Máme rádi Česko?

V obraze / 9.6.2014

Den co den musíme ze všech stran poslouchat, že to tady za nic nestojí, protože všichni lžou, závidí, nikomu nic nepřejí a politici jen kradou.

Kdysi jeden moudrý člověk řekl, že Češi jsou specifický národ, protože se mezi sebou nemají rádi. S tímto tvrzením bohužel nelze jinak, než souhlasit. Lidem tu pořád něco vadí. Kdyby tak existovala disciplína zvaná „národní brblání“, rozhodně bychom v ní byli mistry světa. A jaký je tedy většinový Čech?

Politika

Čechům politika vadí už z principu. Nedej bože, abyste si na ni nestěžovali. To byste se proměnili v absolutní outsidery. Pokud chcete zapadnout, musíte nadávat na Kalouska, Zemana, Klause, Sobotku, Babiše, Schwarzenberga, Nečase, Paroubka… A vůbec nejlépe na všechny dohromady.

Klidně si můžete dovolit říci, že si o politice myslíte i něco dobrého, ale možná vám v obličeji přistane dlažební kostka. Nic než kritika tu prostě neexistuje. Neříkám, že se nejedná o zaplivané prostředí, ale zároveň není nic jednoduššího a hloupějšího, než hodit všechny do jednoho pytle – což je mimochodem naše další specialita.

Romové

„Hele cikán! Určitě jde něco ukrást!“ Podle mnohých Čechů tu neexistuje jediný slušný Rom. Cikáni totiž jen kradou, berou dávky, mlátí bílé, prodávají fet a svým rušným životním stylem terorizují své okolí. Jsou tu prostě na obtíž a nemají právo obývat stejnou zemi jako my.

Dalších asi 500 000 Čechů svou nenávist zlehčuje tím, že jednoho slušného Roma přece jenom znají. No výborně! Tak to tu máme hned půl milionu slušných Romů! Tak se tedy Čechů ptám: „O co vám vlastně jde?“

Sport

V době olympijských her a nejrůznějších mistrovství světa přece jenom naplno propuká národní hrdost. Všichni kráčí navlečeni do reprezentačních dresů, hlasitě zpívají státní hymnu a plácají se po zádech. Ano, i ti nejvíce zamindrákovaní Čecháčci. To vše samozřejmě pod podmínkou, že se vyhrává.

V případě prohry jsou naši reprezentanti a jejich trenéři titulováni jako neschopní, přestárlí blbci, kteří za to málo, co dělají, berou těžký prachy, které si ani náhodou nezaslouží. Kdyby raději polovinou výdělku přispívali na mizerné důchody našich spoluobčanů.

Reprezentovat naši zemi je tedy maximální čest za trest.

Národní ikony

Je to smutné, ale kromě Jaromíra Jágra tu všeobecně neexistuje jediná opravdu velká žijící ikona. Největší slávy a pocty se tu totiž člověk dočká až po smrti. Jakoby snad Češi pochopili, že kritizovat mrtvého už vlastně nemá cenu.

Ne nadarmo se tak říká, že jediné, co Čechy opravdu spojí, je buď hokej, nebo smrt.

Morituri te salutant!

Zdroj videa: youtube.com

Zdroj perexové fotografie: morguefile.com

Václav Komárek

Václav Komárek

Netrpím předsudky, rád říkám své názory. Na věci nahlížím z více stran. Svět totiž není černobílý, ale krásně barevný!

Zanechte komentář