Figura jménem Motýlek je dle Salviho u kurzistů oblíbená, nejraději se v ní fotí. Zdroj: archiv autorky

Reportáž psaná na šále – závěsná akrobacie na vlastní kůži

Divadlo Kultura / 13.5.2014

Akrobacie na šálách je v provedení profesionálů nádherná, ale co když se ji rozhodne vyzkoušet obyčejný člověk?

Jak už patrně ví každý v mém okolí, miluju nový cirkus. To napětí a nebezpečí propojené s ladností a krásou. Ty triky a fígle, které vás ohromí a očarují. Akrobaté navíc vypadají naprosto přirozeně, jednotlivé figury předvádějí s lehkostí a samozřejmostí. Skoro to vypadá jako nejlehčí věc pod sluncem a divák si říká: „Tak to bych přece zvládl taky!“

Je potřeba skvělá fyzička?

Mé malé sebevědomí mi nedovolilo tak pevně věřit vlastním silám a tvrdit sama sobě, že bych to zvládla. Nicméně jsem zatoužila si to alespoň vyzkoušet, vzít si šálu do ruky, zašplhat si a možná se i pověsit hlavou dolů. Proto jsem zajásala, když jsem zjistila, že Cirqueon pořádá nejen semestrální kurzy akrobacie, ale také víkendové workshopy, kdy během dvou dnů zjistíte, co to je závěs, otestujete sama sebe a třeba se i necháte zlákat právě na delší kurz.

cirqueon1

Pevně omotat šálu kolem rukou a pověsit se hlavou dolů. Zní to jednoduše, že? Zdroj: archiv autorky

„Nebojte se, to zvládnete, ty kurzy jsou pro každého. Když vám nějaká figura nepůjde, zkusíte něco jiného, lektoři se o vás postarají,“ uklidňovala mě Zuzana Kravcová z Cirqueonu, když jsem zaváhala s účastí kvůli své ne zrovna výborné fyzičce. Jakožto student filozofické fakulty zvedám spíše knihy než činky. „Uvidíte, že se vám to bude líbit. A pozor – je to silně návykové!“ dodala a já definitivně rozhodla vyrazit.

Proč kluci nemají rádi šály?

V sobotu ráno se nás sešlo v hale Cirqueonu 12, deset holek a dva kluci, což je dle slov lektora Salviho spíše výjimečná událost. Pánům se na šálu moc nechce, snad se bojí, že šála se k mužům příliš nehodí. Někdo by jim měl vysvětlit, že právě triky na šále by mohli ohromit nejednu slečnu a že při akrobacii vypadají mnohem lépe než při zvedání činek (a svaly získají také).

Ze stropu v hale viselo 6 různobarevných šál, ale než jsme se je vydali blíže prozkoumat, museli jsme se pořádně protáhnout, zahřát se a připravit tělo na výkon. Salvi Salvatore je velmi důsledný, co se rozehřátí, ale i strečinku před koncem lekce týče, takže nás pěkně prohnal po tělocvičně. Ale vzhledem k zimě venku jsme pořádné zahřátí velice ocenili.

My slaborucí jsme se drželi při zemi a bylo nám veselo. Správný akrobat tento trik ale provádí v úctyhodné výšce. Zdroj: archiv autorky

My slaborucí jsme se drželi při zemi a bylo nám veselo. Správný akrobat tento trik ale provádí v úctyhodné výšce. Zdroj: archiv autorky

Nastal okamžik O, rozdělili jsme se do dvojic a každá dvojice si uzmula jednu šálu. Pod Salviho vedením jsme se nejdříve naučili šplhat nahoru a zase opatrně sjíždět dolů. Už v tomto momentě dostaly ruce a nohy poprvé zabrat. Šála se motala a pletla, než jsme do ní správně zaklesli nohy, musely ruce držet ve vzduchu váhu celého těla. Kousek nad zemí je to fajn, můžete se pustit a dopadnout na žíněnku, ale ve čtyřech metrech nad zemí už se spoléháte jen na sílu vlastních rukou.

První akrobatické figury

Aby si ve vzduchu mohly ruce trochu odpočinout, naučili jsme se jako další takzvané foot locky. Během nich si šálu omotáte speciálním grifem kolem kotníků a chodidel, díky čemuž vlastně stojíte v šále a rukama se jenom mírně přidržujete. Nikam nekloužete, stojíte ve vzduchu. Navíc jsou foot locky dobrou výchozí pozicí pro další figury, například pro motýlka, kterého můžete vidět na perexové fotografii.

Následovalo pár dalších figur, na nichž se vyřádili ti silnější a ti zkušenější z nás. Komu došly síly, ten si opakoval šplhání nebo odpočíval a pozoroval své akčnější kolegy. A že bylo na co se koukat, protože kromě naprostých začátečníků přišli i účastníci delších kurzů, již zkušení skoroakrobaté.

Každý trénoval dle chuti. Někdo piloval své nedostatky, někdo se pokoušel dostat do nové figury.

Každý trénoval dle chuti. Někdo piloval své nedostatky, někdo se pokoušel dostat do nové figury. Zdroj: archiv autorky

Sobotní čtyřhodinovka utekla jakoby nic a my se loučili před branami Cirqueonu s úsměvy na rtech a s mírnými obavami o to, zda s našimi namoženými těly zvládneme i nedělní čtyřhodinové pokračování.

S bolavým tělem, ale s úsměvem na tváři

V neděli ráno jsme si sice všichni před začátkem kurzu postěžovali, koho co bolí, v předsálí vznikl chvilkový lazaret, ale rozhodli jsme se proti bolesti bojovat akcí a činy a neohroženě podruhé vstoupili do cirkusového ringu. Únava sice byla znát, ale po krátkém zopakování figur, které jsme znali ze soboty, jsme se pustili do několika novinek.

Nedělní idylka na šále. Zdroj: archiv autorky

Nedělní idylka na šále. Zdroj: archiv autorky

Opět jsme šplhali, viseli, létali a vznášeli se. Trochu padali, místy znejistěli a občas nadávali na bolavé svaly. Viseli jsme vzhůru nohama, houpali jsme se položeni na břiše či na boku a hráli si na Tarzana. Čas však běžel ještě rychleji než v sobotu, a tak jsme museli kolem půl druhé slézt ze šál. Trochu s úlevou, že si ruce, nohy a břišní svaly odpočinou, trochu se smutkem, že už to všechno krásné vznášení se končí.

Těžce návykové!

Zuzana Kravcová měla pravdu, akrobacie na šálách je skutečně návyková. Ačkoliv jste hubeňour bez svalů jako třeba já, na šálách si to moc užijete. Sice možná nezvládnete všechno tak, jak byste si představovali, a občas se neobejdete bez pomoci svého kolegy, který vám nohy pomůže hodit tam, kde je potřebujete mít (čímž děkuji své ochotné parťačce Zuzce), ale překonáte sami sebe a získáte skvělou motivaci pro posilování a další cvičení. Salvi je navíc dokonalý lektor, který se vším pomůže, vše pořádně vysvětlí a jeho vstřícný přístup udělá z obyčejného kurzu dva dny plné neskutečné zábavy.

Jen co se za vámi zaklapnou dveře Cirqueonu, už budete přemýšlet, kdy byste se zase pověsili (myšleno na šálu samozřejmě!). S cirqueonským heslem „Bolí to, ale stojí to za to!“ nelze nesouhlasit, protože to opravdu bolí, ale je to paráda!

cirqueon-logo

Cirqueon – centrum pro nový cirkus sídlí v Praze a snaží se podporovat a rozvíjet nový cirkus v České republice. Rozšiřuje povědomí veřejnosti o novocirkusovém dění nejen u nás, ale i ve světě, a pomáhá profesionálům i nově vznikajícím projektům. Cirqueon však nedává prostor jenom profíkům, nový cirkus si zde na vlastní kůži může vyzkoušet i amatérská veřejnost. Každý semestr se zde otvírají kurzy závěsné akrobacie, žonglování, FireArt či třeba pozemní akrobacie. Na své si přijde každý, od malého dítěte až po dospěláka.

Letos Cirqueon společně s Palácem Akropolis uspořádal letos první ročník festivalu nového cirkusu Cirkopolis Fest.

Zdroj perexové fotografie: archiv autorky

Barbora Švarcová

Barbora Švarcová

Najdete mě nejčastěji s knihou v ruce. Pokud nedržím knihu, snažím se držet tempo své rychlé chůze, protože neustále někam spěchám. Miluju hory v létě, na jaře i na podzim, jízdu na kole, pokud zrovna nemrzne. K přežití zimy mi pomáhají knížky a divadla.

Zanechte komentář