Voxel: Skrze různá hudební období ukazuji lidem svůj vnitřní vývoj

Hudba Kultura / 12.7.2014

Zpěvák Václav Lebeda alias Voxel (21) nedávno vydal debutové album. Mixem žánrů chce poukázat na svůj vývoj, kterým prošel nejen muzikantsky, ale i osobnostně.

Původně mělo tvé album All Boom! vyjít zhruba před rokem. Proč nakonec vyšlo až letos v květnu?
Vydání se posouvalo z několika důvodů. Zaprvé jsem se necítil na to, abych desku vydal pod bývalým managementem. V té době jsem tam ani neměl smlouvu a nechtěl jsem se upsat. Pak jsem měnil agenturu a přešel k Redhead Music, která se po nějaké době spojila s Warner Music. A kvůli všem těmto interním věcem se vydání alba stále posouvalo. Pro mě však bylo prioritou, aby moje agentura byla etablovaná. A když už se vše vyřešilo, bylo zase před Vánocemi, a to je hudební trh tak zahlcen novými alby, že by se tam moje CD úplně ztratilo. Takže jsme vydání nakonec posunuli na květen letošního roku.

Nastal pro tebe po přechodu k Warner Music nějaký zlom?
Ano, nejen ve výměně managementu, ale i ve mně. Předtím jsem neustále balancoval mezi elektronickou a akustickou hudbou, ale po přechodu k nové agentuře jsem se napevno rozhodl, že budu razit akustickou cestu. Při ní se sice nedělá takový rámus, ale o to víc mohou zase lidé poslouchat.

Jak jsi k té změně, že budeš hrát spíše folk, dospěl?
Bylo to na jedné konkrétní akci – Večer jiného folku – kterou pořádal Jaroslav Konáš. V té době jsem vystupoval s DJem a to s folkem moc dohromady nejde. Jenže na té akci šlo právě o to, abych zahrál akusticky. Problém však byl, že do té doby jsem žádný podobný koncert neabsolvoval. Říkal jsem si však, že to zkusím, protože to byla zajímavá příležitost. Tak jsem nastoupil sám jen s akustickou kytarou a zjistil jsem, že to fungovalo mnohem lépe než někde na diskotékách, kde jsem hrával. Připadalo mi, že tam jsem lidem nic nemohl předat, ale od Večera jiného folku se moje tvorba dostala do úplně jiné roviny.

Máš tedy dojem, že i publikum tě od té doby vnímá jinak?
Úplně odlišně. Hudba je akce a reakce a když interpret vyzařuje energii, lidé mu ji mnohonásobně vrací. Tuto změnu jsem pocítil při vystupování na skautském festivalu Obrok, kde jsem zažil neuvěřitelnou odezvu. Lidé skákali, zpívali, dělali mexické vlny a o tom hudba je – o hravosti a radosti.

Proč myslíš, že na diskotékách lidé nereagovali podobně?
V tom hraje roli více faktorů – lidé jsou tam většinou podnapilí, jen trsají nebo někoho nabalují. Já jsem byl navíc v té době zaslepený tím, že jsem se dostal pod velkou agenturu, měl jsem písničku, kterou hrálo velké rádio, v rámci PR vše fungovalo a já si myslel, že teď jsem ta velká hvězda. Pak jsem samozřejmě spadl na hubu, protože jsem zjistil, že to tak vůbec není. Uvědomil jsem si to hlavně díky koncertům. Lidé na ně nechodili, a když už ano, tak jsem cítil, že je hudba nezajímá a že se se mnou přišli akorát vyfotit.

Na koncertech už hraješ i skladby z následujícího alba. Nemyslíš, že je to příliš brzy?
Podle mě je jedno, jestli hraju song z prvního alba nebo něco, co nikdy nevydám. Nové písničky jsou mi zkrátka bližší kvůli aktuálnosti témat. Dříve to bylo spíš o drzosti a určité provokaci. Teď se však snažím lidi nějak namotivovat, aby smýšleli pozitivně nebo se nebrali moc vážně.

Když mluvíš o té drzosti, řekl bys, že ve tvojí předešlé éře jsi stavěl více na slovním sdělení než na hudbě?
To bych přímo neřekl, hudbu jsem řešil vždy. Ačkoliv jsem se dřív stylizoval do elektro popu, přemýšlel jsem nad tím úplně stejně jako nad současnou tvorbou. Přístup k tomu není zase tak odlišný.

V písni Miguel zpíváš „Táhni do háje cikáne“. Konfrontoval tě už někdo kvůli tvým ostřejším textům?
Takhle vytržené z kontextu to působí jako strašně rasistická věc, ale já jsem chtěl v textu poukázat na naši českou předpojatost. Miguel je vlastně song o xenofobii – o tom, jak my Češi obecně reagujeme na cizince.

Četl jsem, že si stojíš za všemi písněmi, které jsi kdy napsal. Kdyby ses tedy za dva roky posunul opět někam jinam, stejně budeš současné skladby používat?
Nevím, jestli je budu používat, ale rozhodně jich nebudu litovat. Já to třeba vnímám tak, že staré písně mi už nejsou blízké kvůli obsahu, ale patří k uplynulému období. Kdyby to období nebylo, tak není ani to současné. K minulosti se nemůžu otáčet zády.

Dalo by se tedy říct, že skrze tato různá období ukazuješ lidem svůj osobní i hudební vývoj?
Přesně tak. Já si například také myslím,že kdybych nezačal na elektro popu, tak dneska nemůžu dělat hudbu v takové míře, v jaké ji dělat chci. Kdybych hrál akusticky hned od začátku, tak to prostě nezafunguje. Zjistil jsem, že lidé totiž vnímají i tu přeměnu, která je baví.

Album máš pojmenované v angličtině, pár písniček také, ale texty jsou v češtině. Uvažoval jsi někdy, že bys zpíval i v angličtině?
Přemýšlel jsem nad tím, ale jen ze začátku, když mi bylo zhruba patnáct. V první agentuře jsme plánovali, že budu zpívat anglicky a celý koncept byl postavený ve stylu Robbieho Williamse s klavírem. V Česku byl tou dobou například Marek Ztracený. Chtěli jsme vytvořit takový ekvivalent.

Pseudonym Voxel jsi začal používat při vypuštění písně V síti, protože ti přišlo, že se k tvé tehdejší tvorbě jméno Václav Lebeda nehodilo. Nemyslíš, že k současné tvorbě se naopak hodí spíš tvé vlastní jméno?
Zrovna nedávno jsem nad tím také přemýšlel. Říkal jsem si, že se to možná hodí víc, ale je mi to jedno, protože můj pseudonym mapuje obě éry – jak já říkám předkloboukovskou a kloboukovskou – i tu přeměnu. A kdybych se na to najednou vykašlal, dal bych najevo, že se starým už nechci mít nic společného. Neříkám, že se k tomu chci vyloženě vracet, ale patří to ke mně. Takže chci i dál pokračovat jako Voxel.

Zdroj perexové fotografie: Archiv Václava Lebedy

Zdroj videí: Youtube.com

Michael Švarc

Michael Švarc

Jsem bývalý student muzikálového herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. V současnosti studuji Vyšší odbornou školu publicistiky. V Generaci21 zastávám post editora hudební sekce.

Zanechte komentář