdo získá více plutonia a kdo se taky dozví víc ohledně toho daného příběhu, té legendy, která byla spojena s hrou.

Takže vaším úkolem bylo částečně také zjistit, co se vlastně stalo?

Ano. Když jsme třeba zachytili nějaké vedoucí, dostali jsme od nich příběh. Tyto příběhy jsem pak skládali, abychom zjistili, co se tam vlastně stalo, a odpovídali jsme si na otázky, které jsme každý dostali v rámci té jedné patroly. Některé otázky jsme ale vůbec nemohli zjistit, tak jsme si třeba tipli. Takže je dost možné, že nám to ubralo nějaké body.

Zmínili jste se, že jste mezi sebou bojovali. Jak to probíhalo?

No bojovali jsme mezi sebou tak, že jsme měli míček na gumičce a štíty, takže to bylo vlastně docela akční. Míčky se používaly, hlavně když se setkaly dvě skupiny, které bojovaly proti sobě. Když pak někdo dostal zásah a byl mrtvý, musel se jít oživit a to například tím, že dělal kliky apod. Jednalo se o jednoduché úkoly, aby se ti lidé zachránili.

Tady po tom všem se všechny ty čtyři týmy spojily a bojovaly proti sobě rozdělení na barvu černou a bílou.

Co bylo základem tohoto boje?

Byla velká bitva, něco jako“ vlajkovka“, bitva o vlajku. Byla černá vlajka a bílá vlajka a cílem bylo donést tu vlajku na svoje stanoviště.

Zní to opravdu dobře. Jak to probíhalo?

Jednalo se o takovou velkou bitvu na poli a opět s těma míčkama. Když byl někdo zabit, musel se vrátit na území té své vlajky, tam se oživit a potom bojovat dál. Bylo to proto, aby vlastně měl vůbec někdo šanci proklouznout pro tu jinou vlajku.

Potom když jsme získali tu vlajku, tak jsme vlastně získali i to plutonium a mohli jsme pak jít k tomu reaktoru a dát ho tam. Bylo to tak, že vlastně vítězný tým mohl odpálit reaktor tomu druhému.

Jak se vám celá hra líbila?

Super to bylo, opravdu super. Úplně jsme si to užili. A to hlavně když jsme tam byli vlastně s lidma různých národů a u toho všeho jsme se museli různě poznávat a domlouvat. Zážitky z toho jsou prostě úžasný.

Kateřina Stoklásková a Eliška Siblíková

Kovárna, 4D kino či kreativní dílny

Ve čtvrtek se areál Poslova mlýna otevřel nejen pro jiné skauty, kteří se nestihli na celou akci přihlásit, ale také pro návštěvníky. Připraveno bylo opravdu mnoho zájmových aktivit a to od slackline v lese a malé lanové centrum přes vynikající 4D kino po kreativní dílny, ve kterých byla možnost vyrobit si na památku placku, větrník či pytlíček s čajem. Rozhodně nesmíme zapomenout na skautské muzeum či 100% skautských obchod.

bumper ball

Skauti se rozhodně umí bavit…

Největší popularitu ovšem měla hra Bumper ball, která u nás není zatím moc známá. Vyzkoušet si tak alespoň na chvíli pocit, kdy do sebe s kamarádem můžete narážet a bez obav padat na zem, chtěl zřejmě každý. Navíc, kdo by nechtěl zkusit být na chvíli zavřen horní polovinou těla v obrovském balónu? A tak z této části louky byl slyšet hlavně smích. Nervozita pak byla cítit u Kin-ballu, kde zrovna probíhal zápas mezi dvěma týmy. Napětí se dalo krájet.

kin ball

Natáhnout ruce, hlavu dolů, odpaluji!

Při přesunu do další části rozlehlé louky bylo slyšet křik. To se zrovna měřil hluk, jaký dovede vytvořit skupinka skautů. O pár metrů dál zase stále provizorní kovárna, kde měli všichni možnost vyzkoušet si práci s dráty či přímo nad ohněm roztavit a vytlouct si třeba svůj talisman pro štěstí. O kousíček dál pak všichni mohli vyzkoušet, zdali je stabilnější stavba na trávě či asfaltu.

stabilita

Bude postavený dům stabilnější na trávě či na asfaltu?

Návštěvní den zakončil festival kultur

Od čtyř hodin odpoledne až do večera probíhal festival kultur, kdy jednotlivé skautské skupinky představovaly typické věci pro svou zemi. Nechyběla tak ukázka kroje, ochutnávka jídla či klapot dřeváků typický pro Nizozemí. Zkrátka – bylo se na co dívat. Večer pak probíhala secvičená vystoupení jednotlivých skautských skupinek, která vždy představovala kulturu dané země.

ochutnávky jídla

Typická kultura, typické pokrmy. Jak lépe poznat cizí země?

Byla to zkrátka skautská akce, jak se patří a jsem moc ráda, že jsem alespoň jeden den mohla být její součástí. Pokud si i vy chcete takto užívat, poznat nové přátele a naučit se něco nového, staňte se skautem také, na to totiž není nikdy pozdě. Ne nadarmo se pak říká, že čím více skautů je, tím větší pohoda vládne!

Zdroj všech fotografií včetně perexové: Martina Baierová, Generace 21

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář