Když se člověk stane farmou na tkáně

V obraze / 20.6.2014

Byli byste ochotni darovat orgán? Z jakého důvodu – pro záchranu milovaného člověka, nezištně jako anonymní dobrovolník nebo abyste si koupili nejnovější iPad?

Uplynulo šedesát let od první úspěšné transplantace ledvin, kterou uskutečnil Dr. Joseph Murray, o pár let později od této revoluční operace lékařská věda přišla s dalším mezníkem – jihoafrický doktor Christiaan Barnard transplantoval srdce. Těmito pokroky dala lékařská věda lidem novou naději, možnost žití navzdory onemocněním, na která se dříve umíralo. Zní to jako šťastný konec pohádky, byl nám seslán zázrak, díky němuž doslova krademe mrtvé zpět do říše živých. Jenomže vnitřnosti nerostou na stromech…

Lidé za účelem přivýdělku dají do frcu ledasco. Ze zoufalé situace či snad jen ze šetrnosti lze v inzerci najít nabídky na nefunkční pračky, nenositelné oblečení a další nejnepravděpodobnější věci. Pokud nic k prodeji nemáte, nezoufejte, můžete začít rozprodávat sebe. Takřka za cenu zlata jsou vykupovány vlasy, pokud možno kvalitní, dlouhé, těžké, nebarvené a světlé. To je asi to nejmenší, není potřeba žádná rekonvalescence a s velkou pravděpodobností se při tom nezapletete do ilegální činnosti.

Za krev kuře a plaketa, za plazmu peníze

O malinko víc traumatizující a nepříjemná cesta k rychlému obnosu je odběr plazmy. Při nárazovém dárcovství je to zcela neškodné. Problém nastává při pravidelných dlouhodobých odběrech – od praskání žil, narušení cévní stěny, až po ztrátu imunity. Tímto způsobem si často přivydělávají studenti, cena za odběr se pohybuje okolo 400 korun a chodit darovat můžete až dvakrát měsíčně. Tedy, cena za odběr… V České republice je jakékoliv poskytování tkání za komerčními placenými účely zakázané a odběrová centra odměnu poskytují jako náhradu za vynaložené výdaje spojené s dárcovstvím.

Dárci je odebráno 600-1000 ml plazmy podle váhy. Zdroj fotografie: www.freedigitalphotos.net

První doložené transfuze probíhaly ve Velké Británii a Francii od 17. století. Zdroj: www.freedigitalphotos.net

Darujte vajíčka, spermie či pronajměte svou dělohu

Víc na pováženou je darování vajíček, které je zároveň větším lákadlem, protože zde se odměna pohybuje kolem 20 000 korun. Podstatně vážnější jsou též rizika. Ženy musí vysadit antikoncepci a brát hormony, které jejich těla co nejefektivněji připravují na těhotenství, ještě nějakou dobu po odběru je tedy velká pravděpodobnost početí. Vážnější nebezpečí jsou spojena se samotným chirurgickým výkonem a především je zde možnost budoucí neplodnosti. Přesto lze na ženských diskuzních fórech najít velké množství žen a dívek, které zákrok podstoupily i několikrát a tuto možnost přivýdělku propagují. Zajímavé je, že málokterá přizná, že by to dělala pro peníze, většina to prý dělá z čisté touhy pomoci bezdětným párům. Že by tolik žen toto vše absolvovalo z čistého altruismu?

Neplodné ženy udělají pro to mít dítě takřka cokoliv. Zdroj fotografie: www.freedigitalphotos.net

Náhradní mateřství v České republice není ani dovolené, ani zakázané. Zdroj: www.freedigitalphotos.net

Muži mají v tomto směru možnosti schůdnější. Zajdou do sterilní místnosti opatřené obrázkovými časopisy a darují za 500 korun to, co by beztak večer spláchli do záchodu. Některým je to beztak málo a situaci vezmou do vlastních rukou. V cyklu Pološero na ČT 1 vystoupil muž, kterému vadilo, že zatímco on si za své sperma odnese maximálně pár stovek, ženy za umělé oplodnění zaplatí kolem 30 000 korun. Prodává se tedy jako chodící inseminátor, ženy oplodní buď přímo souloží, nebo pomocí injekční stříkačky.

Nejžádanějším orgánem na trhu jsou ledviny

Eticky i zdravotně závažnější a zapeklitější je dárcovství životně důležitých orgánů. Ve většině světa je takové darování dovolené pouze nezištným dobrovolníkům. Asi nikoho nepřekvapí, že poptávka vysoce převyšuje nabídku. Každý nemá blízkého příbuzného, který nebude váhat pomoci a i kdyby měl, ne vždy je transplantace možná z důvodů krevní neshody či jiných fyziologických příčin.

Ilegální obchod s orgány je nevyhnutelný

A ve chvíli, kdy něco není dostupné, objeví se to na černém trhu. Tak to vždy bylo a vždy to tak bude. Světová zdravotnická organizace WHO uvedla v roce 2012, že se na černém trhu ročně prodá kolem 10 000 orgánů, to vychází na přibližně 27 operací denně. Nikoho nepřekvapí, že nejčastějšími dárci se stávají lidé v tíživé finanční situaci a centra nelegálního obchodu se soustředí v rozvojových zemích.

Mohla by být cesta legalizace prodeje orgánů?

