Masters of Rock 2014: Na Sabaton bylo narváno, největším zklamáním byl Terrana

Hudba Kultura / 17.7.2014

Čtyři dny tvrdé muziky, dvacet pět tisíc návštěvníků, sedmdesát tři kapel a orchestr. Vizovice se díky festivalu Masters of Rock staly mekkou pro rockery z celé Evropy.

Sotva jsme po dlouhé cestě dorazili do Vizovic, okamžitě nás pohltila atmosféra Valašska a každoroční největší rockové události u nás. Počasí si s námi hned od začátku hrálo jako kočka s myší. Stavět stany v dešti nebylo nejpříjemnější, a když už jste promočené tenisky a letní šaty vyměnili za těžké boty a tři vrstvy vlhkých mikin, vylezlo sluníčko. Naštěstí se nám dařilo všechno průběžně sušit, a tak jsme festival přežili relativně ve zdraví.

Hned ve středu, tedy celý den před prvním oficiálním vystoupením, se Vizovice začaly zaplňovat bandami rockerů s batohy na zádech. Důvody pro to byly různé. Kromě toho, že čtyři dny jsou někomu z nás prostě a jednoduše málo, šlo také o šanci k nalezení vhodného stanovacího plácku. To mimochodem není vůbec jednoduché, a i když si myslíte, že máte tutově vybráno to nejlepší, můžete ve finále zjistit, že bez tří promilí v krvi se prostě nevyspíte: buď vám prší na nohy, padají na vás v noci jablka, je to moc daleko k toitoikám, kluzký kopec nejde v žádném případě ani slézt ani vylézt jinak než po zadku či po čtyřech, nebo vám hned za hlavou řve nonstop natřískaný jukebox. Naštěstí všichni kolem mají samozřejmě dobrý vkus, takže na druhou stranu je vlastně docela milé, když vás nad ránem probudí váš oblíbený song.

Nezbývá než se hned po ránu prostě sbalit a jít na kafe, případně se u prvního piva pořádně naladit na hudební nářez, který vás následující čtyři dny čeká. Sotva se otevřely brány festivalu, byla už v areálu likérky Rudolfa Jelínka hlava na hlavě. Všichni se přišli podívat na českou metalovou stálici Kreyson, které se po letech navrátil její „král“ a trošku popletený starší pán s vynikajícím hlasem, Láďa Křížek. Z jeho průpovídek a neskutečně kýčovité sochy anděla na pódiu měli někteří z nás noční můry, ale na druhou stranu, který rocker se rád nebojí.

Zhruba v tomhle okamžiku se dost možná spousta návštěvníků ztratila a začíná jejich čtyřdenní blackout. Proto nejen pro ně, ale i spoustu ostatních, bych ráda připomněla zbytek večera: Všechny nás rozskákala naprosto originální a tak trošku praštěná Russkaja. Výbornou show předvedli australští Airbourne a vytáhla se i špička světového progressive metalu Dream Theater. Z jejich vystoupení byla spousta návštěvníků docela na rozpacích, protože od kapely, která byla zvolena letošním headlinerem, čekali něco typičtějšího, klasičtějšího a známnějšího, ale slovy jejich skalního fanouška: „Jednalo se o házení perel sviním. V obrovské konkurenci, která tady mezi kapelami byla, nenajdeme ani jednu podobného žánru. U nás to prostě lidé zatím nedovedou pořádně ocenit.

Po nich přišel klasický starý trash v podání pánů z Anthrax a křesťanských glamerů Stryper už se ve čtvrtek večer po kulturně velice náročném dni dožili jen ti nejotrlejší.

V pátek pršelo a pršelo a hráli EmbryoGloryhammer. Bylo to takové milé dopoledne, které všichni trávili buďto v teple spacáku, pod pláštěnkou nebo v obrovských stanech Radegast. Odpoledne patřilo Martě Jandové, která se představila hned v rámci dvou vystoupení a možná právě díky ní nakonec vylezlo sluníčko a zachránilo suchý průběh koncertu finských Korpiklaanů, kteří si zbytek večera šli užít přímo do areálu mezi návštěvníky. Samozřejmě inkognito, takže jak už to tak bývá, ty šťastnější a střízlivější dva tisíce z nás se s nimi zvládli i vyfotit.

Fanoušci s kapelou Korpiklaani. Zdroj: facebook.com

Fanoušci s kapelou Korpiklaani. Zdroj: Facebookový profil fanoušků

Vynikající bylo i vystoupení kapely Epica v čele s jednou z metalových princezen, zrzkou Simone Simons, při němž už všichni s napětím očekávali možná nejlepší show celého festivalu, kapelu Sabaton. Poloviční Čech Joakim, frontman kapely, se totiž zase naučil zažvatlat pár slovíček v rodném jazyce své maminky, po sté nám odvyprávěl dětskou říkanku, dal si s námi „ještě jedno pivo“ a všichni se mohli potrhat smíchy – jako vždy. Festival celkem navštívilo přes 25 tisíc fanoušků a troufám si říct, že tuto show si nechalo ujít jen velmi málo z nich.

Kapela Sabaton převedla jednu z nejlepších show celého festivalu. Zdroj: www.mastersofrock.cz

Kapela Sabaton převedla jednu z nejlepších show celého festivalu. Zdroj: www.mastersofrock.cz

Sobota byla hudebně nejslabší. Minimálně v porovnání s programem v ostatní dny. Odpoledne sice zachránili Suicidal Angels, na které se fanoušci těšili už od loňského festivalu, kdy své vystoupení na poslední chvíli zrušili, ale i tak byl areál poloprázdný až do devíti hodin. Někdo se přišel jen podívat na Alissu, někdo opravdu poslouchat Arch Enemy, každopádně najednou se u pódia nedalo hnout a vydrželo to až do Helloweenů, kteří už bohužel asi nikdy ničím nepřekvapí, protože předvedli hudebně sice kvalitní, ale pořád stejně unavenou show, jako před dvěma lety.

V neděli po poledni se k nám vrátili Legendy a po nich přišel vrchol zastoupení české scény na festivale, Škwor. Příjemným překvapením byla i kanadská kapela Kataklysm, která vytvořila pod pódiem obrovský kotel i přes předsudky, které k nim měla punková část publika. Death metalistům totiž místo v line-upu uvolnila jen pár dní před začátkem akce největší hardcore punková legenda v dějinách tohoto směru, The Exploited.

Další, na poslední chvíli vypadlou kapelu Krokus, jejíž manažer přislíbil účast kapely na příštím ročníku, nahradila kapela Bonfire. V rámci guláše, který vznikl kvůli náhlému přesouvání a změnám v programu o nich sice moc lidí nevědělo, ale i tak dali fanoušci jasně najevo, že výběrem této kapely to pořadatelé zachránili na celé čáře.

Na festival mě pozval můj bratranec, který žije v Polsku. Festivaly u nás v Americe jsou sice hudebně mnohem rozmanitější a mají mnohem vyšší návštěvnost a celkově úplně jiný formát a organizaci, ale atmosféra, která je tady na Masters of Rock je naprosto k nezaplacení. Mimochodem za peníze, které tady luxusně propijeme, bych měl u nás oběd, tak co víc si přát? Ta cesta za to určitě stála.

Max, 32 let, Chille

Největším zklamáním, které sice nebylo až tak ohromné, ale někdo přeci musí být nejhorší, byla kapela Terrana. Návštěvníci minulých ročníků Masters of Rock si jejich hlavní hvězdu, jednoho z nejlepších žijících bubeníků, Mika Terranu, pamatují z dob, kdy dokázal bubnovat rekordně dlouhé časy, i několik koncertů v řadě a přitom to bylo zábavné, energické a originální. Letošní vystoupení, přestože trvalo jen hodinku, bylo doslova únavné. „Od té doby, co Mike hraje s Tarjou, stojí bez ní za houby. Ta ženská ho zkazila,“ prohlásil na účet kapely jeden z posluchačů.

Zbytek nedělního večera byl po hudební stránce nejlepší částí celého festivalu. Paradoxně většina pracujících lidí už v průběhu dne sbalila stany a vydala se na cestu domů. Ovšem brilantní švýcarská Eluveitie opět nezklamala a Unisonic, německá kapela bývalých členů skupiny Helloween, potěšila i přes to, že musela obětovat finálový zápas svého národního fotbalového týmu na Mistrovství světa ve fotbale. „Tohle jsem chtěl vidět, když jsem přišel na vystoupení Helloweenů,“ křičel fanoušek pod pódiem.

Zlatým hřebem večera byl s napětím očekávaný koncert Sebastiana Bacha. Ten si ovšem zaslouží svůj vlastní článek, kterého se dočkáte v příštích dnech.

Na závěr si dovolím citovat jednoho z mnoha fanoušků, kteří se k festivalu vyjádřili na sociálních sítích. Většina z nich se ovšem shoduje na tom samém:

V příštím roce bych chtěl vidět nějaké kapely co tu ještě nebyly, protože se to začíná dost opakovat. Ale přijedu klidně i na úplně stejnou sestavu jako byla letos. Atmosféra tady vždy byla, je a bude skvělá. Masters prostě nemají u nás v republice absolutně žádnou konkurenci.

Zdroj perexové fotografie: Jaroslav Himmel

Zdroj videí: Youtube.com

Aneta Gregorová

Aneta Gregorová

Zanechte komentář