Made in China: Jak to teda všechno je?

V obraze / 3.8.2014

Nedřou ze mě kůži, po obědě se spí a nic není jasné.

Před odjezdem jsem se připravovala na nejhorší, vůbec jsem nevěděla, co mě v Číně čeká. V hlavě jsem měla všechny ty dokumenty o čínských ženách, které pracují 20 hodin denně v továrně na falešné Adidasky, dostanou za to dolar na hodinu a pak jdou domů, kde ze své postele dosáhnou levou rukou do koupelny a pravou do kuchyně. Na druhou stranu jsem věděla, jakou rychlostí se Čína rozvíjí a že její ekonomické křivky už dost silně funí na záda těm americkým. Do toho ještě ta situace s Tibetem a komunismem a jste ztracení, absolutně nevíte, do čeho jdete. Odjížděla jsem připravena k boji.

Zboží ze západu

Když jsem přijela, tak mě čekalo překvapení, jedno z těch milých. Jako když jdete na zkoušku a zjistíte, že ji nemusíte dělat, protože máte dostatečný počet bodů ze zápočtu. Poprvé v životě jsem v zahraničí zažila pocit, že nejsem tím nádeníkem z Východu, ale jsem “ta ze Západu”. Jsem bílá, z Evropy a mluvím anglicky, dostatečný počet bodů. Stáváte se tak exkluzivním zbožím, o které se všichni bojí, aby zvládlo adaptaci a neodjelo zpět do Evropy.

Ze začátku jsem nevěděla co s tím, přišlo mi, že hrajeme nějakou hru. Pořád nás (mě a moji polskou kolegyni) všichni zvali na večeře, setkávaly jsme se s manažery všeho a péče, kterou nám dávali, bylo občas až moc. Už jsem jenom čekala, kdy se vedle nás objeví dva Afričané s lotosovými listy a budou nás ovívat při každém našem kroku.

Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Kupodivu jsem nebyla usazena do špinavé „kolbenky“ s pracovní dobou 20 hodin. Naše kancelář je čistá, klimatizovaná a dokonce mi nad hlavou každých deset minut šplíchá osvěžovač vzduchu s vůní připomínající mužský parfém. Mám svůj stůl, počítač a židli. Pracovní doba je osm hodin s téměř dvouhodinovou polední pauzou na oběd a spánek. Nejlepší kulturní rozdíl, co jsem zatím poznala, spánek po obědě. Celá kancelář „hodí čelo“ na stůl a spí. Vůbec nechápu, proč jsem to ve školce tak nesnášela.

Spánek po obědě. Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Spánek po obědě.
Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Evropská otázka je čínská revolta

Pak přišel další kulturní rozdíl, týkající se především práce. V Číně nic není jasné a nic není jasně řečeno. Naše pracovní pozice ve firmě zabývající se developerskou a realitní činností nikdy neměla přesný název. Její obsah byl popsán slovy jako marketing, vztah s veřejností, pomoc při prodeji realit, budování značky. Po příjezdu jsme zjistily, že investiční projekt, na kterém máme pracovat, zdaleka není hotový. Celý dvanáctihektarový resort apartmánů k budoucímu pronájmu se stále staví, tudíž pro nás momentálně není moc práce.

Byly jsme tedy poslány na dvouměsíční „trénink“ do hotelu, do odlehlého města Shunde. Tam vše probíhalo ve stejném duchu nejasnosti. V podstatě nikdo nevěděl v čem nás trénovat a jak, takže jsme dva měsíce četly hotelové manuály o prodeji a marketingu. Když jsme se začaly pídit po tom, co teda budeme dělat a jestli by neměl být náš „trénink“ směřován někam jinam, tak vypukla bouře telefonátů mezi hotelem a naší firmou ve stylu „o nás, bez nás“. Naše otázka byla pravděpodobně pochopena jako revolta, že se nám něco nelíbí (v očích Číňanů predikce, že odjedeme domů). Výsledkem bylo, že nám byly koupeny lístky do zábavního parku, že prý má být v neděli hezky, ať jdeme.

Chimelong resort, Guangzhou, China Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Chimelong resort, Guangzhou, China
Zdroj: Gabriela Nováková, Generace 21

Tím skončil náš boj v touze pracovat. Jsme zpět v Shenzhenu, projekt stále není hotový a my pořád nevíme, co přesně budeme dělat. Čteme další manuály. Místo lístků do zábavního parku nám nyní byla zaplacena učitelka čínštiny, takže prvotní revolta nese ve finále celkem dobré ovoce, kterým nám zavírají pusu.

Na druhou stranu, vzhledem k tomu, jakým způsobem probíhá moje adaptace a vlny kulturních šoků, je asi dobře, že naše začáteční pracovní nasazení není tak vysoké. Času na adaptaci je totiž potřeba hodně. Čína je jiná, hodně jiná, všechno je naopak, čínská mentalita je něco, co jsem nikdy nezažila, a je těžké naučit se v ní číst i žít. O tom všem ale až příště.

Zdroj perexové fotografie: Gabriela Nováková, Generace 21

Gabriela Nováková

Gabriela Nováková

Bylo by dobré změnit svět.

Zanechte komentář