10 nejstrašidelnějších hororových filmů na neklidné podzimní večery

Film / 2.9.2014

Je páteční večer a vy nemáte chuť na sladké romantické filmy, ani komedie. Právě pro vás přinášíme 10 hororových kousků všech kategorií.

Tak vytáhněte popcorn a natrénujte jekot, přichází neškodná dávka adrenalinu vhodná pro filmový večer, jak má být!

Hororový žánr je žánrem, který jedni nesnáší a druzí milují, žánrem, který nejvíce čelí kritice, ale i žánrem, ve kterém se objevují jedny z nejhůř natočených filmů vůbec. Přesto se ale každý z nás občas rád bojí, a proto přinášíme deset kvalitních snímků z každého odvětví tohoto žánru a doufáme, že si filmy užijete i se všemi mouchami, které k nim zákonitě patří. Koneckonců, říká se, že kdo nejvíce kritizuje, bývá nejvíc vystrašený…

Osvícení (1980)

Klasika, kterou Stanley Kubrick šokoval svět v roce 1980, dodnes děsí hororové fandy legendární scénou s krví se zalévající chodby odlehlého hotelu na Aljašsce. Jack Nicholson výtečně ztvárnil spisovatele Jacka Torrence, bojujícího s démony v hlavě, kteří jsou umocněny hrůzným zjištěním, že v hotelu před mnoha lety zavraždil otec celou svou rodinu. K děsivosti filmu ale nepřispívá jen samotný Nicholson, ale i jeho submisivní manželka, která před jeho násilím raději zavírá oči, a i jejich lehce autistické dítě se svým imaginárním kamarádem, žijícím v jeho puse.

Jack Nicholson alias Jack Torrence začíná blouznit?

Jack Nicholson alias Jack Torrence začíná blouznit. Zdroj: Warner Bros.

Ať už se jedná jen o rozvrat spisovatelovy mysli či o opravdu prokleté místo, v hotelu se začnou dít velmi podivné věci a jakmile jsou otevřeny dveře do pokoje 237, není cesty zpět.

Film, který si nemůžete nechat ujít, nehledáte-li duchařiny a monstra, ale děsivou podstatu lidského nitra samotného. Kombinace Kubrickova umu, Nicholsonova skvělého hraní i samotná myšlenka opuštěného hotelu v horách, odkud není kam utéct, vytváří dokonale tíživou atmosféru, která vás nenechá klidnými.

Sinister (2012)

Scott Derrickson vytrhl hororové kritiky z dlouhodobé letargie svým Sinister, ve kterém představuje Ethana Hawka, spisovatele dávno za svou největší slávou, který tak odhodlaně touží znovu uspět, že se nebojí obětovat ani blaho vlastní rodiny a za honbou po senzaci se neváhá nastěhovat do domu, kde se stala vražda, o které chce psát.

Režisér, který v poslední době znovu zvedá hororový žánr a jehož další povedený snímek Chraň nás od zlého (2014) právě běží v kinech, děsí v Sinisterovi pomocí starých filmů, kde jsou znázorněny neuvěřitelně kruté mnohonásobné vraždy rodin, které spojuje jedno – vždy se jedno z děti po brutální vraždě pohřešuje.

Staré filmy přispívají zastřené atmosféře a detailní záběry hrůz, které jsou na nich zvěčněny, jsou podtrženy agresivní hudbou Christophera Younga (Stáhni mě do pekla, V moci ďábla). Rušivé kombinace zvuků jako podtext celého filmu oživují jeho hrůzné scény a nechávají diváka v konstantním strachu.

V době klasických hororů jako Pátek třináctého či Noční můra v Elm Street, kde zabijáci nosí podivné masky, z kterých si dnes spíše děláme legraci, Sinister uvádí na scénu „Pana Bubáka,“ který svým vzezřením vyděsí i ty nejotrlejší hororové fandy. Do toho je tato hororová vrstva nakombinovaná nejen se strašidelným domem, ale i se zlověstnými dětmi, takže si každý divák přijde na své. Film je jednoznačnou zárukou strašidelného večera.

Nenávist (2002)

Na seznamu nemůže chybět i zástupce z řad japonských hororů, které jsou vyhlášeny svou syrovostí a dekadentním vylíčení všech hrůz, co se ve filmu stanou. Výjimkou není ani horor Nenávist (2004), jejíž americký remake nesahá originálu ani po špičky prstů.

Představuje se nám prokletý dům, ve kterém stará kletba ju-on zabíjí každého, kdo do domu vstoupí a odhalí jeho minulost. Režisér Takashi Shimizu se nebojí narušit lidskou psychiku napadáním i těch nejbezpečnějších zón, jako je zamknutí se v pokojíčku a schování se pod peřinu. To vše podkresluje temná, instrumentální hudba a děsivý zvuk, který mstitelka vydává, jakmile se přiblíží ke své další oběti.

