Minimalismus mi pomáhá objevit to, co mě skutečně baví, říká autor portálu Naučmese.cz

V obraze / 23.4.2014

Rád poznávám nové a opouštím svou komfortní zónu. Věřím v to, že je lepší žít, než hromadit,“ říká Adam Marčan o svém životě.

Dnešní rozhovor by se dal pojmout jako pokračování již vydaného článku o Digitálním nomádství. Pokud v práci často přemýšlíte nad tím, jak je váš život nudný a bez překvapení, a závidíte těm, kteří mají možnost projíždět svět křížem krážem, možná to bude téma právě pro vás.  Pro další díl jsme se rozhodli oslovit Adama Marčana, šestadvacetiletého webdesignera, který momentálně pracuje na projektu Naučmese. Ve svém vyprávění vám představí kouzlo minimalismu a fakt, že stačí několik málo rozhodnutí a místo každodenních devíti hodin strávených na kancelářské židli můžete dlouhodobě cestovat po světě a pracovní dobu si nastavit podle svých vlastních potřeb. No, přiznejte sami, nezní to dostatečně lákavě?

Adame, jak bys ve stručnosti popsal sám sebe, své povolání a koníčky?

Je mi 26 let, pocházím z Beskyd, mám rád lidi i zvířata, čerstvé jídlo a kávu, jezdím na prknech (skateboard, snowboard a zrovna se na Bali učím na surfu). Fotím na ulici zajímavé lidi a baví mě pozorovat a zkoumat život – nějaké mé postřehy si můžete přečíst na blogu.

Pracuji na projektu Naučmese.cz,  který jsme před 2,5 lety založili s Pepou, Honzou a Bětkou. Projekt spojuje lidi, kteří něco umí a chtějí to předávat dále, s těmi, kteří se to chtějí naučit. V nabídce nyní máme přibližně 250 kurzů, od pečení chleba přes tvůrčí psaní až po datovou analytiku.

13774296783_d558c41d67_b

Město Saigon ve Vietnamu.
Zdroj: dreamer.adammarcan.cz

Ve tvém životě nastal určitý zlom – kdy k němu došlo a co tě k němu přinutilo?

Nebyl to jeden určitý zlom, bylo jich (a v budoucnu bude) víc. Prakticky ze všeho se dá poučit a něco změnit, stačí jen chtít a mít prostor přemýšlet nad tím, jak žiji, jestli mě to baví a zda nemůžu sám na sobě něco zlepšit.

Nejprve mi došlo, že nechci sedět 9 hodin denně v kanceláři a dojíždět každý den na jednu židli. Objevil jsem pojem minimalismus, který mi pomohl udělat si finanční rezervu a po 3 letech odejít ze zaměstnání, vyhodit spoustu nepotřebných věcí a „uklidit“ si v životě. Výrazně jsem omezil zprocesované jídlo, shodil jsem 15 kilo a začal se cítit mnohem lépe.

Dva roky nazpět mi došlo, že nemusím být pořád u nás v Česku. Proto jsem letos odjel podruhé v  životě na zimu pryč – na 5 měsíců do jihovýchodní Asie. Nyní jsem na Bali, kde je nádherně. Navíc jsou tu o dvě třetiny nižší náklady na život než u nás.

Komplexně jsem o změně, kterou jsem prošel za posledních šest let, vyprávěl loni v listopadu na TEDxYouth v Praze.

Razíš heslo „méně mít, více žít“. Co se pod ním skrývá?

Žijeme v době plné distrakcí (televize, internet, reklamy a lákadla všude kolem). Máme často kolem sebe mnohem více věcí, než opravdu potřebujeme. Potom se o ně strachujeme a staráme, až ve výsledku ty věci spíše vlastní nás než my je. V Americe si dokonce lidé pronajímají na předměstí sklady pro své věci, jelikož už se jim nevejdou ani do garáže.

Začal jsem si všímat, že čím jsem starší, tím menší (nebo spíš kratší) radost mám z nových věcí. Najednou mi radost z nového iPadu vydržela necelý den a pak už to byl jenom nástroj, který používám. Mnohem víc se cítím šťastný, když na ulici pomůžu paní s taškou, něco s někým prožívám či sdílím a taky, když něco tvořím a dostanu se přitom do stavu, kdy ani nevím, kolik uteklo hodin, jestli mám hlad nebo potřebuji na záchod.

Proto raději volím filozofii: méně mít, více žít. Do hrobu si nikdo nic nevezmeme. Je legrační, že to všichni víme, ale málokdo podle toho v životě jedná.

13774244493_a26502abd2_b

Ostrov Gili Meno je malým ostrůvkem s pár obyvateli, který se nachází v Indonésii. I na něj Adam nedávno zavítal.
Zdroj: dreamer.adammarcan.cz

„Za hoďku a něco mám první nápady a rozvržení stránky aplikace na papíře. Zaplatím 37 korun za obě smoothies. Naproti přes cestu si dám ještě typickou vietnamskou bagetu s vajíčkem a koriandrem. S paní, mezitím co se nad uhlíky opéká bageta, si píšeme po papírku, jak se jmenujeme, kolik nám je a odkud jsme. Dojím a naposledy se jedu projet po městě a podívat se ještě tam, kde jsem nebyl.“ Tak vypráví Adam na svém webu zážitky z cest.

Popsal bys, jak vypadají tvé cesty do zahraničí?

Koupím si letenku (to je klíčové, pak není cesty zpět), sbalím si 40 litrový batoh, abych neplatil zbytečně poplatky za zavazadla mezi lokálními přelety, připravím na to své okolí – kamarády, rodinu, kolegy a klienty a jedu!

Kouzlo je v tom, že na cestách nepřestávám pracovat a tím tedy i vydělávat peníze. Když se pak vracím do Česka, mám na účtu více peněz, než když jsem odjížděl, a kopu zážitků a poznání k tomu.

Spousta lidí, se kterými jsem v pracovním kontaktu, navíc ani netuší, že nejsem v Česku. Žijeme ve 21. století a nikdy nebylo jednodušší pracovat odkudkoliv – máme dnes nástroje jako Skype, Google Docs či Dropbox, a tak spolupráce na dálku nebyla nikdy jednodušší.

V jakých směrech se v tvém životě projevuje minimalismus?

Chápu jej jako komplexní nástroj, jak eliminovat ze svého života vše, co mi do něj nepřináší dostatečnou hodnotu: věci, jídlo, vztahy, informace a zábava, které konzumuji (zprávy, filmy, knihy, časopisy a další). Dokonce třeba i to, kolik památek chci stihnout navštívit nebo o čem se chci s někým bavit a co už za to nestojí.

Myslím, že se dá minimalismus aplikovat téměř do všech směrů okolo nás – pomáhá člověku vytvořit prostor podívat se dovnitř sebe sama, přiblížit se zpátky k tomu dítěti uvnitř a najít, co ho v životě skutečně baví a činí šťastným.

Zdroj perexové fotografie: Archiv – Adam Marčan

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář