Což takhle cestovat časem

Cestování / 27.4.2014

To, že je občas během cestování třeba přetáčet hodinky, je známá věc. Ale kdy se přetáčí i stránky kalendáře?

Jistě, mohla by být všude na světě půlnoc v jeden moment, ovšem pro jedny by pak byla půlnoc skutečně v noci, pro další při svítání a na druhé straně Země by mohli mít půlnoc za jasného dne, to by bylo matoucí. S rozvojem cestování i do vzdálenějších krajů bylo třeba vymyslet taková pásma, která by odpovídala slunečním hodinám.

Planeta Země je rozdělena do dvaceti čtyř časových pásem. Pásma vedou vždy přibližně patnáct stupňů kolem poledníků. Základním poledníkem, od kterého začíná odpočet hodin, je nultý poledník, který prochází britským Greenwichem. V ideálním případě by byl svět rozdělen na přesné časové pruhy, avšak to by znamenalo, že i v rámci některých malinkých států, kterými by zrovna procházela ona hranice, by si bylo třeba měnit čas jen při průjezdu z jednoho města do sousedního.  Tvar časových pásem byl tedy přizpůsoben hranicím států či větších územních celků. V praxi se to projevuje tak, že zatímco je například u nás 13 hodin, v Řecku mají o hodinu více a v Brazílii o pět hodin méně (během našeho letního času, v zimě je díky posunu času rozdíl Brazílie – ČR jen 3 hodiny).

Londýn, Auckland, noc, den, časová pásma

Zatímco v britském Londýně je jedna hodina po poledni, v novozélandském Aucklandu je právě půlnoc. Zdroj: foter.com, Nico Trinkhaus – London HDR Photography, Photos_by_Angela

V momentě, kdy lidský pokrok dosáhl takové úrovně, že byl člověk schopen podniknout cestu kolem světa, začalo docházet k paradoxním situacím. Například pokud byste obletěli celou Zemi západním směrem, bude se při časovém posunu zdát, jako byste přišli o jeden celý den navíc. Stejná situace se stala i Magellanově výpravě. Naopak pokud poletíte východním směrem, cesta bude trvat o jeden den méně.

Mezinárodní datová hranice

Z těchto důvodů byla stanovena mezinárodní datová hranice. Jedná se o linii přibližně na sto osmdesátém poledníku, to je mezi Asií a Amerikou. Linie byla stanovena tak, aby vedla co nejdále od civilizace. Při jejím překročení se neotáčí pouze ručičky hodinek, ale celý den v kalendáři. Pokud tedy letíte z USA do Japonska východním směrem a vyrazíte v úterý, do cíle dorazíte ve středu. Naopak letíte-li z Japonska na západ do USA, pak když vyrazíte v úterý, do cíle dorazíte už v pondělí. Současně teoreticky lidé na pólech můžou snadno střídat datum, a to jen tím, že budou běhat v kolečku. Nebo například letadlo, pokud poletí na severu zeměkoule a poletí dostatečně rychle, může startovat v pátek pak proletět sobotu a přistát zase v pátek – a to vše jen během pár minut. Díky mezinárodní datové hranici je prakticky možné cestovat kolem dokola Země po 47 hodin a být přitom stále ve stejném dni. Zajímavé také je, že jen po jednu hodinu každý den je na celé planetě všude shodné datum.

V tomto článku jsme neobjevili žádný převratný vynález, kterým by bylo možné se pohybovat do dávné minulosti nebo do vzdálené budoucnosti. Vše, co dokážeme, je cestovat se v řádech hodin a maximálně jednoho dne. Tyto časové posuny jdou výborně vidět 31. prosince, kdy začínají reportáže z oslav nového roku na různých místech planety a končí až k večeru 1. ledna – sledujeme tedy jednu půlnoc, která ovšem trvá dva dny.

Zdroj perexové fotografie: Wikimedia Commons, TimeZonesBoy

Alžběta Holková

Alžběta Holková

Nevím přesně co chci, ale jdu si za tím :-) Jakékoliv dotazy a připomínky mi můžete sdělit buď prostřednictvím komentářů nebo na alzbeta.holkova@generace21.cz .

Zanechte komentář