Ba co víc, horor Nenávist tak představuje i sérii hororů, kde ke konání všeho zla přispívá malé dítě. Kombinace dětské nevinnosti a násilí, které vražedné děti ve filmu dělají, je o to působivější a strašidelnější. Tak tomu koneckonců je i v případě kultovního Kruhu (2002), kde se americký remake povedl snad ještě lépe než japonský originál (1998).

Insidious (2010)

James Wan uvedl v roce 2010 snímek, který se ani nedostal do českých kin, ale který dokázal natolik vyděsit diváky, že si velmi rychle vydobyl svou slávu a mílovými kroky překročil filmový rozpočet. Spokojená rodinka se přestěhuje do nového domu a záhy na to jejich starší syn upadá do podivného kómatu, který má ale dalekosáhlejší dopad, než by kdokoli čekal. Když je třeba místo doktora volat „krotitele duchů“, je jasné, že se budou dít věci.

Insidious představuje duchařský horor tak trochu jinak a i přes nízký rozpočet děsí myšlenkou „parazitů“ z jiného světa, kteří se snaží dostat do toho našeho. Pokud jen trošku věříte v duchy, tento snímek vám vaši představu o nich zcela převrátí.

K slávě prvních Insidious se pak James Wan snažil vrátit i v novějším pokračování, kde už ale film ztrácí na své autenticitě. Uvidíme, čím se nás bude snažit vyděsit i v třetím pokračování, v květnu 2015.

V zajetí démonů (2013)

Název v českém překladu sice zní trochu klišé, ale V zajetí démonů nabízí velmi napínavou a děsivou podívanou na téma strašidelného domu, opět z dílny Jamese Wana a opět se pyšnící nálepkou „podle skutečné události.“ Příběh se totiž točí podle života manželů Eda a Lorraine Warrenových, kteří se v sedmdesátých letech zabývali paranormálními jevy.

Roztomilá panenka Annabelle čeká na svou příležitost.

Roztomilá panenka Annabelle čeká na svou příležitost. Zdroj: Warner Bros.

Případ, který se jim dostává do rukou, se zdá jako obyčejný dům s černou minulostí. Po čase ale manželé zjišťují, že zlo, které v něm tropí neplechu, je mnohem silnější a sahá mnohem dál než jen k hýbajícímu se nábytku.

Dusivá atmosféra celého domu na vás sáhne i za hranice televizních obrazovek a velmi dobře zpracované lekačky vás nenechají spát. Do toho všeho ještě v samotném domě manželů Warrenových sedí roztomilá panenka Annabelle, z které vám půjde mráz po zádech.

Ne nadarmo se již teď natáčí pokračování tohoto úspěšného snímku, v němž bude „miloučká“ panenka hrát hlavní roli (2015).

Úsvit mrtvých (2004)

Kontroverzní režisér Zack Snyder v roce 2004 zcela překopal pojem „zombie“ svým snímkem Úsvit mrtvých. Místo plížících se polorozpadlých postav, jak je známe ze snímků G. A. Romera, děsí tento film neuvěřitelně rychlými bestiemi, před kterými není vůbec snadné uniknout.

Tohle už rozhodně nejsou hloupá, pomalá stvoření.

Vypadají, jako by neuměli do pěti napočítat, ale snědí vás dřív, než řeknete „zombie.“ Zdroj: Universal

Zdravotní sestra Ana se jednoho slunečného dne probudí do městečka plného zombie a při útěku před nimi se ocitá se skupinou neznámých lidí uvězněna v obchodním centru. Celý koncept zombie epidemie je tímto oživen nelehkým soužitím různorodé skupinky lidí v uzavřeném prostoru, kde se ve vyhrocených podmínkách ukáže pravá povaha každého z nich.

Pokud vás lákají zombie, chování jednotlivců v postapokalyptickém světě, nebo pokud chcete dát druhou šanci zombie postavám jako takovým, Ůsvit mrtvých vás jednoznačně postraší a koncept srandovních, šourajících se oživlých mrtvol už pro vás nikdy nebude jako dřív.

V moci ďábla (2005)

Scotta Derricksona v roce 2005 proslavil horor s náboženským podtextem, taktéž s úvodními titulky „podle skutečné události.Emily Rose se dostává ze silně věřící farmářské rodiny do velkého města a začíná věřit, že do ní vstoupil sám ďábel. Příběh se odehrává až po smrti nešťastné dívky, kdy je veden soudní proces s knězem, kterého rodiče povolali na vymítání a který je obviněn ze zanedbání lékařské péče v průběhu tohoto exorcismu. Divákům jsou tak prezentovány dvě strany vah. Strana racionální, která veškeré symptomy zesnulé dívky vysvětluje vědecky, a ta druhá, která připouští, že věří-li člověk v boha, věří také v ďábla a ďábel nad ním tak může získat svou moc.

