V Rokoku přichystali navoněnou barevnou nudu

Divadlo Kultura / 2.7.2014

Městská divadla pražská ukončila sezónu dvěma novými hrami, v divadle Rokoko jí byla 15. června Burundanga.

Komedie současného španělského dramatika Jordiho Galcerána v překladu Ivana Jergla se ujal režisér Ondřej Zajíc, který v Městských divadlech pražských působí už od roku 2006 a na svém kontě má například inscenace Molly Sweeney nebo Důkaz. Do dramaturgického plánu hru začlenila Věra Mašková a otázkou zůstává, zda měla šťastnou ruku.

Burundanga, neboli skopolamin, je droga, která vyvolává ztrátu paměti a úsudku. Ve stejnojmenné hře je prezentována jako droga pravdy, po jejímž požití se dotyčný cítí skvěle a bez zábran a po krátké chvíli upadne do náhlého hlubokého spánku. Po probuzení si ze svého blouznění nepamatuje vůbec nic.

Tohoto účinku se rozhodnou využít dvě kamarádky a zároveň spolubydlící. Jedna z nich (Evellyn Pacoláková) nechtěně otěhotněla se svým snoubencem (Tomáš Novotný) a chtěla by mít jistotu, jestli je to ten pravý. Proto mu burundangu podá rozpuštěnou v pivu a dozví se nečekané věci. Ano, sice ji miluje, ale zároveň se z něj ale vyklube člen teroristické organizace ETA.

Začátek se vyvíjel poměrně slibně. Zdroj: mestskadivadlaprazska.cz

Začátek se vyvíjel poměrně slibně. Zdroj: mestskadivadlaprazska.cz

Zde se do prozatím roztomilé komedie připomínající romantickou telenovelu vplíží stín španělského politického podsvětí. ETA vznikla již na sklonku padesátých let za totalitního režimu generála Franca, proti němuž původně také bojovala. Nyní se však její snahy upnuly na osvobození Baskicka a vytvoření samostatného socialistického státu.

V textu hry se objevuje mezigenerační střet (nejen) v rámci této organizace. Urputní mladíčci rebelující proti společnosti versus staří ostřílení revolucionáři v postavě strýce (Jiří Klem) druhé z kamarádek (Henrieta Hornáčková). Mladý a mnohdy až vulgární jazyk versus zastaralý, ale nonšalantní slovník. Českému divákovi se bez hlubší znalosti politického pozadí zájmem hlava nezatočí.

Na španělských prknech je Burundanga oblíbenou hrou, na těch českých se zdá být spíše prázdnou situační komedií plnou hluchých míst. Scéna je barevná směs nejrůznějšího nábytku bez jakéhokoliv jednotícího prvku, hezky se tvůrcům povedl snad jen vtipný průhled přes francouzská okna ven do ulice. Snaha o almodóvarovskou atmosféru je patrná, ale nemůže se s ní srovnávat.

Jediné highlighty celé hry - Radim Kalvoda (vzadu) a Jiří Klem. Zdroj: mestskadivadlaprazska.cz

Jediné světlé okamžiky celé hry – Radim Kalvoda (vzadu) a Jiří Klem. Zdroj: mestskadivadlaprazska.cz

Burundanga postrádá i pověstnou španělskou energii a dravost, děj se dopředu posouvá jen velmi pomalu a ztěžka. Pár vtipných momentů a jediný výborný herecký výkon Radima Kalvody jako jednoho z teroristů celou hru zkrátka neutáhne. Scénická hudba, jejíž autorkou je Vladivojna La Chia, mohla do děje vstoupit klidně i mnohem výrazněji.

Na ryzí situační komedii, jak ji popsala Věra Mašková, je Burundanga chudá na vybroušeně vtipné situace, na politickou frašku je příliš dlouhá, na romantický příběh je příliš přehnaná. Tak čím vlastně je? Na pódiu zbyla jen rozpačitá rozvleklá nuda s křečovitými herci, kteří očividně neví, co si se svými postavami počít.

Bude-li divadelní kus úspěšný, nebo ne, je vždy těžké předpovědět. Ani u Burundangy si nejsem jistá. Třeba se s narůstajícím počtem repríz herci s hrou více sžijí a bude z nich sršet více energie. Co však jisté je, že takto se Španělsko opravdu nedělá!

Inscenace: Burundanga
Autor: Jordi Galcerán
Divadlo: Divadlo Rokoko
Premiéra: 15. 6. 2014
Režie: Ondřej Zajíc
Herecké obsazení: Evellyn Pacoláková, Henrieta Hornáčková, Tomáš Novotný, Radim Kalvoda, Jiří Klem
Cena: 90-320 Kč

Zdroj perexové fotografie: mestskadivadlaprazska.cz

Jana Šajtarová

Jana Šajtarová

Pocházím z Příbora, studuji v Praze výtvarné umění. Mezi mé zájmy patří mimo jiné divadlo (ve všech jeho podobách), ale to asi nikoho nepřekvapí!

Zanechte komentář