Gastronomie: Odvětví, které je staré jako lidstvo samo

Na talíři / 11.5.2014

Gastronomie jako taková je součástí našeho života již několik století. Jak se vyvíjela ta česká?

Naše česká gastronomie je vlastně směsicí kulturtradic. Ovlivnily ji především slovanské a keltské původy. Všechno ale začalo tehdy, když se začínal formulovat český národ. Byly to doby, kdy téměř každý využíval své domácí suroviny ze zemědělství, lovu či obchodu. Pýchou každé středočeské kuchyně byl chléb. Tenkrát byl chléb jednou ze základních složek potravy, tudíž se bez něj u stolu v žádném případě lidé neobešli a krom toho už tehdy znali různé druhy chlebů tak, jak je my známe dnes: žitný, pohankový či žemlový.

Nedílnou součástí středověké české kuchyně byly luštěniny, ovoce a kaše. Mezi nejoblíbenější kaše patřily ovesná, jáhlová, prosná či semencová. Ovoci dominovaly švestky, hrušky, jablka či ostružiny. Důležitou kapitolou bylo maso. Jedlo se hovězí či drůbeží maso, ale i zvěřina. K masu se už v raném věku přidávala listová či kořenová zelenina. Už tenkrát si naši předci mohli pochutnat na jelítkáchjitrnicích.

Jablka byla ve středověku oblíbenou pochoutkou. Zdroj: sxc.hu

Jablka byla ve středověku oblíbená. Zdroj: sxc.hu

Velký gastronomický boom přišel v 15. a 16. století. To znamenalo první psané receptury a došlo i na ochucování pokrmů. Kromě toho se do klasické kuchyně začala vměšovat například kuchyně italská nebo francouzská. První tištěné kuchařky obsahovaly návody na používání například zámořského koření. V této době byly hitem kaparypomerančová kůra. Jídlo se hodně zdobilo.

V 17. století přišly i první rozdíly ve stravování mezi prostým lidemšlechtou. Zatímco se prostý lid stravoval jednoduše a zaměřoval se na potraviny rostlinného původu, šlechta si dopřávala různé lahůdky cizích kuchyní, kterým se svým způsobem i snažila vyrovnat. Na jejich jídelním stole se zpravidla objevovala jídla jako bažanti, ryby, drobné ptactvo, raci či hlemýždi.

Ve stejnou dobu se k nám dostává i knedlík, který není původem český, ale pochází od tyrolských horalů. Součástí jídelníčku se staly brambory připravované na několik různých způsobů.

Brambory jsou na našem jídelníčku už od 17. století. Zdroj: sxc.hu

Brambory jsou na našem jídelníčku už od 17. století. Zdroj: sxc.hu

Přelom 18. a 19. století byl významný především pro kuchařky. Jednou z nejúspěšnějších kuchařek, které v tu dobu vyšly, byla i kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové, která se pro svou úspěšnost vydávala opakovaně ještě několik let. Úspěch měly například i Vídeňská kuchařská kniha (1782, 1792) a  Bavorská kuchařka (1916). Několik dalších kuchařských knih vyšlo v němčině. Například jedna taková německá kuchařka obsahuje rady jak nakupovat, jak správně uchovávat potraviny, jak udržovat v kuchyni čistotu a zcela klasicky jak péct, dusit a tak podobně.

Kuchařky, které vyšly před rozpadem Rakousko-Uherska, jsou vlastně přehledem sjednocujícím českou kuchyni, která je stále více zjednodušována. Vedle klasické městské stravy se začíná rozvíjet i venkovská strava. Střídají se dny hojnosti a skromnosti, klasické bramborové pokrmy stále potlačují knedlíky a nově se používají fazole. 

Po první světové válce se česká kuchyně mění na kuchyni národní neboli mezinárodní s několika českými prvky, jako jsou houskové či ovocné knedlíky, ale i obřadní jídla.

Už tehdy byly koláče velkou pochoutkou. Zdroj: sxc.hu

Už tehdy byly koláče velkou pochoutkou. Zdroj: sxc.hu

S příchodem 20. století se česká gastronomie zjednodušuje. Objevují se zásady racionální výživy, bere se ohled na zdravotní problémy, čím dál více jsou populární cizí kuchyně a v neposlední řadě vychází i mezinárodní kuchařky. V současné době se česká kuchyně vyjadřuje knedlíky, bramborovými jídly, buchtami, slivovicí z Moravy a samozřejmě pivem.

Zdroj perexové fotografie: sxc.hu

Monika Faltýnková

Monika Faltýnková

Filmová fanynka, literární maniak a zcela nevinná slečna v jednom ;)

Zanechte komentář