Zdravě a syrově…ano!

Na talíři / 18.8.2014

Recenze na knihu, která mění život a zároveň je to kuchařka. Radmila Zrůstková napsala veganskou výpravnou knížku, která nadchla i mě.

V ruce držím knihu, která je celá barevná, vypadá zdravě. Taky se jmenuje Zdravě a syrově. Voní novotou, před pár měsíci vyšla, posvětil ji Jaroslav Dušek, přispěli do ní lékaři. Je o raw jídle. Syrové a živé stravě. Kdo by řekl, že tak dobré!

Měla jsem určité předsudky, na druhou stranu, Radmila Zrůstková je téměř všechny vyvrátila v dlouhém úvodu, který popisoval její cestu k syrové zeleninovo-ovocno-oříškové stravě. Když jsem si na zadní straně přebalu přečetla, že kniha bude výpravná, nevěděla jsem, že nahlédnu do života ženy, která vlastní návrhářské studio, bojovala s cukrovkou – a díky raw jídlu ji přemohla – a má spoustu energie. Kde že ji bere? Přece z jídla, které má samotné spoustu energie. Ale nejdřív k skepticismu.

Předsudky:

  • Musím mít aspoň jedno teplé jídlo denně.
  • Maso nutričně nenahradím.
  • Nechce se mi chystat hromady zeleniny.
  • Z toho se nenajím.

Některé z předsudků nalevo vyvrátím. Začnu s masem – nahradí ho třeba sója, čočka, oříšky, pro mě chuťově i avokádo, navíc paní Zrůstková srozumitelně popisuje, proč má syrové jídlo víc energie, proč máme jíst zásadotvorné suroviny, proč jsou pro nás plody přírody nejlepší.  Dozvídám se dost zajímavých informací.

Jdu do toho po hlavě aneb milované avokádo

Řekla jsem si, že se do toho pustím! Radka Zrůstková mě prostě přemluvila. Řekla mi, že nebudu chtít přestat, selským rozumem mě dovedla k tomu, že přece v zelenině připravené s láskou nemůže být nic špatného, naopak, že mi snad pod rukama sama poroste. Je pravda, že začátky byly opravdu „mazlivé“.

Tolik mě navnadila, že jsem si povídala s avokádem, hladila jsem česnek, polykala sliny a byla zvědavá. Na pomoc jsem si přivedla svoje nejbližší, z nichž někteří jídlo vnímali, jiní méně. Ať tomu ve finále nechybí ani objektivita!

První dobrota – zelené papriky plněné avokádovou směsí s česnekem a pokladené rajčátky – zabodovala. Měli jsme ji s mamkou na večeři, obě jsme byly najedené ze tří paprik rozkrojených napůl a dal si trošku i táta. Stejně tak chutnaly i příteli, který to zajedl chlebem a vlastním jídlem. Ale nestěžoval si – což je co říct. Jeho spolubydlící ‚skorovegan‘ mě za ně navíc pochválil! Což mě povzbudilo ještě víc.

papriky s avokádem

Vypadá to šťavnatě. První pokus – papriky s avokádem.

Byla jsem lehčí

banánový dort

Dobrota z banánu ještě nezakrojená a nerozpadená – musíte mít opravdu dobrý mixer!

Chtěla jsem vyzkoušet ale i sladké. Namočila jsem tedy oříšky, což je úžasně probudilo. Byly měkké a dalo se tak z nich udělat těsto do banánové nepečené buchty. Pěkně vypasená byla, při podávání se mi naprosto rozdrobila, tak jsme ji jedli jako termix z kelímku. Dobrota přetékající energií. Zbytek surovin tvořil banán, kešu, lískové oříšky, rozinky, vanilkový cukr (když nejsou lusky) a celé jsem to posypala kakaem. Kakaové boby byly zatím moc náročné na shánění, což trošku prohlubovalo moje obavy, zda je vůbec možné změnit způsob stravování, když neseženu ingredience.

Cesta za knihou

Recenzi na tuto knihu jsem musela vzít svědomitě, vedly k ní totiž hned dvě cesty.

Ta materiální, kdy jsem se od své spolužačky Lindy Zrůstkové dozvěděla přes Facebook, že její maminka křtila knihu. Na fotkách tančil Dušek a mě před očima tančilo jídlo, barvy, mňam. Tu knížku jsem musela mít a ukázat ji dál.

Druhá cesta, ta ještě hezčí, trvala hodinu a půl, jeden letní podvečer, cestou z Olomouce do Brna. Celou dobu jsem měla před nosem kuchařku, hltala jsem jídla očima, nic jiného nevnímala a než jsme začali brzdit, byla ve mě a pracovala. I slova autorky i myšlenka na samotná jídla a nápoje. A nadchlo mě, že skoro všude je napsané, co surovina obsahuje – jaký vitamín, jakou přírodní látku.

Energie v receptu

Cuketovo-kedlubnové špagety s doubledipem

Suroviny:

  • kedlubna
  • cuketa
  • špenát
  • kešu oříšky
  • sušená rajčata
  • česnek
  • cibule
  • kapie
  • provensálské koření
  • olivový olej
  • medvědí česnek (pokud máme)
  • citronová šťáva

Jak nám to šlo:

S kamarádkou jsme bez spiralizéru nožem nakrájely cuketu a kedlubnu na plátky, cuketu podlouhle, kedlubnu po obvodu do kruhu, já jsem ještě mezitím sháněla špenát.

Nejprve jsme připravovaly první dip. Sušená rajčata, , provensálské koření, trošku cukety, cibulka, česnek a kapie. Druhý byl ze špenátu, olivového oleje, citronové šťávy a kešu. Možno přidat ještě medvědí česnek. Použily jsme pražené/solené kešu, což tedy dipu uškodilo.  Ale stejně to bylo parádní a cítila jsem, jak do nás klouže život. Byla jsem lehčí.

Když se tak dívám, jak to popisuji, uvědomuji si, že to zabralo spoustu času. Bylo třeba sehnat ingredience v rozumné ceně, nachystat je, dochutit. Ale vnímám taky, že mě to moc bavilo. A znovu jsem si zamilovala chystání jídla.

fotka dvě

Ještě než se po nich zaprášilo.

Po měsíci

Vrátila jsem se k masu a sýrům, ale nezanevřela jsem na raw stravování. Naopak se snažím jíst každý den zeleninu i ovoce v syrovém stavu, ubírám masa a víc se dívám po kvalitě. A čerstvé nektarinky nebo švestky mi dělají radost, ať je slunce nebo déšť. Jak říká Radmila Zrůstková, je to cesta. A já říkám, že někdo se po ní vydá přímo a někdo oklikou a zlehka. Také jím více semínka. V jednom díle DušeK se mluvilo o tom, že semínka jsou symbol plodnosti. Nevykrajuji je, jablko sním i s jádry, protože v nich je život, cuketa je taky dobrá celá, se semínky.

Ze zápisků:

[badlist]

  • Nejíst meloun v kombinaci s dalším jídlem. Sám je lehce stravitelný, ale s ostatní potravou začne v bříšku kvasit.

[/badlist].

  •  Raw vegani dělají pizzu, ale sušenou, lasagne, ale z cukety.
  •  Chutě dokážou nahradit snad všechny!

Informace na závěr:

Raw strava může být ohřátá maximálně na 42 stupňů, aby zůstala ‚naživu‘. Vegani nejí nic živočišného. Raw vegani nejí ani syrové maso! Používají sušičku místo vařiče. Tzv. mrtvé, tepelně upravené jídlo neobsahuje tolik enzymů, takže si je musí naše tělo pracně tvořit, čímž se oslabuje.

Zdroj fotografií: Eliška Studená, Generace 21

Eliška Studená

Eliška Studená

Jsem ve fázi hledání sebe a ženy ve mě, vaření mi k tomu poskytuje voňavou a kreativní cestu. Pomáhá mi, já jeho prostřednictvím pomáhám lidem kolem. Objevuji chuť jednoduchých pokrmů, prostých čistých chutí potravin, hledám to pravé ořechové i makové. Ovlivňujeme to, co nám vyjde z rukou, i svou náladou, myslí? Mým cílem je udělat si z jídla meditaci, klid, prožitek, láskyplné dílo. Držte mi palce, ať se to zdaří.

Zanechte komentář