Alternativa i šance, to je Nový Prostor

V obraze / 11.6.2014

Nový Prostor letos slaví 15 let své existence v českých ulicích. Nahlédněme společně pod pokličku, kde se tento street-paper vaří.

Počátky tradice tzv. street-paperu, neboli časopisu, jehož prodejem si vydělávají sociálně znevýhodnění občané, nacházíme už v 19. století. Formát amerického časopisu Street News a britského The Big Issue pak vzniká v 80. letech 20. století. A jak je na tom se svými street-papers česká kotlina? Letos je to 15 let, co se na našem trhu objevil Nový Prostor. A to doslova. Nabízíme vám rozhovor s jeho šéfredaktorem Tomášem Havlínem.

 „Často se setkáváme s beznadějí, která je důsledkem nějaké chyby nebo chování systému, takže je pak o to těžší se s ní vypořádat. Podobnému zásahu se snad vyrovná jen to, když někdo přesto neztratí odhodlání a dokáže té situaci čelit.“

Tomáš Havlín

Jak jste se dostal k práci v Novém Prostoru?

S nabídkou mě oslovil bývalý šéfredaktor. Jako jeho zástupce jsem nastoupil koncem roku 2008 a od roku 2012 redakci vedu.

Nejčastějšími čtenáři Nového Prostoru jsou mladí lidé do třiceti let, zejména s vysokoškolským vzděláním a bez rozdílu pohlaví.

V čem spatřujete hlavní rozdíly redakční činnosti Nového Prostou a klasických médií?

V porovnání s velkými médii jsme skutečně malá redakce, ve které se každý mění podle potřeby na autora, redaktora, editora a leckdy i fotografa. Z hlediska obsahu je pro nás důležité, že v porovnání s velkými médii nejsme závislí na velkých inzerentech, kteří by toužili ovlivňovat náš obsah – nevytváříme publikum, které bychom následně někomu prodávali. Myslím, že naši čtenáři to oceňují.

Máte zpětnou vazbu či statistiku, kdo jsou nejčastější čtenáři tohoto českého street-paperu?

Máme dnes již starší data, která by neškodilo občerstvit. Vyplývá z nich, že nejčastějšími čtenáři Nového Prostoru jsou mladí lidé do třiceti let, zejména s vysokoškolským vzděláním a bez rozdílu pohlaví, a poté ženy nad padesát let věku.

Logo NP

Jak vybíráte prodejce časopisu a probíhají nějaké jejich kontroly přímo v ulicích?

Registrace u Nového Prostoru nemá podobu výběru, ale smlouvy, kterou spolu uzavírá zájemce o službu se sociálním pracovníkem. Podmínky pro registraci jsou, řekl bych, poměrně benevolentní. Prodejce dostane na základě registrace přidělené prodejní místo a volí si pracovní dobu, která je čtyřhodinová. V jejím rámci pak může být na ulici kontrolován tzv. monitoringem.

Mají prodejci na směřování a tvorbu Nového Prostoru nějaký vliv?

S prodejci jsme ve stálém kontaktu, takže od nich dostáváme průběžnou zpětnou vazbu – co se jim v časopisu líbí, co naopak ne, co by v něm přivítali, jak na konkrétní číslo reagovali zákazníci apod. V každém čísle si také čtenáři mohou přečíst rozhovor s jedním z prodejců Nového Prostoru. Dále otiskujeme články nebo například básně, které napsali sami prodejci, a také se spolu snažíme pracovat na kratších útvarech – nápadech a postřezích, které pak zveřejňujeme v rubrice Zprávy ulice.

Můžete se s našimi čtenáři podělit o nějaký příběh, který vás při práci pro Nový Prostor zasáhl?

Těžko takhle vybírat. Často se setkáváme s beznadějí, která je důsledkem nějaké chyby nebo chování systému, takže je pak o to těžší se s ní vypořádat. Podobnému zásahu se snad vyrovná jen to, když někdo přesto neztratí odhodlání a dokáže té situaci čelit. Pokud se mě ptáte na osobní zkušenost nebo příběh, asi před dvěma lety jsem podstoupil takový reportážní experiment. Půjčil jsem byt kamarádovi a šel prodávat na ulici Nový Prostor. Trvalo to týden, během kterého jsem spal venku i po různých zařízeních, jako je například loď pro bezdomovce Hermes. Nejde z toho vyvozovat žádné dalekosáhlé závěry, protože jsem věděl, že za pár dní se půjdu ohřát, a vlastně kdyby se cokoli stalo, vždycky bych se mohl vrátit do „normálního“ života. I tak mě ale veškerá romantika, kterou by si někdo mohl s životem na ulici spojovat, velmi brzy přešla.

Proč bych si dnes měla po cestě do školy Nový Prostor od „pána u kostela“ koupit?

Protože je to správná věc? Protože tak podpoříte člověka, který na tom není nejlíp? Protože dostanete hodně zpátky? Protože lepší časopis tady není?

Zdroj perexové fotografie: www.foter.com

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář