Léta pod psa: sladce naivní novelka, nad níž budete kroutit hlavou

Literatura / 6.5.2013

Co se stane Češce, která je nedobrovolně vyslána do Říše? Odpočine si, nají se a poslechne si svou oblíbenou muziku.  

O tom, že 2. světová válka je stále ještě „v kurzu“, svědčí nabité pulty knihkupectví, které překypují memoáry a romány s válečnou tematikou. Jednou z nich je i kniha Léta pod psa začínajícího spisovatele Stanislava Dvořáka.

Kniha Léta pod psa, která svým názvem nápadně připomíná bestseller Báječná léta pod psa od Michala Viewegha, vypráví příběh bezstarostné pražské dívky Věrky. Ta se kvůli své nerozvážnosti ocitne jako služka v rodině berlínského průmyslníka, kde postupně zjišťuje, že ne všichni Němci jsou tak zapálení zastánci nacistické ideologie, jak si většina lidí myslí.

Zároveň sledujeme příběh dvou spolužaček z gymnázia, Lady a Ireny, které jsou poslány do drážďanské fabriky na výrobu zbraní. Prostřednictvím těchto dvou kamarádek se seznamujeme s nuznými podmínkami pracovních lágrů a s pohnutými osudy jeho obyvatel.

Sledujeme dva paralelní příběhy - spolužaček v pracovním táboře a dívky odvlečené do Říše.

Sledujeme dva paralelní příběhy – spolužaček v pracovním táboře a dívky nedobrovolně odvlečené do Říše. Zdroj: foter.com.

Román je autorův literární debut a z knihy je to cítit. Hodně. Dle mého názoru by kniha mohla být tak dvakrát delší, spousta pasáží je zbytečně moc osekána, zasloužily by rozepsat. Dvořák píše zkratkovitě, což je škoda, protože prostředí a téma, které si zvolil, přímo vybízí k tomu, aby se na něm člověk pořádně vyřádil.

Při psaní autor jaksi zapomněl dopsat osudy svých hrdinek

Když pominu historické nepřesnosti, hodně mi vadí, že autor po celou dobu rozehrává dva paralelní příběhy, které se sice později spojí, ale vlastně dokončí jen první z nich. Věřin příběh je dopsán, osudy Ireny a Lady si však bude muset čtenář domyslet, nebo napsat samotnému autorovi, aby speciálně pro něj sepsal ještě jednu kapitolu. Protože jak to s holkami dopadlo, z knihy nevyčtete.

Celkově na mě román působil dost naivně a nerealisticky. Byla to spíš taková pohádka, která se odehrává na pozadí 2. světové války a o které vím, že skočí dobře. Hlavní hrdinky jsou sympatické, ale nad jejich počínáním jsem kroutila hlavou. Dělaly totiž věci, které by jim ve skutečnosti jen tak lehce neprošly. Například ukrývaly na zahradě Němce, u něhož Věra sloužila, malého ruského chlapce (pochybuji, že by ho tam nikdo nenašel).

Berlín

Tak v takhle rozbombardovaném městě našla hrdinka nedotčený buddhistický chrám. To měla ale štěstí! Zdroj: rpgforum.cz

Abych to shrnula – Stanislav Dvořák si vybral zajímavý námět, akorát by si s ním mohl více pohrát. Celou dobu čtenáře napíná, nakonec ho však zklame, protože nedokončí příběhy všech hrdinů. Též by se měl pro příště vyvarovat pasáží, které se čtenáři budou zdát těžce uvěřitelné. (Tomu, že Věra objevila v rozbombardovaném Berlíně zcela neporušený buddhistický chrám, jsem opravdu neuvěřila.)

Zdroj perexové fotografie: kosmas.cz.

Jitka Holčáková

Jitka Holčáková

Editorka sekce Hudba, studentka žurnalistiky na Univerzitě Palackého, knihomol, psavec, hudební maniak a životní optimistka, co se řídí heslem "Nesnaž se porovnávat s ostatními, snaž se být lepší verze sebe sama!"

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Denisa

    Přečetla jsem si knihu s nadšením. Trochu mě překvapilo, nakolik se děj věnuje buddhistickému učení, ale to je asi dáno autorovým zájmem o tuto filozofii a knihu činí pozoruhodnější. Obdivuji, že si vybral příběh z minulosti navíc válečný, u kterého je třeba se držet historických faktů. I přes hrůzu té doby, měla kniha kromě napínavých i dost vtipných momentů. Ke konci už jsem se výlučně bavila, hlavně při vyprávění o střetu mladých amerických a německých vojáků a popisu postavy Weissmüllera z Kadaně. Jsem také odtamtud, takže zmínky o našem městě oceňuji.
    S čím nesouhlasím, je výše zveřejněný názor, že by osudy všech postav měly být nutně v knize rozepisovány. Vždyť i v životě tomu běžně bývá tak, že se s někým potkáte, vaše další cesty se rozdělí a o budoucnosti druhého již nemáte ponětí.
    Knihu Léta pod psa mohu jen doporučit a autorovi vzkazuji: „Jen tak dál“.