Tíha smutku zůstala ležet na jevišti

Divadlo / 15.1.2013

Antická tragédie Faidra, byla českou dramaturgií dlouho opomíjena. Teprve druhého uvedení v překladu Evy Stehlíkové se dočkala v letošní sezoně 2012/ 2013 v Městském divadle Brno.

Made in Prague

Režie, scéna, kostýmy i obsazení hlavní hrdinky (Helena Dvořáková) je totožné s pražskou inscenací Divadla v Dlouhé z roku 2007. Celý inscenační koncept je přenesen na jeviště brněnského Městského divadla.

Zadní prospekt scény tvoří dvě černé stěny, částečně překrývající prostřední a úzkou část z průsvitného materiálu, který se v jednotlivých scénách za pomocí světla proměňuje. Na středu jeviště je umístěna šikmá plastová krychle, působící jako kostka ledu. Na tomto místě se odehrávají všechny zásadní scény z života Faidry a Hyppolita.

Burešová ve své režii ctí text jako základní stavební jednotku inscenace. Spíše než k aktualizaci, inklinuje k prostému sdělení příběhu v celé jeho surovosti. Nový překlad Evy Stehlíkové spolu s masivními dramaturgickými škrty, umožňuje dnešnímu divákovi vnímat a číst jednotlivé repliky.

Expresivní gesto nebo vyhrocený patos?

Burešová vede herce ( především Dvořákovou) do velké exprese a stylizovaných gest. Důraz na pohyby rukou a strnulé pozy, mají blízko k patetickému projevu. Samotný nástup Dvořákové na scénu působí až strojeně. Celý monolog odříkává velmi dramaticky, což doprovází velmi výraznými gesty. Neštěstí pramenící z její samoty v paláci a zakázaných citů k nevlastnímu synovi Hippolytovi, jakoby procházelo celým tělem herečky. Svíjí se při vyprávění o vášni, jež ji ovládá. Naopak velmi pomalu, až s jakousi obřadností se zbavuje zlatých šatů a honosných klenotů, kterých se dobrovolně vzdává, když začíná šílet. Dvořáková je nejlepším příkladem toho, jak režisérka s herci pracuje. Kontrastní střídání minimalistické práce s mimikou versus velká, občas až přemrštěná gesta.

Patos, který se objevuje u všech herců v jejich mluveném i fyzickém projevu, však ne u každého vyznívá dobře. Dvořáková si s rytmickým textem dokáže hrát velmi jemně a citlivě sdělovat každé slovo. Oproti ní Konvalinová (chůva Faidry) zní spíše hystericky než pateticky. Čím dramatičtější situace, tím méně uvěřitelný je její herecký projev.

Helena Dvořáková a Viktor Skála

Helena Dvořáková a Viktor Skála zdroj: wwwmdb.cz/

Lukáš Janota jako Hippolytus zde působí jako hrdý a cudný mladík. V jeho prvním monologu je entuziasmus mladého člověka kypícího zdravím, láskou k přírodě a naprostou odevzdaností bohyni lovu, Dianě. Později, když se přijde Faidry otázat, jak se daří jí a dětem, místo odpovědi na tuto banální otázku, dostane se mu vášnivého vyznání lásky, ve kterém zmizí všechen jeho klid a jistota. Téměř se nechá svést nevlastní matkou, jeho tělo je v toužebném napětí a nejednou se snaží dotkout Faidřina těla. Pokaždé jde o pomalé, záměrně nejistě vedené gesto rukou. Je v něm soustředěna všechna jeho síla a rozpačitost z nastalé situace. Stejně jako Dvořáková, dokázal Janota slušně balancovat na tenké hranici mezi stylizovaným gestem a ‚pouhou‘ deklamací textu. Napětí, se kterým pracuje velmi citlivě a promyšleně je správně načasováno, což umožňuje gradaci celé scény.

Základním problémem inscenace je velký prostor divadla, který jí nebyl ušit na míru jako v pražském provedení. Inscenace s velkým režijním potenciálem, nedokáže promluvit skrze herce. V obrovském sálu se marně utápí i slušné herecké výkony DvořákovéJanoty. Tíha smutku zůstává ležet na jevišti, odkud se nikam dál nepřenese. Člověka napadá, proč je takový titul vůbec nasazován a co má dnešní společnosti sdělit.

Vina, trest a zakázaná láska jsou hlavním motivem textové předlohy, ale ne této inscenace. V samém závěru jakoby smrt nic neznamenala a vina byla smazána bez emocí…

Inscenace: Faidra
Autor: Lucius Annaeus Seneca
Divadlo: Městské divadlo Brno
Režie: Hana Burešová
Herecké obsazení: Lukáš Janota, Helena Dvořáková, Viktor Skála, Irena Konvalinová, Igor Ondříček, Eva Jedličková, Hana Kováříková, Eva Ventrubová
Cena: plné vstupné: 320 Kč, snížené vstupné: 290 Kč

Zdroj perexové fotografie: www.mdb.cz

Magdaléna Baumannová

Magdaléna Baumannová

Každý den se sebe ptá, zda divadlo ráda má. Dost se směje, občas kleje, a života užívá.

Zanechte komentář