Samozřejmost jménem život

Osobní rozvoj Vztahy / 12.5.2014

Článek o životě a smrti pro ty, co se nebojí jej otevřít.

Nehodí se mluvit o smrti ve chvíli, kdy všude kolem bují život, v čase jara. Vše je sluníčkové a rozněžnělé, vše se rodí a na umírání není prostor ani nálada. Není divu. Rádi zapomínáme na onu téměř jedinou jistotu v životě, na to, že jednou – a možná zrovna v době, kdy se nám to bude nejméně hodit – prostě zemřeme a nebude nic.

Proč já tady a v tomhle těle?

Otázka po smyslu vlastní existence provází lidstvo od počátku. Někdo vidí smysl života v potomcích, v pokračování jeho genu. Někdo jej nalezne v hromadění majetku, zářné kariéře, zkrátka v čemkoliv, co vzbudí u druhých dojem. Smyslem života může být láska. Pro mnohé je důležité, aby žili svůj život dobře, podle svých morálních zásad. Smysl života je pro každého někde jinde a v něčem jiném, ale alespoň pro mne je podstatné se do přemýšlení o životě vůbec pustit.

Žít. Tady a teď. Zdroj: foter.com

Žijete život podle svých představ? Zdroj: foter.com

Je běžné každé ráno vstát a jet podle zajetého plánu. Ve chvíli, kdy otázky po smyslu toho, co děláme, proč a jestli je to správně, vůbec nevyvstávají, zdá se spousta činností a věcí v životě nesmírně důležitých. Ale co když začneme přemýšlet o celém životě trochu jinak? Co když se podíváme na celou tu věc z výšky? Každá jednotlivá věc, kterou děláme, se může za určitých podmínek zdát až směšně nedůležitá. Plánování sobotního večírku, dobré známky ve škole svých dětí, ušetřená stovka z nákupu ve slevách…

Někdy jak ten orel podívat se z výšky na svůj soukromý svět a podrobit ho rozboru. Je právě to, co teď dělám, pro můj život zásadní, nebo je to jen zdání? Co se stane s mým životem, když tu věc neudělám vůbec, nebo ne tak dobře? Většina věcí ve srovnání s konečností našich životů je krajně nedůležitá. O to lépe pak vyvstane, co je pro náš život skutečně zásadní.

Náhody se dějí a ne jen lidem kolem vás…

Ležet v pokročilém věku na smrtelné posteli a poklidně vzpomínat na svůj život s úsměvem na rtech, to není zas tak zlá představa. O to horší je pocit, že svůj poslední nádech a výdech uskutečníme někde sami v troskách auta bez jediného šedivého vlasu. Kolik pomníků u cest s čerstvě řezanými kytkami denně míjíme cestou, že už je ani nevnímáme? Dokážete si představit, že i vy můžete mít jednou taky takový pomníček? Není to tak malá pravděpodobnost, stačí jedna chyba, stočit volant mimo silnici…

Je to zvláštní, žijete si svůj život s plány na zítřek a najednou se ocitnete v tváří tvář něčemu, s čím jste absolutně nepočítali, se smrtí. Nezapadá to do vašeho sluníčkového scénáře, je to rána pod pás. Ač to nevnímáme, smrt nás pokouší každý den. To auto mohlo jet rychleji, v tom letadle jsem mohla sedět já. Kdejaká náhoda nás může přiblížit smrti víc, než bychom si přáli. Pocit, že právě vdechujete a vydechujete naposledy, není vůbec příjemný, ale doporučuji, aby se každý pokusil si to přece jen představit. Uvědomit si, že je to skutečně naposledy, co můžete vnímat tenhle krásný svět se vším, co umožňuje, a že už se to nebude opakovat, už nikdy.

Není tak samozřejmé, že jsme na světě.

nad slunce jasné

…nad slunce jasné… Zdroj: photl.com

Začít žít, dokud je čas

Tak tedy život máme jen jeden, proto žijme! Ono známé klišé, které nás vybízí užívat si život každý den, jako by byl poslední, nás paradoxně dostává do nebezpečí, neboť užívat si pro mnohé znamená pokoušet svůj život, adrenalin rovná se zábava. A člověk opitý adrenalinem ztrácí pud sebezáchovy a přestává se bát smrti. Ale je to špatně? Ten, kdo si užívá život naplno, občas riskuje, ale asi o to víc cítí, že žije. A nebo je to jen sobec, kterému nezáleží na těch, kteří ho mají rádi a nechává je se strachovat o svůj život?

Život je vzácný, máme si jej tedy hýčkat a nedělat raději nic, co by nás mohlo dostat do potenciálního nebezpečí? A kde je nějaká šťáva? Smrt je děsivá, ale nemůžeme jí dovolit, aby nám zabránila v žití. Uvědomit si vlastní smrtelnost je nutnost, ale daleko silněji si musíme uvědomit, že už nebudeme mít druhou šanci prožít si to, co se právě teď nabízí. Právě dnes.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Martina Beránková

Martina Beránková

Mám ráda živly přírodní i ty lidské s neutuchajícím smyslem pro humor. Inspirují mě ti, co místo překážek vidí výzvy, ti, co nereptají a konají. Přála bych si, aby jich bylo stále víc.

Zanechte komentář