Z deníku arabské manželky

V obraze / 28.5.2014

Jaké to je, opustit českou zemi a zvyklosti a přestěhovat se do Arábie? A jak moc se držíme předsudků o Arabech?

Mnohým z vás se jistě čas od času honí hlavou myšlenka „Co by, kdyby“. Jaké by to bylo žít v  jiném státě? Nacházejí se ženy jinde v lepších, či horších pozicích? Paní Veronika během svého života hodně cestovala a mnohokrát se musela adaptovat v cizím prostředí. Momentálně žije se svým manželem v Saúdské Arábii. Aby lidem přiblížila každodenní život v arabské zemi a vyvrátila nepravdivé předsudky, založila si stránku na Facebooku. Více o tom, jaké je to být Evropankou žijící v Arábii, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Pocházíte z Česka, ale žijete v Saúdské Arábii. Kdy a za jakých okolností jste se do nového prostředí přestěhovala?

Dá se říci, že momentálně žijeme v několika zemích, manžel má nyní několikaletý kontrakt s americkou firmou v Saúdské Arábii, ale pracovně hodně cestuje. Jeho část rodiny žije jak v Saúdské Arábii, tak v Emirátech a dokonce i v USA. Takže až vyprší smlouva, budeme řešit, co dál. Před odchodem do Arábie jsem už nějakou dobu žila v cizině a pracovala u zahraniční firmy. K přestěhování jsem se rozhodla v době, kdy firma plánovala nakoupit v České republice nějaké akvizice a chtěli mě vzít s sebou jako experta na ČR. Nechtěla jsem se do Česka pracovně vracet, takže volba byla jasná, uspíšila jsem sňatek a odjela s manželem.

Zažila jste kulturní šok, nebo naopak jste se novým podmínkám přizpůsobila bez problémů? Co například navazování vztahů, hledání přátel?

Které podmínky máte na mysli? Ve firmě byly podmínky vynikající, naopak jsem měla kulturní šok, když jsem si myslela, že bych se někdy mohla vrátit a pracovat u české firmy. Při interview jsem zjistila, že už by to nešlo. Management a přístup českých firem byl úplně někde jinde. K navazování vztahů při mé práci dochází hlavně v rámci pracovní doby. Jelikož firma měla hodně poboček, poznala jsem spoustu zajímavých lidí. Ale v arabských zemích je to jiné, tam se lidé potkávají a navštěvují se intenzivněji.

en pocit k nezaplacení

Park vhodný například k piknikům. Zelený ráj uprostřed pustiny. Zdroj: FB – Deník arabské manželky

Liší se trávení volného času v arabské zemi v porovnání s Českem?

Myslím si, že sociální aktivity spíše souvisí více s individuálními preferencemi konkrétního člověka nebo dané rodiny, než s tím, v jaké zemi žijeme. Přiznám se, že úplně nevím, co je typické trávení volného času v ČR. Ale pokud je to chození o víkendu do supermarketu nebo vysedávání v restauraci, tak to musím občas dělat také. Myslím si však, že v mém životě nastalo rapidní zlepšení. Předtím jsem neměla kvůli pracovnímu vytížení ani čas sama na sebe. Teď se mohu ve volném čase věnovat i hudbě, což jsem dlouho zanedbávala.

V jakém směru se hudbě věnujete?

Hraji na hudební nástroje a kromě toho vyučujeme českou lidovou píseň v rámci komunity.

„Co se týče problematiky života křesťanů v arabských zemích, nevím, proč všednímu tématu najednou přikládáte ohromně zvýšený význam. Tady lidé víru druhých neřeší, nemají ve zvyku se vzájemně škatulkovat a nálepkovat: ty jsi křesťan, ty jsi muslim, ty jsi buddhista. Neposuzují se vzájemně podle toho, jakého vyznání jsou, ale jakými jsou ve skutečnosti lidmi. V arabských zemích většinou pracuje mnoho zahraničních zaměstnanců, proto potkávat venku nebo mít za souseda jiné kultury je zcela běžné a normální,“ reaguje paní Veronika na dotazy svých čtenářů.

Co dalšího spolu Češi v komunitě organizují?

Češi ne, ale Češky. Například vaření českých jídel. U toho se vždycky hodně nasmějeme, obvykle to skončí nějakou katastrofou.

Tím se dostáváme k tématu postavení žen a manželek v arabských zemích. Co prvního vás napadne, když se o tomto někdo zmíní?

Jak vaření souvisí s postavením manželek?

Vaření mám spojené převážně s ženami a manželkami…

Já si myslím, že člověk od člověka to vnímá jinak, jak byl vychován. Někdo má vaření jako koníčka. U starší české generace spojitost žen a vaření určitě platila. Záměrně říkám české, protože u arabské společnosti je zvykem, že hodně vaří muži. V mém případě to bylo tak, že jsem se za studií stravovala všelijak, však to znáte. Později v podnikové kantýně jsem zjistila, že steak stojí 3 eura, tak by se mi vaření nevyplatilo.

Oblíbila jste si tamější jídlo?

Byla jsem předtím zvyklá na francouzskou kuchyni, jsou si docela podobné. Výhoda je, že se tu dají levně koupit ryby. Ty mi v české kuchyni hodně chybí.

Collage

Výrobky z pravé kůže, kvalitní koberce a knihy. Arabská tržiště a obchody mají svoji osobitou atmosféru. Zdroj: FB – Deník arabské manželky

Dokázala byste popsat některé zvyky či vlastnosti tamních obyvatel, které se výrazně odlišují od těch našich? Co třeba takové smlouvání na tržištích?

Zvyky nám mohou připadat legrační, jako třeba to smlouvání na tržištích je už trošku zprofanované. Jako cizinka bych na tržišti nikdy nedostala dobrou cenu, protože si místní myslí, že mám dost peněz. A když manžel chce usmlouvat dobrou cenu, tak se musím schovávat anebo dělat, že k němu nepatřím. Manželovi se zde vždycky podaří usmlouvat daleko lepší cenu. Divím se, proč v Česku lidi nesmlouvají s vietnamskými stánkaři.

Vaše stránka na Facebooku byla vytvořena k tomu, abyste českým ženám přiblížila arabskou zemi. Dokázala byste vybrat to nejzajímavější, co byste ráda představila i čtenářům tohoto rozhovoru?

Nejde ani tak o zemi, spíše o prostý každodenní život. Lidé se všude na internetu mohou dovědět o místech a památkách, ale nikde se nedočtete, co lidé v arabských zemích od rána do večera dělají, o jejich soukromí. Vlastně úplně ty stejné, někdy zajímavé, někdy nudné činnosti. Akorát se liší v detailech. Když se podíváte na dotazy, většina lidí se nezajímá o to, jaká jsou v Saúdské Arábii kulturní místa, ale hlavně o můj soukromý život. Když na stránku pověsím fotografii našeho auta, vzbudí to daleko větší odezvu, než kdybych zveřejnila fotografii mrakodrapu. Některé dotazy jsou až dětinské nebo legrační, některé kupodivu až hodně hloupé.  Upřímně mě pobavila jedna čtenářka, která napsala, že by nechtěla žít v takové zemi, protože by tam nemohla plavat. Zní to legračně, když to píše někdo ze střední Evropy, kde není moře a ani pořádné veliké jezero.

V jakých detailech se tedy váš všední život liší?

Právě, jak jsem uvedla. Chtěla jsem lidem vysvětlit, že v Saúdské Arábii mohu plavat, ale má to svá pravidla. Nemůžu si skočit do moře, kde mě napadne. Jsou tam žraloci, jedovatí živočichové a někdy i příboj. O skálu si snadno rozbijete hlavu a nikdo vás nevytáhne. Například mýtus o tom, že arabské ženy sedí uvězněné doma, vznikl určitě z toho, že lidé při vysokých teplotách vůbec neopouštějí domy (které jsou dnes už klimatizované) pokud nemusí, protože při teplotách nad 45 stupňů se pálí kůže i pod oděvem. V arabských zemích chodí zahalení všichni. V padesátistupňovém teple není výhra chodit s odhalenou kůží. Arabové nejsou Afričané, nemají černou kůži, a proto se musí chránit.

U spousty věcí jde o prožití. Dokud nemáte vlastní zkušenost, častokrát se jen domníváte a odhadujete. Mnohdy bohužel chybně. To byl hlavní impulz k vytvoření stránky – odbourávat domněnky.

sdfdfdsf

„Klasická dopravní zácpa není nic výjimečného ani k ránu. Žádné semafory, žádné značky, žádná pravidla, a přitom se lidé nepozabíjejí,“ píše Veronika na Facebooku. Zdroj: FB – Deník arabské manželky

Plánujete v Arábii zůstat, nebo očekáváte změnu v podobě dalšího stěhování?

Nevím. I když by změna byla, my se prakticky už deset let klasicky nestěhujeme, protože máme v Saúdské Arábii i v ČR nemovitosti. Žádné věci nepřevážíme. Jen přiletíme, odemkneme a bydlíme. Spíše se to bude odvíjet od toho, jestli manžela nepošlou pracovně do USA. To bychom potom museli také organizačně vyřešit. Do ČR se natrvalo vracet zatím nebudeme. Příbuzní s Evropou hodně podnikají, takže pracovní lety bohatě stačí.

(Pozn. red.: Na žádost autorky odpovědí nebylo v rozhovoru zmíněno její pravé jméno, oslovení Veronika bylo zvoleno náhodně.)

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář