Tereza Vilišová: Těším se na změnu

Divadlo Kultura / 22.6.2014

Přinášíme rozhovor s vítězkou Ceny Alfréda Radoka a Ceny Thálie Terezou Vilišovou. 

Terezu Vilišovou jsem v Divadle Petra Bezruče dlouho obdivovala a mám pocit, že v každé inscenaci jsem měla možnost zhlédnout něco jiného z jejich hereckých dovedností. Je to jedna z velmi talentovaných hereček. O tom svědčí také uplynulá sezóna, která pro ni byla velmi úspěšná, ale zároveň také poslední v Divadle Petra Bezruče. Sehnat Terezu Vilišovou byl opravdu oříšek, a tak jsem velmi ráda, že si nakonec našla čas a odpověděla nám na pár otázek.

Tereza Vilišová (1981)

Narodila se v Ostravě a studovala zde na ostravském jazykovém gymnáziu, během kterého studovala zároveň také v Hereckém studiu Mileny Asmanové při NDM. Poté vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU. Dva roky strávila v angažmá v Olomouci, následně se přesunula do Divadla Petra Bezruče, kde byla v angažmá devět sezón. Má za sebou mnoho úspěšných rolí, mezi které patří Chloe v Pěně dní nebo oceňovaná Amy v Mém romantickém příběhu.

Po studiu na ostravském gymnáziu jste si podala přihlášku na DAMU, co ve vás probudilo zájem o herectví?

Můj zájem o herectví a přesněji řečeno o divadlo vůbec se probudil už mnohem dříve než na gymnáziu. Myslím, že za můj zájem o divadelní svět mohou také trošku rodiče, kteří mě brzy začali vodit do divadla na kvalitní věci, včetně opery a baletu. A mě tento svět prostě fascinoval. Asi mě bavilo, že se mi v divadle rozjíždí představivost a můžu tam zažít jiný život, jiný svět. Tu dětskou hravost a fantazii si snažím uchovat pořád…

A pak se u mně přirozeně projevila touha zpívat, tancovat a hrát si na někoho jiného. Během studia na základní škole jsem chodila do dramatického kroužku a do hudebky na flétnu a trubku, velmi jsem toužila jít na konzervatoř, ale rodiče mi to naštěstí rozmluvili. Přemluvili mě, ať si vystuduji střední školu, která mi dá širší základ, a vysokou ať si vyberu už sama a svobodně. Zvolila jsem tedy jazykové gymnázium, protože mě jazyky vždy bavily a byla to skvělá volba, gympl byl výtečný a my jsme s češtináři každý rok jezdili na divadelní přehlídku do Valašského Meziříčí, kde mě naprosto uchvátilo Dekadentní divadlo Beruška a Petr Marek. Současně s gymnáziem jsem studovala v Hereckém Studiu Mileny Asmanové – to byla vlastně taková konzervatoř, ale odpolední a jen s praktickými předměty, pro lidi, kteří se chtějí zabývat divadlem, ale již pracují nebo studují jinou školu. V MASHi to pro mě byly velice formativní, podstatné a šťastné čtyři roky.

Jako Amy v Mém romantickém příběhu Divadla Petra Bezruče.  Zdroj:

Jako Amy v Mém romantickém příběhu Divadla Petra Bezruče.
Zdroj: bezruci.cz

Za roli Amy v inscenaci Můj romantický příběh jste získala Cenu Alfréda Radoka a Cenu Thálie. Jak se vám na této inscenaci spolupracovalo společně s režisérem Danielem Špinarem?

Dana znám už od DAMU a byla to již naše několikátá spolupráce. S Danem zkouším ráda, protože mě baví jeho vášnivé nasazení a preciznost. Zkoušení bylo velmi náročné, ale svobodné, hravé, profesionální, tak, jak to mám ráda.

Jaký je váš vztah k postavě Amy?

Kladný, protože jí rozumím… (úsměv) Taky je mi 33 let. Na postavě Amy se mi líbí, že když si ji představím, mohla by to docela dobře být tuctová holka, která žije v paneláku, obléká se jako šedá myš a dělá práci, která ji nebaví. Žije velmi obyčejný život, ale rozhodně nemá tuctové myšlení. Je ironická, sebeironická a díky těmto sebeobranám je velmi vtipná…

Vaše další výrazná role je Anna Karenina ve stejnojmenné inscenaci v brněnské Redutě. Jak nahlížíte na modernizaci tohoto slavného románu?