Takový exorcismus není žádná hračka.

Takový exorcismus není žádná hračka. Zdroj: Screen Gems

Postava Emily Rose je inspirována příběhem Anneliese Michel, která své posednutí ďáblem prožívala v sedmdesátých letech a nakonec zemřela na celkové selhání organismu ve věku 24 let.

Ať ve vymítání ďábla věříte či ne, film vás rozhodně vyděsí a možná vštípí i zrnko pochybnosti, jestli je něco takového opravdu možné. Pokud k tomu ještě na youtube najdete „pravá“ videa z vymítání Anneliese, naježí se chlupy i těm nejsilnějším povahám. Konec konců, samotná církev svoji soukromou vymítací divizí ve Vatikánu opravdu má a údajně je velmi, velmi činná…

REC (2007)

Máte-li chuť na pořádný home camera horor a myslíte si, že všechny Paranormal Activity nestojí za nic, dejte šanci španělskému hororu REC. Zdánlivě banální výjezd hasičů do obyčejného paneláku kdesi v hlavním městě se promění v zoufalý boj proti rychle se šířící nákaze s kanibalistickými projevy. Perfektní práce s amatérskou kamerou tak z nikterak zajímavé zápletky činí opravdu dramatickou podívanou, po které se vám bude jen těžko usínat. Zvlášť pokud jste na horor koukali v obyčejném paneláku. Nikdy nevíte, co totiž vaši sousedi za zavřenými dveřmi provádí.

Španělský horor měl tak velký úspěch, že byla natočena ještě další dvě pokračování (2009, 2012) a dokonce se točí i čtvrté (2014). Žádně z nich se ale nevyrovná intenzitě prvního dílu, kde lidé nebojují jen s agresivními dejme-tomu-zombie, ale i s vládou samotnou, která nešetří frázemi „vedlejší ztráty.“

 Mlha (2007)

Adaptace románu Stephena Kinga, Mlha, zase uvádí na scénu nebezpečná monstra, která se schovávají v podivné mlze, jež zaplaví malé městečko naproti vojenské základně. Skupinka přeživších se schová v místním supermarketu, kde se ale nakonec ukáže, že největší nebezpečím je fanatická katolička, schopná vymýt mozky všem, co se v obchodě schovávají.

S tyčí na obří monstra v mlze, David Drayton (Thomas Jane) si opravdu věří.

S tyčí na obří monstra v mlze, David Drayton (Thomas Jane) si opravdu věří. Zdroj: Magic Box

Mlha není bůhvíjak vysokorozpočtový film, proto monstra občas působí až komicky, ale v tom kouzlo Mlhy nespočívá. Perfektní gradace, postupná panika všech lidí a nakonec absolutní zoufalství hrstky přeživších ve vás zanechá stopu. Zároveň film otevírá často diskutovanou otázku, co za pokusy se vlastně může dít v dobře střežených vojenských základnách a jestli se experimenty nemohou vymknout kontrole. A navíc je to podle Kinga, na to už se nedá říci ne.

 Záhada Blair Witch (1999)

A na závěr v seznamu nemůže chybět klasika, která jako první představuje právě techniku domácí kamery. Do lesů v Marylandu se vydávají tři studenti, kteří pátrají po tajemné čarodějnici, která je ověnčena místními hrozivými legendami. Při pátrání po senzaci se ale studenti ztratí a skončí uprostřed lesů, napospas zlu, které tam na ně číhá. Materiál, který se po nich najde, je právě obsahem celého hororu a vytváří opět dojem, že film je podle skutečné události. My musíme doufat, že se spíše jedná o hollywoodský tah, jak nás víc vyděsit. Přesto ale ztratit se jen tak v lese bez mapy i  bez kompasu nebude  nic vtipného, ani pokud kolem vás nechodí kanibalistická čarodějka.

Záhada Blair Witch nabízí děsivou atmosféru gradující každou další nocí, kterou zoufalí studenti v lese stráví, a zaručujeme vám, že kdykoli budete chodit v noci po lesích, na snímek si chtě nechtě vzpomenete. Přesto ale tento neuvěřitelně výdělečný horor stojí za vidění, už jen jako snímek, který proslavil amatérskou kameru i dnes tolik oblíbenou větu „inspirováno skutečnými událostmi.“

Zdroj perexové fotografie: Screen Gems

Karolina Tomšová

Karolina Tomšová

Studentka Filozofické fakulty UK v Praze, milovnice filmů, koček, dobrého jídla a nejlépe toho všeho dohromady.

Zanechte komentář