Co si o českém školství myslí Tomáš Feřtek?

V obraze / 30.4.2014

O stavu českého školství, jeho historii i současných proměnách. Slyšeli jste také o třídních schůzkách ve třech?

IMG_9840

Zdroj: Archiv – Tomáš Feřtek

Tomáš Feřtek je publicista, dramaturg a scénárista, který spolupracuje s organizací EDUin. Nejen prostřednictvím ní informuje veřejnost o dění ve školství. Jeho názory si můžete přečíst například na tomto blogu.

Jak byste popsal současný stav školství?

Ocitlo se ve fázi proměny, kterou už nelze zastavit. Celá devadesátá léta převládal názor, že nic měnit není třeba, protože naše školství je vlastně nejlepší, dalších deset let jsme váhali, co vlastně dělat, aniž se toho zase tak moc stalo. A teď už běží ty změny tak trochu samospádem, aniž je vždy máme pod kontrolou. Ale nejsme v tom sami. Podobné problémy, byť různé intenzity, řeší celá Evropa a nejspíš i většina té bohatší části světa.

Domníváte se, že jsou současní absolventi středních škol vzdělanější než jejich vrstevníci například před dvaceti lety?

Těžko se to exaktně posuzuje. Přímé srovnání nemáme a ani není možné, protože svět vzdělávání se za tu dobu zásadně proměnil. Pokud se ptáte opravdu na můj dojem, pak si myslím, že úroveň dnešních středoškoláků je mnohem rozrůzněnější, ale nedá se rozhodně říct, že jsou méně vzdělaní. A o podstatné části z nich bych řekl, že mají mnohem větší rozhled, jsou osobnostně vyspělejší a kreativnější. Normalizační režim opravdu pěstoval hlavně podřízenost a poslušnost, to už dnes neplatí, informační zdroje jsou nesrovnatelně bohatší a dostupnější a mnoho středoškoláků je umí využívat. Samozřejmě, starší generace si často na nevzdělanost mladších stěžují, ale mám pocit, že posuzují vzdělání podle toho, co umí oni sami, a jen těžko dovedou ocenit, co oni sami neumí, ale umí to ti mladší. Nepřipadá jim to tak důležité, jako jejich vlastní znalosti a dovednosti. Z toho nejspíš plyne ten pocit, že každá nová generace je méně vzdělaná. Podle mě to tak není.

Někteří středoškolští učitelé stále bezpodmínečně lpí na tom, aby si žáci v jejich hodinách látku zapisovali. Je to tak v pořádku, nebo by učitelé měli dát studentovi možnost výběru?

Strategii práce v hodině bych nechal na každém učiteli. Předpokládám, že ví, co dělá a proč.  Pokud bych byl v jeho situaci, asi bych se snažil vůbec vyhnout tomu, aby převažoval výklad, který je nutné zapisovat. Mám pocit, že účinnost téhle metody – zapište si, co jsem řekl, a zítra mi to na známku zopakujete – se velmi rychle vyčerpává a dnes se tímhle způsobem dá nějakého pokroku u studentů dosáhnout jen velmi obtížně. Přijde mi na to škoda času, kterého ve škole s narůstajícími nároky je stále méně.

Jak je na tom úroveň českých učitelů v porovnání s kantory z jiných evropských vyspělých zemí?

Neumím na to kvalifikovaně odpovědět, čerpám jen ze zkušenosti těch, kteří na střední škole v cizině studovali. A ti opakují stále totéž. U nás je hodně dobrých učitelů, přesto je pořád ten rozdíl oproti zahraničním školám zásadní. Mnohem více se tam diskutuje, řeší se osobní postoj k problémům, vyučování je zajímavější, studenta mnohem víc motivuje k práci. Asi na tom něco bude.

O podobě škol zatím rozhodují ti, kterých se to už bezprostředně netýká. Studenti by měli být víc slyšet. Debatě by to prospělo.

Často se vedou debaty o významu a budoucnosti čtyřletých i víceletých gymnázií. Jak na tuto problematiku nahlížíte vy? Jsou jejich absolventi nějak znevýhodněni oproti jiným středním školám?

Znevýhodněni? Naopak. Z hlediska vstupu na vysoké školy i pak do profesí je větší míra všeobecného vzdělání zásadní výhoda.  Nemyslím si, že vznik osmiletých gymnázií byl šťastný krok, ale jinak považuji všeobecné vzdělávání za spolehlivý klíč k životnímu a pracovnímu úspěchu a občasné tažení krajských zastupitelstev proti místním gymnáziím za nepřijatelné. To, co dnes rozhoduje o profesním úspěchu i v naprosté většině technických profesí, je právě širší všeobecný základ, na který průmyslovky často nemají čas. Pořád platí, že jsme země s mimořádně nízkým procentem studentů ve školách se všeobecně vzdělávacím zaměřením. Tím myslím gymnázia a lycea.

0010094279U-1920x1280

„Mám pocit, že účinnost metody – zapište si, co jsem řekl, a zítra mi to na známku zopakujete – se velmi rychle vyčerpává,“ říká Tomáš Feřtek.
Zdroj: www.photl. com

Jakou roli mají ve vzdělávacím procesu technologické pomůcky (např. interaktivní tabule, tablety, atd.)?

Pořád si myslím, že klíčový je učitel. Ten ať volí technické prostředky podle strategie, která mu přijde účinná. Takže si dovedu představit výbornou hodinu s tablety i bez nich. A interaktivní tabule je pomůcka, která především usnadňuje práci učiteli.

Jaký máte názor na třídní schůzky ve třech, kterých se kromě kantora a rodiče účastní i samo dítě?

To je skvělá věc, z níž mají prospěch učitelé, rodiče i děti. Vlastně jsem ještě neslyšel, že by si na zavedení schůzek ve trojici nějaká škola stěžovala. Je to organizačně náročné, ale zisk je velký. Kromě jiného proto, že je to příležitost, kdy dítě může hodnotit samo sebe a rodič ho při tom vidí.  Obvykle ho takhle vidí poprvé a je překvapen.

Co byste poradil studentovi, který usiluje o jakoukoliv perspektivní změnu nebo krok vpřed ve vývoji českého školství? Má nějakou možnost se zapojit? Na koho by se měl obrátit?

Přijde mi dobré, že už existují studentské aktivity, které se o proměnu vzdělávání snaží. Třeba Středoškolská unie nebo server www.prostredoskolaky.cz. Ale každá aktivita, kdy se takoví lidé síťují a dávají o sobě veřejně vědět, je dobrá. V současné debatě o kvalitě a podobě vzdělávání jsou studenti slyšet velmi málo. Takže napsat nebo namluvit blog, veřejně se vyjadřovat, to je určitě správná cesta. Zatím o podobě škol rozhodují ti, kterých se to už bezprostředně netýká. Studenti by měli být víc slyšet. Debatě by to prospělo.

Zdroj perexové fotografie: www.photl.com

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář