Transcendence: Johnny Depp si hraje na boha

Film Kultura / 23.4.2014

Režisérská prvotina Nolanova dvorního kameramana se na vratkých nohách představuje jako dílo provokující k zamyšlení.

Než se pustíme do reflexe tohoto očekávaného počinu, je třeba ujasnit si jednu věc. Trailerové ochutnávky totiž lákají na plnokrevný vysokorozpočtový sci-fi spektákl, se svižnou akcí a dechberoucím vizuálem. Kdo však čeká podobnou podívanou, odejde z kina zklamaný; Transcendence je spíše komorní meditací než mainstreamovou výkrmnou. Stačí ovšem tuto malou zradu překousnout, pohlédnout na snímek novou optikou a nevyhnutelně shledat, že má mnoho co nabídnout.

Vysoká očekávání má na svědomí nejen plejáda hereckých es, ale především jméno Wallyho Pfistera, předního kameramana profláklého profíka Christophera Nolana (batmanská trilogie, Počátek, Dokonalý trik). Pfister si projekt vzal na triko jako svůj režijní debut, zatímco Nolan se pod snímek podepsal tentokrát jako producent. Stejně tak scenárista Jack Paglen je v branži benjamínkem. Film tím pádem disponuje řadou neotřelých idejí, nicméně nezapře zelenáčské chyby.

Transcendence se chlubí velkými hereckými jmény. Zdroj: Bontonfilm

Transcendence se chlubí velkými hereckými jmény. Zdroj: Bontonfilm

Chcete vytvořit boha? A neděláme to tak trochu všichni?

Zápletka sází na chytlavý evergreen. Geniální vědátorské mozky Willa Castera (Johnny Depp) a jeho manželky Evelyn (Rebecca Hall) mají vysněnou vizi: sestrojit soběstačnou umělou inteligenci s plně funkční škálou emocí a vlastním vědomím, jež by přesahovalo kolektivní vědění lidstva. Ano, tak trochu boha. Tedy pardon, transcendenci. A ačkoli by měla sloužit dobru a řešit problémy světového formátu, je to idea natolik kontroverzní, že zadělává na malér. Zní totiž až příliš dobře.

Transcendence

sci-fi / drama / thriller

USA, 2014, 120 min

Režie: Wally Pfister

Hrají: Johnny Depp, Rebecca Hall, Morgan Freeman, Paul Bettany, Kate Mara, Cillian Murphy

Tímto malérem je vznik extremistické skupiny odpůrců, kteří rozvoj umělé inteligence odsuzují a spáchají na Willa a jeho kolegy atentát, z něhož vědec sice vyvázne, ovšem s vážným zraněním. Místo aby pět zbývajících týdnů společného života strávila dvojice v pokoji, rozhodnou se osudu s pomocí přítele a kolegy Maxe (Paul Bettany) vzepřít. A tady děj začíná být zajímavý.

Jedinečnost nápadu zde totiž tkví v tom, že umělá inteligence není vytvořena z ničeho, ale právě převodem již existujícího lidského vědomí do virtuální reality. Brzy mrtvý vědec tak může zdánlivě existovat v podobě svého digitálního otisku, který se po napojení do světové sítě rapidně rozvíjí. A takový ředitel zeměkoule odpůrce děsí ještě víc.

Snímek je neobvykle svěží svým unikátním nehodnotícím postojem. Linie mezi dobrem a zlem je mlhavá a není snadné určit, kdo je ve skutečnosti padouchem. Umělý Will je sice hladovou mocí, která se nezastaví před ničím, ale neškodí; naopak, planetu zachraňuje a rozvíjí. A odpůrcovská skupina ukazuje humánní pohled na věc a představuje onoho vtíravého červíka, který se ptá, jakou cenu má lidskost oproti ekologické dokonalosti planety. Ve své podstatě jde o neobvykle bezmocné protivníky, kteří útočí trpělivostí a schopností vyčkat a jejichž největší zbraní je veřejné mínění. Protože lidé přece mají strach z neznámého.

Sdělení místo prožitku

Je třeba připravit se na to, že Transcendence si neosobuje ani promakanou akci, ani realistický background. Tvůrci z rukávu sypou za vlasy notně přitažené představy a ženou moc a schopnosti umělé inteligence do absurdity, která postrádá reálný základ a může z tohoto úhlu působit naivně až směšně (koutky cukají, když stroj poroučí větru, dešti a s lidskými těly provádí hotové čáry, stejně tak průpovídky typu „můžu tě uploadovat“ jsou úsměvné). Nicméně ohniskem zájmu není bezchybná teorie, ale komornější a abstraktní meditace nad tím, co je lidské a kam se technologická vyspělost řítí.

Z toho důvodu můžeme pozorovat i poměrně neobratnou práci s emocemi a napojením na jednotlivé postavy – jediný, s kým divák naváže bližší pouto, je Evelyn, ostatní charaktery jsou víceméně ploché a nevyužité (a to je u takového Morgana Freemana vskutku škoda). Příběh navíc zejména v první části filmu neodsýpá a obsahuje vleklejší pasáže, což je daň, kterou si pravděpodobně vybrala scenáristova nezkušenost.

Johnny Depp a Rebecca Hall ve filmu ztvárňují partnery ve vědě i v životě. Zdroj: Bontonfilm

Johnny Depp a Rebecca Hall ve filmu ztvárňují partnery ve vědě i v životě. Zdroj: Bontonfilm

Inovativně naservírovaní brouci do hlavy

Přesto se snímkem točí mnoho různých témat a z kina člověk odchází s řadou podnětů k zamyšlení. Nejsou náhodou věci, na které by lidé ani neměli přijít? Jak destruktivní je honba za dokonalostí planety, jde-li proti lidské přirozenosti (kompletní regenerace, obnova materiálů)? Transcendence předkládá témata strachu z neznámého, vztahu k bohu a lidskosti, a to velmi citlivou formou.

A ačkoli ve výsledku slyšíme ohranou písničku, že suma je víc než součet svých součástí, sledovat vzrůstající paranoiu, kolik z umělé inteligence je autentický vědec Will, který svět nechce měnit, ale chápat, a kolik je synteticky vytvořený konstrukt, který vládne planetě, je napínavé a poutavé. Ze snímku tak nakonec vyleze takřka postapokalyptické drama, které je trochu sci-fi, trochu thrillerem a trochu romancí a ústí v jakýsi hořkosladký závěr.

Myšlenková hostina už je pak jen podtržená atraktivním vizuálem, který sice není v ničem revoluční, nicméně řemeslně je dobře odvedenou prací. Stejně tak herecké výkony vybraných velikánů potěší, alespoň v rámci materiálu, s nímž měli možnost pracovat. A komu se podaří oprostit se od představy oddechové ládovačky, odnese si zážitek, který přece jen nějaký přesah nabízí.

Zdroj perexové fotografie: Bontonfilm

Petra Štěpánková

Zanechte komentář