Život v Thajsku beru jako jistý druh dobrodružství, říká Kristýna Vacková

V obraze / 4.6.2014

Kristýna je drobná blondýnka s velkou odvahou. V dubnu 2012 totiž opustila rodné Česko a s přítelem se odstěhovala do Thajska, kde nyní podniká.

Jakou tvář odkrývá Thajsko těm, kteří do něj zavítají na více než dvoutýdenní dovolenou? Jak se shání zaměstnání v cizím prostředí, kde slovo morálka ztrácí svůj původní význam? To a mnohem více se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Kristýno, bylo rozhodnutí přestěhovat se do Thajska dlouho plánované, nebo spíše rychlé a spontánní? A proč zrovna do Thajska?

Plánovali jsme se odstěhovat z ČR, ale neplánovali jsme Thajsko. Původně jsme přemýšleli o přestěhování do Egypta, přítel tam působil se svou realitní kanceláří a v tu dobu to znělo jako dobrý nápad. V Egyptě ale vypukla revoluce. Thajsko je, co se týče investice do realit, v rozkvětu, my jsme byli odhodlaní Čechy opustit, a tak přítel přesunul veškerý byznys právě tam. A riskli jsme nový začátek pro oba v Asii.

Zažívala jste po příjezdu kulturní šok?

Vzhledem k tomu, že jsem prvně navštívila Thajsko a v podstatě Asii jako takovou až ve chvíli, kdy jsem se sem nastěhovala, tak to byl opravdu šok. Naprosto vše je tu jiné a mnohdy postavené na hlavu. Nějakým kouzlem to však funguje.

Čekala jsem hodně, ale Thajsko je země, o které můžete přečíst spoustu knih, vidět každý vyrobený dokument, a stejně vás tohle místo po příjezdu šokuje. Trvalo mi nejméně čtvrt roku, než jsem si na všechny místní šílenosti, které jsou náplní běžných dní, zvykla.

537282_4354768595133_2131331619_n (1)

Na pláži s thajskou vlajkou. Zdroj: Archiv – Kristýna Vacková

Čím se Thajci liší od Čechů? A jak pohlížejí konkrétně na vás – jako na přistěhovalkyni z Evropy?

Myslím si, že největším rozdílem je tady pohled na lásku. V Thajsku jsou místa, kde se jim lásku podařilo úplně vymýtit. To, co v Thajsku mnohdy nazývají vztahem plným lásky, bychom my v Čechách nazvali prostitucí. Mateřská láska je zde občas také diskutabilní. Tohle samozřejmě neplatí na 100 % populace, ale oproti jiným zemím je to tady velmi častá a hlavně společností naprosto přijatá věc.

Jak na mě Thajci koukají, to je složitá otázka. Je to člověk od člověka. Thajci celkově obdivují bílou kůži, světlé vlasy a světlé oči. To jim většinou bohatě stačí na to, aby si o mně udělali obrázek. Moje zelené oči jim navíc přijdou jako něco nadpřirozeného, někdy v dobrém, někdy ve špatném smyslu. Mnohdy na Evropanky koukají s jistým obdivem. Mít bělošku za kamarádku je tady hit, takže se mi většinou snaží co nejvíce zalíbit.

Když jdu nakoupit, musím neustále opakovat, že v Thajsku žiji. Tím se přístup lidí o hodně změní. Thajci milují svoji zemi a to, že tady platím daně a tím přispívám na jejich království, je pro ně velká věc. Pokud ukáži jistou pokoru –  například, že dělám thajská gesta nebo prohodím pár thajských slov, tak se jejich pohled na mě okamžitě změní.

Na druhou stranu mě některé Thajky k smrti nenávidí. Thajky jsou velmi žárlivé, mnohdy až závistivé. To, že mám třeba hezké hodinky, je pro takovou Thajku dostatečný důvod, aby na mě něco ošklivého zakřičela nebo i hůře. Jak si můžete přečíst na mém blogu, naposledy mi takováto milá Thajka vzteky ustřihla vlasy. Je to vážně někdy až k smíchu.

Kristýna Vacková žije v Thajsku přes dva roky. Své první zaměstnání našla v oboru cestovního ruchu, později se však rozhodla pro podnikání – založila si internetový obchod s oblečením. O módě a Thajsku píše více na svém blogu.

Bylo pro vás těžké se v poměrně mladém věku postavit na vlastní nohy na druhém konci světa?

Kdybych v Thajsku žila sama, tak by to jistě bylo o hodně těžší. Jelikož je tady celkem těžké najít dobré přátele, neměla bych se na začátku ani na koho obrátit. Naštěstí jsme tu s přítelem a navzájem se můžeme podporovat a pomáhat si v našich slabých stranách.

I přes to všechno žít, jak říkáte, na druhé straně světa v jiné kultuře, není lehké. Ale nikdy jsem si ani na chvíli nepomyslela, že bych se chtěla zabalit a letět do ČR. Beru to jako jistý druh dobrodružství a každá nová překážka mě svým způsobem baví. A na konci těžkého dne po překonání různých překážek mám vždycky dobrý pocit, že jsem to zvládla.

941164_4919033861412_1980297068_n (1)

Během svého prvního zaměstnání při zkoušení atrakcí pro turisty. Zdroj: Archiv – Kristýna Vacková

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste v Thajsku hledala pracovní místo?

Abych řekla pravdu, teď zpětně nemůžu uvěřit, že jsem byla schopná projít všemi interview, která jsem měla. Byla to docela kovbojka. A po desátém pohovoru, kdy mi nabídli práci bez pracovního povolení, jsem začala být docela zoufalá, že snad nikdy nic nenajdu. Naštěstí mi byl přítel přesně tou oporou, kterou jsem v tu chvíli potřebovala. Občas člověk musí až na dno, aby se mohl odrazit. A o to víc jsem si vážila práce, kterou jsem tenkrát dostala.

Prvně jste byla zaměstnaná ve virtuálním marketingu, v cestovním ruchu. Zkoušení turistických atrakcí, ochutnávání jídel v místních restauracích, vlastní auto, k dispozici sekretářka. To zní opravdu lákavě. Co vás přimělo začít namísto toho s podnikáním?

Znělo to naprosto úžasně a práci jsem si užívala. Bohužel náplní mé práce nebylo samozřejmě jen to hezké. V Thajsku je běžné pracovat šest dní v týdnu. Moje pracovní doba byla od devíti hodin ráno do chvíle, kdy mi skončily schůzky. A protože jsem měla často schůzky s majiteli restaurací a klubů, kteří (jak je v Thajsku zvykem) do práce nepřišli před desátou hodinou večer, moje schůzky končily klidně okolo půlnoci. Takže jsem se domů chodila pouze vyspat. A někdy byla práce i na den volna. Navíc jak asi všichni, kteří mají co do činění s marketingem, vědí, tento druh práce je velmi stresující.

Samozřejmě je krásné mít hezký byt a bazén, bydlet u pláže. Ale když toho můžete využít jednou za dva měsíce na půl dne, tak to trochu ztrácí význam.

Vždy jsem toužila být svým vlastním šéfem. Mám slabost pro módu a ráda pracuji s lidmi. Tím, že žiji v Thajsku, se mi naskytla obrovská příležitost, jak si splnit sen. Otevřela jsem si e-shop s módním oblečením a za měsíc budeme slavit první rok podnikání.

Collage

Na cestách při objevování thajských zvyků a kultury. Zdroj: Archiv – Kristýna Vacková

Dlouhodobější pobyt v Asii vás musel do jisté míry ovlivnit. Přejala jste od Thajců nějaké zvyky? Děláte něco, co by vám před dvěma lety bylo naprosto cizí?

To určitě ano. Oblíbila jsem si thajské svátky. Většinou jsou to různé rituály, při kterých člověk posílá negativní energii pryč ze své mysli. Například poslání věnečku se svíčkou po vodě nebo vyslání balónu štěstí k nebi. Také se účastníme oslavy thajského nového roku, která probíhá jako několikadenní vodní bitva v ulicích.

Naučila jsem se základy thajštiny a našla jsem v sobě i jistou pokoru, která mi dříve byla naprosto cizí.

Oblíbila jste si thajskou kuchyni?

Thajská kuchyně je pro mě jako droga. Myslela jsem si, že se mi bude stýskat po svíčkové mnohem více, než se mi ve skutečnosti stýskalo. A po týdenní návštěvě v Čechách jsem se nemohla dočkat thajského jídla. Myslím, že si už moje tělo natolik zvyklo na přísun pálivých chilli papriček, že mi v ostatních jídlech prostě chybí.

Kde byste se chtěla vidět za deset let? Budete stále spjata s Thajskem?

Pokud moje firma poroste tak jako doteď, tak můj život bude spjatý s Thajskem asi navždy. Kdybych měla napsat, jak bych chtěla, aby moje budoucnost vypadala, napsala bych, že bych chtěla léta trávit v Londýně a v Praze a zimy nejlépe v Austrálii. A do Thajska lítat každé dva měsíce s tím, že by můj e-shop běžel i bez mé neustálé přítomnosti v Bangkoku.

A to hlavně z toho důvodu, že bych zde jednou nechtěla vychovávat svoje děti. Nemyslím si, že je zdravé, když děti vyrůstají v prostředí, kde kolem sebe vidí partnerské vztahy jako v Thajsku. K tomu jsou tady bílé děti neustálým středem pozornosti, což je nejen nebezpečné, ale nepřijde mi to ani zdravé, když dítě vyrůstá s tím, že ho celý národ fanaticky obdivuje.

Upřímně ale nevěřím, že mi plán vyjde přesně podle mých představ. Kdyby se mě někdo před šesti lety zeptal, kde se vidím v roce 2014, nikdy by mě nenapadlo, že budu šťastná zrovna v Bangkoku.

IMG_5918

Nad vírem velkoměsta. Zdroj: Archiv – Kristýna Vacková

Zdroj perexové fotografie: Archiv – Kristýna Vacková

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář