Stoletý stařík, který se objevil na plátně a oslnil publikum

Film Kultura / 5.5.2014

Ptáte se, čím vás může zaujmout stoletý dědeček z domova důchodců, který se beztak sotva udrží na nohou? Pak vám tato švédská dobrodružná komedie vyrazí dech!

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

dobrodružná komedie, 2014

Režie: Felix Herngren

Scénář: Felix Herngren, Hans Ingemansson

Hrají: Robert Gustafsson, Iwar Wiklander, David Wiberg a další

Allan Karlsson není žádný obyčejný stařík, který celé dny luští křížovky a dělá, co se mu řekne. V den jeho narozenin po něm v pokoji zůstane jen otevřené okno a marcipánový dort, na kterém hoří sto svíček. A zatímco po něm v domově vyhlašují pátrání, kterého se ujímá poměrně neschopný policejní komisař, my se spolu s Allanem vydáváme na cestu plnou náhod, překvapení a tragikomických situací.

Mrtvoly, slonice a kufr plný peněz

Na své dobrodružné cestě přibírá Allan do týmu další společníky, přičemž každý z nich má svůj vlastní, ne příliš šťastný osud, je mezi nimi mimo jiné i obrovská cirkusová slonice jakožto ideální mazlíček na cesty. A výpravou s kufrem plným milionů a zločineckým gangem v patách nemůže nikdo z nich nic ztratit. Filmem se navíc proplétá druhá dějová linie, která ve stylu Forresta Gumpa popisuje život Allana Karlssona od dětství, přes občanskou válku ve Španělsku až po spolupráci s FBI a KGB. A to přestože Allana nikdy politika nijak zvlášť nezajímala.

The Centenarian130604day 01804795

Slonice – ideální mazlíček na cesty. Zdroj: Bioscop

Střídání dějových linií v první polovině filmu probíhá hladce, rozehrává se zápletka jak v minulosti, tak v současnosti a ději nechybí tempo a šikovné načasování vtipů a hlubších myšlenek. Ve druhé polovině je film malinko rozvleklejší a historická linie lehce převyšuje tu současnou a já osobně jsem se vždy těšila, až se k ní režisér opět vrátí. Závěr filmu je ovšem zase bravurně natočen a nabízí velmi originální řešení celé zápletky.

Oproti Forrestu Gumpovi má však tento film nespornou výhodu. Netočili ho Američané, což by z něj nejspíše udělalo další typický hollywoodský trhák plný kýče. Naopak, švédský režisér Felix Herngren v něm velmi šikovně dokázal spojit ironii, černý humor a jakousi krutost, obecně charakteristickou pro švédské filmy (jako například v pár let staré trilogii Muži, kteří nenávidí ženy atd.) s laskavým příběhem, kde nechybí přátelství, láska a jistá naivita, která zůstává hlavnímu hrdinovi vlastní od dětství až po závěr života. Režisérův styl je nenápadný, nevtíravý, ale rozhodně stoprocentně funkční.

Děti do kina neberte

Film není vhodný pro děti do dvanácti let, což je určitě oprávněné vzhledem k brutalitě některých scén. Přestože se ale ve filmu sem tam objeví létající hlava nebo mrtvola, rozpadající se na kusy, jsou tyto scény divákovi nabídnuty s takovou lehkostí a přirozeností, že mu připadají spíše komické než nechutné a nepatřičné.

,,Věci jsou tak, jak jsou, a budou tak, jak budou.“ To je motto svérázného pana Karlssona, jehož životní příběh je bez přehánění pozoruhodný.

Robert Gustafsson v hlavní roli vlevo). Zdroj: Bioscop.

Robert Gustafsson v hlavní roli vlevo. Zdroj: Bioscop.

Co se hereckého obsazení týče, hlavní roli si zahrál Robert Gustafsson, který je známý spíše ve Švédsku díky rolím v různých televizních seriálech, já jsem se s ním však na plátně setkala poprvé a musím říct, že je to velká škoda, protože jeho herecký výkon byl vynikající a role mu vyloženě seděla. Ani ostatní herci nefigurují v masově rozšířených filmech, i jejich výkony však byly skvělé a jejich neznámé tváře dodávají filmu autentičnost a věrohodnost.

Kompletní výprava Allana Karlssona. Zdroj: Bioscop

Kompletní výprava Allana Karlssona. Zdroj: Bioscop

Fenomén stáří

Kromě odlišného pohledu na historické události a vidění světa z nové perspektivy nás film nutí zamyslet se nad tím, že i starý člověk, kterých v dnešní době stále přibývá, může žít svým vlastním plnohodnotným životem a nemusí být vždy jen odkázán na pomoc a péči druhých. Allan Karlsson je toho velmi živým důkazem a může nám všem být inspirací a nadějí pro naše vlastní stáří. Protože každý je tak starý, jak se cítí.

Přestože specifický humor, který provází celý film, nemusí sednout každému, jeho kombinace s hlubokými myšlenkami, historickými souvislostmi a téměř až groteskní zápletkou řadí Stoletého staříka mezi filmy, které rozhodně stojí za to vidět.

Zdroj perexové fotografie: Bioscop

Aneta Baierová

Zanechte komentář