Chvilku mi, přiznám se, trvalo, než jsem si zvykla na hovorový jazyk, ale vím, že mi většinou vždy déle trvá, než se sžiju s textem, než se jím pořádně pročtu. Dramatizace Armina Petrase v překladu Petra Štědroně se mi líbí, protože je ve své razanci a stručnosti velmi výstižná, zkratkami pojmenovává situace, postavy a vztahy mají pro mě přímý tah na branku. A je také v neposlední řadě vtipná.

S Martinem Slámou v inscenaci Anna Karenina brněnské Reduty. Zdroj: ndbrno.cz

S Martinem Slámou v inscenaci Anna Karenina brněnské Reduty.
Zdroj: ndbrno.cz

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si jednou chtěla zahrát?

Já si nepřeji konkrétní role. Přeji si spíš dostat dobře napsanou roli, v inscenaci, kterou nazkouší režisér, jež mě svým přemýšlením a pracovní profesionalitou osloví, a když se setkám s týmem, který stojí za to. Divalo je pro mě týmová záležitost. Na příklad: někdy dostanete skvělou roli, ale zkoušíte ji s režisérem, se kterým se nemůžete sladit. Takže pro mě je důležitější než rozsah samotné role spíš její téma a to, s kým ji nazkouším. Ale samozřejmě mě lákají velké a náročné výzvy. A vždy mě baví, když se mám pro roli naučit něco nového.

Chodíte do divadla i jako divák? Co je pro vás rozhodující, když se jdete podívat na divadelní představení?

Dříve jsem chodila na vše, chtěla jsem mít přehled. Teď už si hodně vybírám, jednak proto, že mám méně času, ale také proto, že už rozhodně netoužím vidět vše. Vybírám si buď podle režiséra, nebo divadla, nebo jdu na inscenaci, která mě láká tématem, nebo chci vidět titul, který jsem ještě neviděla inscenovaný, nebo chodím na jednotlivé herce, kteří mě na jevišti baví, protože hrají živě a svobodně. Taky potřebuji jiný typ kultury než jen divadlo. Miluji živou hudbu, ta mi vysloveně probouzí emoce, mám ráda výtvarné umění, baví mě si zajít do kina a miluju, když se začtu do knížky tak, že přestanu vnímat čas. Potřebuji pestrost, nejenom divadlo.

Treza Vilišová jako Chloe v Pěně dní Divadla Petra Bezruče. Zdroj: bezruci.cz

Tereza Vilišová jako Chloe v Pěně dní Divadla Petra Bezruče.
Zdroj: bezruci.cz

Spousta herců tvrdí, že když jdou do divadla, většinu času uvažují o tom, jak by danou postavu zahráli oni. Jak jste na tom vy? Hodnotíte výkony herců na jevišti?

Vím, jaká je to dřina udělat dobré představení. A taky vím, kolik faktorů působí na hercův výkon. A taky vím, že každý večer na divadle je neopakovatelný. Takže když jdu do divadla, tak rozhodně nejdu hodnotit. Ale těším se a fandím, jsem vstřícná. Když mě divadlo pohltí, uhrane, strhne, překvapí a vybudí silné emoce, tak to je pak paráda.

Doslechla jsem se, že odcházíte z Divadla Petra Bezruče. Budete v divadle dohrávat?

Ano, budu dohrávat v inscenacích Můj romantický příběh, Na větrné hůrce a Pěna dní.

Mohu se zeptat, co plánujete dál a v kterém divadle budeme mít možnost vás vidět příští sezónu?

Odcházím na volnou nohu, dohrávat budu u Bezručů, dál budu hrát v Anně Karenině, jak v brněnské Redutě, tak v Praze v Divadle Na Zábradlí, kde také hraji v inscenaci Boarding Home, maximálně hořký. Dál mám samozřejmě nějaké plány, které ale zatím prozrazovat nebudu, protože si přeji, aby vyšly. Ale co dál bude přetrvávat, tak to je má druhá profese – zdravotní klaun, je to už 7 let, co pracuji pro o.p.s. Zdravotní klaun. Klaunství má v mém životě stejnou pozici jako herectví. Na všechno se těším, i na tu změnu, že odcházím z angažmá na volnou nohu.

Zdroj perexové fotografie: shakespeare.cz

Veronika Svobodová

Zanechte komentář