Kterak déšť začal činit lidi veselejšími

V obraze / 9.5.2014

Všude kolem nás se začíná projevovat jaro. A nemám na mysli jen kvetoucí stromy, kýchající alergiky a nedávnou přítomnost kraslic a pomlázek. K jarnímu období totiž stejně tak patří i bouřky a přeháňky.

Jedna taková postihla i naše maloměsto před necelým týdnem. A déšť se ukázal v celé své kráse. Bylo zrovna po třetí hodině a školáci se pomalým krokem sunuli ke svým domovům, stejně tak některým šťastlivcům končila pracovní doba, proto přebíhali mezi obchody v centru. Najednou se však mračna roztrhla a v tu ránu se ulice proměnily v jeden velký potok.

Co se stane s lidmi, když se spustí déšť? V rychlosti začnou tahat z kabelek deštníky, jiní nasadí kapuci na hlavu a jako želvy zatáhnou krk, aby jim na obličej nedopadla ani jediná kapka vody. Já jsem smířeně pohlédla na své tenké balerínky a kaluž, do které jsem právě stoupla. Připomnělo mi to letní dovolenou. Mé boty vydávaly povědomé čvachtavé zvuky, tolik připomínající moře, pláž a gumové cvičky, obyčejně plné kamínků a písku. Zalezla jsem tedy do průchodu mezi obchody, abych přečkala ten největší liják a pokusila se vylít vodu z bot.

lidé s deštníky. Zdroj: picmac.cz

Odvážíte se k tak nespoutanému kroku jako je skok do kaluže? Zdroj: picmac.cz

Vedle mě si po chvíli stoupla mohutnější žena s mokrými zplihlými vlasy. Vyklepala vodu z deštníku na práh jednoho z obchodů a mezi řečí si postěžovala, že se chystá na synovy třídní schůzky a prý bude za prase. V duchu mě napadlo, že lidé to určitě pochopí. Všichni rodiče přece museli alespoň kousíček cesty ujít pěšky ke dveřím školy. Déšť si nevybírá, na koho zaprší. Na všechny se dostane stejného přídělu.

Občas zahřmělo, díky čemuž zvláštní atmosféra ještě více gradovala. Jak dokáže takový (ne)obyčejný déšť ovlivnit náladu a chování lidí! Parta malých dětí s velkou aktovkou na zádech se smíchem a nenadálou radostí z dobrodružství přeběhla přes silnici, na druhé straně ulice otrávená paní nekonečně lomcovala se svým deštníkem ve snaze zůstat alespoň trochu suchá. Ale její boj byl už předem prohraný. Podle jejího nasupeného výrazu si to však nechtěla přiznat.

Kamarádka mi nedávno vyprávěla jednu příhodu. Když byla malá, pokaždé, když se spustil prudký liják, nasoukala se do pláštěnky, nazula gumáky a zatímco všichni byli schovaní doma u televize, brodila se před panelákem v kalužích s úsměvem od ucha k uchu. Dokážete si představit, že by i dospělí lidé přestali brát déšť jako zlo? Co byste si pomysleli, kdyby slušný pán ve středních letech odhodil deštník a skočil do kaluže uprostřed silnice? Byl by to blázen? Možná pro některé. Tento krok by pro mě znázorňoval čistou radost ze života. A zároveň také odvahu učinit něco, co okolí neočekává. Byl by spontánní a tuto vlastnost mnoho z nás ztrácí nebo ji již ztratilo úplně.

Příště do té kaluže skočím také. Alespoň jednou nohou. Zkusíte to také?

Zdroj perexové fotografie: photl.com

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Zuzana Horáková

    Moc milý článek:) Také jsem jako malá skákala do kaluží a nabádala kamarádku, ať skáče se mnou…Vždy mi odpověděla, že ona nemůže, že jí maminka vynadá. Já na to odpověděla, mně ne. Další den jsme spolu šly do školy, a já se musela přiznat: ,,Tak mi maminka vynadala..“ Neodradilo mě to ale od dalších skoků do kaluží a v současné době hledám pořádné holinky, protože déšť (a hlavně bouřka!) je super :)))