Dobrá komedie má vždy vážný základ, říká režisér Jan Hřebejk

Film Kultura / 7.6.2014

Do kin přichází nový film Jana Hřebejka a my vám při této příležitosti přinášíme i krátký rozhovor.

Už druhým rokem v pražském A studiu Rubín uvádějí divadelní hru z pera Petra Kolečka Zakázané uvolnění. Celá se odehrává v hokejovém baru za jednoho letního bouřkového odpoledne. Ústředními postavami jsou tři ženy – nevěsta, ženichova svědkyně a barmanka.

Janu Hřebejkovi se hra zalíbila natolik, že ji zatoužil zfilmovat. Petr Kolečko tedy upravil scénář, přidal i mužskou linii, a diváci si tak nyní mohou vychutnat Zakázané uvolnění i na plátnech kin. Hudbu pro film složil Ivan Acher a Lenka Dusilová, titulky hudebně doprovází píseň Michala Hrůzy.

„Petr Kolečko dnes prohlásil, že ta hra je krásná v tom, že ukazuje všechny typy žen – ženskou od rány, krávu a mrchu,“ prozradila se smíchem Hana Vagnerová na tiskové konferenci.

Černá konverzační komedie se nese ve zcela komorním duchu. Většinu metráže okupují tři herečky Zuzana Stavná, Hana Vagnerová a Jana Stryková stejně jako v divadle. Svědkyně podle tradice ve svatební den unáší nevěstu, v tomto případě do zapadlé hospody, kde potkávají pouze osamocenou barmanku. Ta jim při takovéto speciální příležitosti namíchá drink, který se jmenuje Zakázané uvolnění, a pak už divák může sledovat, jak se ženám rozvazují jazyky.

Většinou nic není takové, jaké se zdá, a tak důležitý den jako je ten svatební přináší nečekané zvraty.Vtipné hlášky střídají vyhrocené momenty, smích střídá pláč. Nahlížíme pod roušku tajemství, jiná zůstanou skryta. V mužských rolích se představí Ondřej Sokol a Igor Orozovič. Jejich party jako by spíše jen nastavovaly zrcadlo těm ženským – jak to ve skutečnosti vypadá na tom druhém konci?

Při příležitosti předpremiéry v pražské Lucerně jsme si popovídali s režisérem Janem Hřebejkem o jeho novém filmu i o tom, co chystá dalšího.

Jan Hřebejk (1967, Praha) je jedním z nejplodnějších a nejvšestrannějších českých filmových režisérů. Od roku 1997 se věnuje i divadelní režii (mezi jeho nejproslulejší inscenace patří Výstřely na Broadwayi). Jeho debut Šakalí léta (1993) získal na vůbec prvních výročních cenách Český lev ocenění pro nejlepší film i režii. Film Pelíšky, který soutěžil na MFF KV v roce 1999, nebo Pupendo (2003) patří k divácky nejoblíbenějším titulům české porevoluční kinematografie. Za válečnou tragikomedii Musíme si pomáhat (2000) byl Hřebejk nominován na Oscara a opět získal Českého lva coby nejlepší režisér. Od snímku Kawasakiho růže (2009) se snaží výrazněji věnovat závažným morálním i společenským tématům. V roce 2006 vyhrál v Karlových Varech Zvláštní cenu poroty za film Kráska v nesnázích. Jeho nejnovějšími filmy jsou Odpad město smrt, Svatá čtveřice, Líbánky a nyní i Zakázané uvolnění.

(Text převzat z csfd.cz)

Film Zakázané uvolnění je prezentovaný jako letní komedie. Jenže komedie je to dost černá!

Já jsem přesvědčený, že dobré komedie ve většině případů vycházejí ze zápletek, které zas tak veselé nejsou. Například v Někdo to rád horké jde hrdinům o život a ve Svatbě jako řemen nejde o nic menšího než o obvinění ze znásilnění. A mně se právě na Zakázaném uvolnění líbilo, že téma je vážné – svatba, perspektivy vztahů. A zároveň na tomto vážném základě je brilantní humor Petra Kolečka. V divadle je to totální legrace, ale ve filmu máte možnost vidět hercům víc do obličeje a můžete tam najít závažnější podtext. V Pelíšcích nebo Pupendu máme taky spoustu závažných věcí, ačkoliv se jedná o komedie, a mně osobně se to líbí.

Přistupoval jste k Zakázanému uvolnění podobně jako v divadle? Nechal jste se jím inspirovat nebo vám byla divadelní předloha v práci spíše přítěží?

Na divadelní postupy se ve filmu samozřejmě spoléhat nemůžete, navíc máte větší prostředky pro to, co můžete ukázat. Na divadlo jsem nemyslel. Výhodou bylo, že herečky znaly text.

Váš film je do jisté míry velmi ženský, zajímá vás ženský svět, ženské postavy?

Dá se říct, že mnohé z hlavních postav v mých filmech – a to nejen z poslední doby – jsou ženy. Už od Pelíšků, dále třeba Líbánky, Nevinnost, Kawasakiho růže, Odpad město smrt, Kráska v nesnázích. V těchto filmech ženské charaktery stojí hodně v popředí. Takže určitě mě to zajímá, ale cíleně po tom nejdu. Tento film vznikl velice jednoduše, strašně se mi líbila divadelní hra a její producenti byli ochotní vložit peníze do jejího filmového zpracování.

Jan Hřebejk při natáčení. Zdroj: 2media.cz

Jan Hřebejk při natáčení. Zdroj: 2media

Proč se natáčelo zrovna na Ostravsku?

Vzniklo to tak, že první, kdo o film projevil zájem, byla Česká televize Ostrava v osobě dramaturgyně Kateřiny Ondřejkové, požádali jsme také o příspěvek Moravskoslezský kraj. Ale nakonec z toho sešlo, vyskytly se problémy, když jsme navázali i spolupráci s Bontonfilmem a film měl jít do kin. Nicméně to byl důvod, proč jsme se vydali na Ostravsko.

Jedná se vlastně o váš druhý film odehrávající se na svatbě!

Ano a třetí na základně divadelní hry. Ale vyšlo to úplně náhodně. Líbánky byly dlouhodobý projekt, na kterém jsme pracovali s Petrem Jarchovským. Zakázané uvolnění vzniklo na úplně jiném autorském základě a taky nezávisle na divadle A studio Rubín. Žádná souvislost tam ale není, že bych měl nějaké svatební období, to ne.

Zakázaném uvolnění vlastně neúčinkuje žádný z vašich oblíbených, řekněme dvorních herců. Bylo to pro vás jiné?

Sice jsem pracoval s jiným štábem i s herci, s kterými jsem dosud netočil, i když některé jsem samozřejmě znal, ale nebylo to zase tolik jiné. Filmová profese se dost podobá, lidé z filmového týmu jsou zvyklí přizpůsobit se režisérovi.

Co chystáte v nejbližší době?

Dokončuji dva televizní projekty. Jeden je romanticko-komediální seriál pro HBO, který poběží od listopadu a jmenuje se Až po uši. Na něm naopak pracuji víceméně s mými oblíbenými herci, za všechny bych jmenoval Aňu Geislerovou, Hynka Čermáka, Janu Švandovou, Annu Polívkovou nebo Radka Holuba a Jitku Čvančarovou. Po novém roce jsem natočil ještě třídílnou filmovou minisérii, detektivku pro Českou televizi podle scénáře Petra Jarchovského. Takže teď jsem ve střižně.

Zdroj perexové fotografie: 2media

Jana Šajtarová

Jana Šajtarová

Pocházím z Příbora, studuji v Praze výtvarné umění. Mezi mé zájmy patří mimo jiné divadlo (ve všech jeho podobách), ale to asi nikoho nepřekvapí!

Zanechte komentář



Vaše názory

  • alzbetakocka

    Rozhodně souhlasím, že každá dobrá komedie potřebuje pravdivý základ. V tomto smyslu se můžu také odkázat na komedii Sousedi, kterou jsem zrovna viděla v kinech a kterou Vám rozhodně doporučuji. Vychází z reálné situace klasického problematického sousedského soužití, a nakonec je z toho kopec srandy. Komedie v kinech ještě běží, tak určitě zajděte 🙂

  • alzbetakocka

    Rozhodně souhlasím, že každá dobrá komedie potřebuje vážný a pravdivý základ. V tomto smyslu se můžu také odkázat na komedii Sousedi, kterou jsem zrovna viděla v kinech a kterou Vám rozhodně doporučuji. Vychází z reálné situace klasického problematického sousedského soužití, a nakonec je z toho kopec srandy. Komedie v kinech ještě běží, tak určitě zajděte 🙂