Cesta do školy: Nelehké téma odlehčily školou nadšené děti

Film Kultura / 27.4.2014

V dalším z dokumentů rozvojových zemí se s dětmi vydáme do školy, jen v kapku líbivějším kabátu, než obvykle.

Zamknete, obejdete blok a na zastávce nastoupíte do právě přijíždějícího autobusu – co kdyby však vaše cesta do školy zdaleka nebyla takto jednoduchá? Nový snímek Cesta do školy, za nímž stojí francouzský režisér Pascal Plisson, rozhodně nebude jedním z těch, jimiž byste si s kyblíkem popcornu zkrášlili deštivé odpoledne. Každé ze čtyř dětí nás v drsných podmínkách proved svou cestou do školy, jaká by pro nás byla jen stěží reálně představitelná.

Čtveřice dětí s jediným cílem

Cesta do školy

dokumentární, 2013

Režie: Pascal Plisson

Scénář: Marie-Claire Javoy, Pascal Plisson

Kamera: Simon Watel, Pascal Plisson

Hudba: Laurent Ferlet

Hned v úvodních scénách obklopených jen vyprahlými horami písku se seznámíte s jedenáctiletým Jacksonem, jenž na cestě do školy zdolává patnáct kilometrů po boku své sestry. Ačkoli jej krajinou savany každé ráno pohání velká touha se vzdělávat, musí kromě vzdálenosti čelit také nebezpečným predátorům, kteří obývají tyto části Keni.

Jakmile pak tuto africkou dvojici vyšlete na cestu, usměje se na vás dvanáctiletá Zahira, žijící svými kamarádkami v marockém pohoří Atlas, kde není zdolávání cesty skalnatými pěšinkami o nic jednodušší. Podobně je na tom také malý Carlito, který se svou sestrou denně bez ohledu na počasí zdolává na koni osmnáct kilometrů argentinských plání.

Jako poslední se vám představí snad nejsmutnější hrdina tohoto snímku – indický třináctiletý Samuel, který bez možnosti chodit po vlastních nohou musí zdolávat vzdálenosti v provizorním vozíku s pomocí dvou mladších bratrů. Záběry na všechny čtyři děti se tak střídají, vidíme, jak se při pouti krajinou potýkají s různými potížemi, avšak počáteční hořkou pachuť snímku brzy střídá i nějaký ten vtip a milé dětsé dialogy. Diváka tak chtě nechtě donutí malým hrdinům držet palce, aby tu dnešní cestu do školy nakonec zvládli.

Carlito překonávající vzdálenost na koni spolu s mladší sestrou.

Carlito překonávající vzdálenost na koni spolu s mladší sestrou.

Líbivý či autentický?

„Happyend“ je však jen dočasný a každému musí být jasné, že cesta není jen dnešní a drsné reálie těchto zemí a jejich dětí jsou přítomné dál i navzdory tomu, že má člověk v závěru nutkání se spíše usmívat než hořce rozjímat. Přirozeně se jako u ostatních snímků podobného rázu nabízí otázka, nakolik kamera a režisérův záměr zapůsobit na obecenstvo roztomilými dětmi ubírají scénám na autentičnosti. Přes možnou hlubokou myšlenku snímek spíše balancuje na hranici mezi dokumentem a vyšperkovaným filmem, zejména pak co se týče rozhovorů v rodinách a faktu, jak konkrétně jsou z mapy vystřižená místa a smutné osudy.

Pokud se však řadíte k divákům vítajícím odlehčení, kteří jsou schopni film brát zkrátka „tak, jak je“, spíše než ke skeptickému publiku, celkový dojem jistě pozvednou záběry krajin a skvělý hudební doprovod, včetně Jacksonovy chytlavé melodie, kterou si z filmu odnesete znějící v hlavě ještě pár dní.

Navzdory smutnému osudu cestou Samuel vyvolává spolu se svými komickými bratry nejeden úsměv.

Navzdory smutnému osudu cestou Samuel vyvolává spolu se svými komickými bratry nejeden úsměv.

Působivý závěr přinese přinejmenším zamyšlení

Jedničku si však režisér vyslouží zejména závěrem pojatým sice klasicky, avšak neméně působivě. Děti střídající se ve svém nadšeném vyprávění a snění o vlastní budoucnosti nám mohou připomenout mnohé z našich vlastních cílů, avšak v kontextu takové nedostupnosti vzdělání, jakou v těchto zemích nalezneme, zanechá o něco silnější pocit soucitu a možná i kapku motivace.

Těchto 77 minut střídajících se záběrů různých, avšak nám stejně vzdálených prostředí snadno může nejednomu divákovi zašťárat v hodnotách či dokonce vzbudit pár otázek – a to i přesto, že spekulací se ke snímku nenajde málo. Zda je film natolik působivý, aby ve vás zanechal dojem trvající déle než pár dní a vy díky němu propadnete touze změnit svět k lepšímu, je ponecháno jen ve vašich rukou. Ke krátkému zamyšlení se však určitě zlákat nechejte – ačkoli vám snímek pravděpodobně nepředstaví mnoho nového nebo výjimečně silného, je vždy dobré si i to staré tu a tam připomenout, byť je jeho obal kapku zlehčený a divácky lesklý.

Zdroj všech fotografií: youtube.com

Nikola Greplová

Nikola Greplová

Studentka všeobecného gymplu s kreativními tendencemi, pozitivním smýšlením a spoustou neuspořádaných snů a plánů. Milovník trefných slov, cizích krajů, nových zkušeností, příjemné společnosti, výstižných citátů, podnětných rozhovorů a umění všeho druhu i formátu. Vyznavačka nemožnosti dostatečně charakterizovat svoji osobu v malém, sotva pětiřádkovém, rámečku.

Zanechte komentář