The Blondieverse

Zabránit tomu, aby se z blogu stal byznys, je velmi těžké, přiznává Martina z The Blondieverse

Krása a móda / 19.5.2014

Přinášíme vám další rozhovor ze seriálu České blogerky! Seznamte se s Martinou z The Blondieverse.

ČESKÉ BLOGERKY

V internetovém světě se stávají stále populárnějšími a postupně získávají vliv také ve světě módy a krásy. O kom je řeč? O internetových blogerkách, které vám pravidelně dávají možnost nahlédnout do svých šatníků, životů, kuchyní a podobně. Připravili jsme pro vás seriál, ve kterém postupně představíme oblíbené české blogerky. Sledujete nějakou blogerku, o které byste si rádi přečetli v našem novém seriálu? Neváhejte, napište nám a my ji oslovíme!

ČTĚTE TAKÉ další rozhovory ze seriálu:

rozhovor s Annou (Dazzlicious coconut)

rozhovor s Petrou (Petra Lovely Hair)

rozhovor s Lucií (Život podle Lucie)

rozhovor se Sandrou (Boo Needs New Shoes)

rozhovor s Kristýnou (Secret of Kristine)

Na blogu ve svém medailonku píšeš, že původně blog sloužil jako tvůj deníček, protože jsi byla líná si dojít koupit ten papírový. Byl to jediný impuls, který zapříčinil založení blogu?  

Samozřejmě trochu přeháním! Svůj první blog jsem si založila před více než deseti lety a důvod byl jednoduchý – v té době to bylo hrozně in a blogovalo se ve velkém. Od té doby se to se mnou tak nějak táhne, od grafického blogu, přes blogy o celebritách a blogy á la deníčky, až k momentálnímu fashion blogu… Zřejmě mám odjakživa potřebu sdílet své myšlenkové pochody s okolním světem.

Jak vznikl název blogu?

V době, kdy jsem blog zakládala, se mi po dlouhé době podařilo z vlasů stáhnout černou barvu a dostat se na svou vysněnou (a dá se říct i původní) blond. To mi přišlo jako úspěch hodný zapsání do dějin. Také jsem vždycky milovala vesmír, fascinuje mě už od malička a přišlo mi jako skvělý nápad spojit dvě anglická slova „blondie“ a „universe“ – vznikl název The Blondieverse jakožto označení pro můj blonďatý vesmír.

The Blondieverse

Martinu fotí a blog spolu s ní vytváří její přítel, o kterém tvrdí, že je to „sen každé blogerky“. Zdroj: archiv Martiny 

Na blogu často používáš kromě češtiny ještě angličtinu (názvy článků, rubrik, ale i třeba medailonek „about us“ je též dvoujazyčný). Jaký to má účel?

Začala jsem s tím teprve nedávno a musím říct, že dvojjazyčné psaní je pěkný žrout času. Účel je jednoduchý – chci blog zpřístupnit i zahraničním čtenářům, protože mezi námi, google překladač je v tomhle ohledu dost nespolehlivý. A sama vím, jak nepříjemné je najít nějaký blog, který bych si chtěla přečíst a zjistím, že je psaný v jazyce, kterému nerozumím. Angličtina je dost univerzální a každý ji více či méně ovládá. Netvrdím, že ta má je bezchybná, mám spoustu nedostatků, ale tohle vidím i jako skvělý způsob, jak si ji zlepšit.

Setkala jsi se někdy s negativní kritikou ohledně tvého blogu? Jaká byla tvoje reakce?

Tváří v tvář jsem negativní kritice ještě nečelila, sem tam se nějaký jízlivý anonym ozve v komentářích. Je dost možné, že kdybych si vyhledala název svého blogu, našla bych nějaké peprné diskuze, ale na to je můj život krátký. Sto lidí, sto chutí a já chci investovat svou energii hlavně do těch, kteří mě čtou rádi. A má reakce? Pokud jde o opravdovou, konstruktivní kritiku, beru ji na vědomí a snažím se na dané věci zamakat (ovšem jen v případě, že to tak cítím i já), pokud si jen náhodný kolemjdoucí přišel odplivnout, mávnu rukou a s úsměvem si pomyslím něco o debilech.

Byla jednou jedna mladá slečna, která se nechala chytit do spárů internetového blogování. Nejednou si založila i svůj vlastní blog. Ale právě až ten poslední – její blonďatý vesmír, byl výjimečný a věnuje se jeho psaní už několik let. Ta slečna se jmenuje Martina Bechyňová a řeč je o jejím blogu The Blondieverse. Ve svých 21 letech bydlí na malé vesnici na jihu Prahy, ale centrum Prahy je pro ni druhým domovem. Studuje Vysokou školu obchodní a kromě módy a svého přítele, který je jejím osobním fotografem, poslouchá ráda hudbu, sleduje kvalitní filmy, čte, jí či spí.

Jak vzniká a následně probíhá spolupráce s firmou, časopisem apod.? Narážím mimo jiné i na tvé rubriky Press a Partners…

To je dost individuální. Nejčastěji spolupráce vzniká tím, že mě značka či společnost zkontaktuje na e-mailu. Dostanu nabídku, pročtu si ji, zeptám se na nějaké další informace, a pokud je pro mě zajímavá, přijmu ji. Potom už vše záleží na domluvě. Nejčastěji s firmami spolupracuji formou barteru, kdy mi pošlou produkt (oblečení, boty, doplňky) výměnou za vyfocený outfit a zmínku, odkud věc je.

Spolupráce jsou jistě skvělým zpestřením obsahu blogu, ale ve chvíli, kdy vám chodí denně stále nové a nové nabídky, je potřeba pečlivě vybírat opravdu jen ty nejlepší a nejzajímavější. Zabránit tomu, aby se z blogu stal byznys, je velmi těžké.

Tvůj fotograf je zároveň i tvůj přítel, o kterém se v příspěvcích na blogu občas zmiňuješ. Chceš znát jeho názor ještě před tím, než něco uděláš? Radíš se s ním i o jiných věcech ohledně blogu?

Můj přítel je dokonalý člověk, často a ráda tvrdím, že je to sen každé blogerky. Nejen, že mě fotí (a to prosím se vším všudy, během půl roku se naučil vymýšlet místa na focení, pózy, výrazy, upravovat rozepnuté zipy na kabelce nebo zatoulaný pramínek vlasů, což jsou věci, na které často zapomínám i já), on mi i radí ohledně blogu jako takového, pomáhá vybírat spolupráce, doprovází mě na akce, zkrátka a dobře – je neodmyslitelnou součástí mého blogu a já jsem šťastná, jakou podporu a pomoc v něm mám. Nemít ho, tak vyšplhám na své nejvyšší boty a skočím.

The Blondieverse

Martiny blog je pro ni takový její „blonďatý vesmír“. Zdroj: archiv Martiny

Vzpomeneš si, kdy ses začala zajímat o módu a řešit, co si kupuješ a oblékáš?

Módu jsem řešila odjakživa, ale že by mé outfity byly v minulosti nějak inspirativní, to se říct nedá. Chyběla mi odvaha, cit a vkus (ten především, u některých starých fotek mi krvácí oči). Až teď v poslední době mám pocit, že nacházím sama sebe a svůj styl. Vysoké podpatky, elegantní a barevné kousky, krásné šaty a sukně – to všechno mě dlouhou dobu míjelo a teď se v tom učím chodit (a můžete to vzít klidně i doslova, kombinace podpatků a pražských chodníků je někdy dosti o hubu).

Prozradila bys nám, pokud to sama víš, kolik zhruba měsíčně utratíš za módu a kosmetiku?

Možná se to nezdá, ale nejsou to vůbec velké částky. Jsou měsíce, kdy si nekoupím skoro nic, a když ano, pohybuje se to třeba v řádech stovek. Už jsem asi vyrostla z dob, kdy jsem potřebovala všechny odstíny rtěnek /stínů/laků na nehty a chodila nakupovat pravidelně dvakrát do měsíce. Novou kosmetiku si pořizuji jen v případě nouze (dojde mi oblíbený make-up, koupím nový) a co se oblečení týče, utrácím opravdu minimálně, jen když mě něco chytne za srdce.

Máš nějaké své oblíbené obchody či značku?

Ráda nakupuji v Gate, H&M, F&F, sem tam mrknu do Zary a C&A. Teď v poslední době jsem si zamilovala značku French Connection – brala bych všechny jejich kousky!

Sleduješ lidi kolem sebe (na ulici, ve škole, …), jak se kdo obléká a kritizuješ (třeba v duchu)?

Sleduji a snažím se zaměřit na hezky oblečené a upravené lidi (kterých je bohužel méně). Když už však někoho takového vidím, vždycky mi to vykouzlí úsměv na tváři.

The blondieverse

„Módu jsem řešila odjakživa, ale že by mé outfity byly v minulosti nějak inspirativní, to se říct nedá, chyběla mi odvaha, cit a vkus.“ Zdroj: archiv Martiny

Jak probíhá tvůj typický den?

Zákeřná otázka! Žádný můj den totiž není stejný, ale dejme tomu, že toto je můj typický den: Vstanu s přítelem ráno kolem osmé, umyji se, nasnídám, u hrnku čaje si projedu maily, začnu psát článek (který většinou dopíšu až někdy během dne, už dlouho se mi nestalo, abych nějaký zvládla na jeden zátah), jdu do školy, po škole se sejdu s přítelem a jdeme na nějakou akci, případně si sednout do parku a klábosit, někdy mezi tím vším nafotíme outfit, doma si uděláme něco dobrého k jídlu, já konečně dopíšu článek a vyřídím maily, když je potřeba, udělám něco do školy, dám sprchu a pak si pustíme film a jen tak relaxujeme.

Jaké máš plány do budoucna (ohledně blogu i osobně)?

Ohledně blogu zatím žádné zvláštní plány nemám – chci se nadále rozvíjet, zlepšovat se, pokračovat v tom, co mě baví, a uvidíme, co mi osud hodí pod nohy.

A na závěr: Je něco, co bys vzkázala našim čtenářům a čtenářkám?

Věřte svým snům, přáním a vizím, protože nic není nemožné. Buďte šťastní, prostě jen tak, nemusíte nutně vyhrát loterii. A čtěte blogy!

Zdroj perexové fotografie: archiv Martiny

Sandra Svobodová

Sandra Svobodová

Je spoustu věcí, které nám život nabízí. Mě baví se o takových věcech dozvídat - baví mě vzdělávání a četba, studuji vysokou školu. Ráda se směji a snažím se koukat na věci z více úhlů - vše nemusí být tak špatné/skvělé, jak se na první pohled zdá.

Zanechte komentář