Nejrozšířenější je obchod s orgány v Indii, Číně a Pákistánu, nehumánní zacházení s lidmi za účelem obchodování s jejich tkáněmi se ovšem nevyhýbá ani zdánlivě vyspělejším západním státům. Před necelým rokem informoval britský list The Daily Telegraph o skupině lidí, kteří se snažili do Velké Británie propašovat děvče ze Somálska kvůli rozprodání jejích orgánů. A není to jediný podobný případ, obchod s lidmi za účelem otročení, prostituce a obchodu s tkáněmi je momentálně v Británii na vzestupu. V roce 2011 bylo mezi zjištěnými unesenými 371 dětí, nejčastěji z Vietnamu, Nigérie a Číny. Tyto události vedly k tomu, že se v Británii začíná uvažovat o legalizaci prodeje orgánů.

The Red Market

O informování světa o nelidském zacházení s lidmi, kteří ať už dobrovolně, či nedobrovolně darují orgány, se velmi zasloužil americký investigativní novinář Scott Carney. Své poznatky z několikaletého cestování po jihozápadní Asii vydal v roce 2011 v knize The Red Market, která zatím bohužel nebyla přeložena do češtiny. Popisuje zde indické krevní farmy, kam jsou unášeni lidé, kterým je odebíráno tolik krve, že sotva přežijí, „lidské kurníky“, kde vězněné ženy nosí děti, které jsou separovány císařským řezem a prodávány po celém světě, obchodníky unášející malajské děti za 236 dolarů nebo Bengálce, kteří zneucťují hroby, kradou kosti a konstruují z nich kostry pro univerzity

Nic není jenom špatné

Ano, v souvislosti s obchodem s orgány se dějí hrozné věci, ale nic není černobílé. Zcela nový pohled na věc vnáší nedávno natočený dokument kanadské scénáristky Ric Esther Bienstock O trhu s orgány, který byl v Česku uveden v rámci festivalu Jeden svět. Nechává promlouvat dárce, pro které je leckdy částka, kterou za orgán dostanou, možností začít nový život – koupit si dům, podnikat… Ukazuje též smrtelně nemocné pacienty z druhého konce světa, kteří si uvědomují, čeho se stanou součástí, koupí-li si tkáň od někoho z rozvojové země, ale také si uvědomují, že je to možná jejich poslední možnost žít.

Zajímavé je, že dává prostor i lékařům, kteří transplantace provádějí. Ti jsou přesvědčeni, že dělají dobrou věc, že dělají pouze své poslání – léčí. Ti, kteří nelegální operace odsuzují, i když jsou dárci opravdu dobrovolní, argumentují tím, že zatímco dárci dostanou kolem 1500-5000 dolarů (podle lokality), pacienti za operaci zaplatí až 200 000 dolarů. To přece ale neznamená, že jde vše do kapsy doktorům a mafiánským gangům. I banální operace slepého střeva vyjde v zahraničí přibližně na půl milionu korun. A při nelegální operaci těžko něco uhradí pojišťovna. Operaci neprovádí lékař sám s jedním skalpelem bez jakéhokoliv speciální zařízení (pokud se samozřejmě nebavíme o těch nejhorších případech)…

Darovat orgány můžeme i po smrti, tentokrát už nezištné důvody nikdo nezpochybní… Skoro to zní jako zápletka antické legendy, vykoupit svou smrtí něčí život. Samozřejmě ne každý to bude vidět takto poeticky, pravděpodobně především tradice náboženství nám vnukla silný pocit důležitosti mrtvých lidských těl, o která se lecky staráme s větší úctou, než když byla živá. Ve Spojených státech, Německu, Británii nebo Skandinávii musí dárce s posmrtným manipulaváním s jeho orgány souhlasit. V jiných státech, mezi které se řadí i Česká republika, je posmrtné darování „automatické“, pokud nebylo vyloženě zakázané. Dokonce existuje Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.

Ale není to tak, že každý mrtvý je potenciálním dárcem. Tím se stává pouze dlouhodobě nemocný či vážně zraněný člověk, u kterého dojde k fatálnímu poškození mozku, ale díky přístrojům stále dýchá a bije mu srdce. V této chvíli mají lékaři povinnost pozůstalé informovat o možnosti dalšího užití orgánů a ti to mohou zakázat.

Poslední strašidelně prospěšnou možností je darovat tělo pro vědecké účely. K tomu například veřejně vyzývá Lékařská fakulta Ostravské univerzity. Pro tuto alternativu se někteří rozhodnou i z toho důvodu, že nemají nikoho, kdo by se o jejich ostatky v budoucnu postaral. Případní zájemci mohou jednoduše vyplnit „přihlášku“.

Otázka darování orgánů je stále velice citlivá, na jedné straně je to zachraňování životů, na druhé zabíjení nedobrovolných dárců. Jsou dárci nezištní a ti, kteří by pro peníze prodali obě nohy. A je velice těžké někde mezi tím najít harmonii.

Jaký je na toto téma váš názor? Umíte si představit prodat třeba svoji ledvinu?

Zdroj videa: www.YouTube.com

Zdroj perexové fotografie: www.freedigitalphotos.net

Zuzana Francová

Zuzana Francová

Sovy nejsou tím, čím se zdají být.

Zanechte komentář