Zdvořilost a tradice – takové je pravé Japonsko

Cestování / 7.4.2014

Příroda, shinkansen, spoustu oblečení za málo peněz, samurajové, úklony. Zažila jsem Japonsko jak očima turistického průvodce, tak i těma svýma.

Když se řekne Japonsko, napadnou většinu z nás podobné věci: hůlky, gejši, buddhismus, sushi, … Tím, že vše zmíněné pak ale vidíme na vlastní oči, zjistíme, že Země vycházejícího slunce je mnohem víc než právě hůlky a gejši. Tři týdny strávené na Dálném východě utečou jako voda a ze všech zážitků pak jde člověku ještě dlouhou dobu hlava kolem (i když je dost možné, že za to může jenom ten dvanáctihodinový let). Ale začněme pěkně od začátku.

Japonský symbol - posvátná hora Fuji

Japonský symbol – posvátná hora Fuji.

Kam v Tokiu?

Prvním cílem mé cesty se stalo samozřejmě hlavní město Tokio. Titul nejlidnatějšího města světa možná turisty k návštěvě úplně nevybízí a leckoho třeba odradí, ale věřte, že těch údajných 13,2 milionů obyvatel vám na většině míst nijak vadit nebude. Tokijské metro je samozřejmě pověstné svými tzv. „nacpávači“ do vagonů, ale pokud jste zvyklí vstávat v 8 ráno a až poté se vydat na prohlídku města, nemusíte se bát.

Většina Japonců je totiž až chorobně pracovitých a ve svých kancelářích v prosklených výškových budovách sedí už od pěkně časného rána až do pozdního odpoledne. Stejně jsou na tom uniformovaní školáci, kteří se před pátou hodinou ze školy rozhodně nevrací. Proto přes den můžete s klidem navštívit třeba proslulou Takeshita Street ve čtvrti Harajuku, ve které se to mladými extravagantními Japonci a obchůdky s oblečením, kosmetikou a botami za nízké ceny jenom hemží. Pro shopaholiky tedy rozhodně místo, jež by neměli vynechat!

Stojí za to se jít podívat i do Císařských zahrad nebo do Yoyogi Parku ve čtvrti Shibuya, kde se nabízí nalezení klidu v krásné přírodě přímo uprostřed pulzujícího velkoměsta. A pokud přeci jen chcete okusit trochu pravé tokijské tlačenice, vyrazte do obchodní čtvrti Ginza, kde se hlavní třída podobá newyorské 5th Avenue a přechody pro chodce jsou minimálně třikrát širší než v Praze.

Rušný večerní provoz na hlavní třídě obchodní čtvrtě Ginza v Tokiu.

Rušný večerní provoz na hlavní třídě obchodní čtvrtě Ginza v Tokiu.

Trocha historie a samurajů v Kjótu

Tokio je sice město zajímavé, hlavní, obrovské a turisticky atraktivní, ale rozhodně není jediným městem v Japonsku, které by mělo alespoň dva z těchto přívlastků. Tak třeba Kjóto. Bývalé japonské hlavní město do té doby, než mu jeho prvenství převzalo Edo (dnešní Tokio). Pyšní se nejstaršími památkami v Japonsku: buddhistickými a šintoistickými chrámy, ale hlavně Zlatým pavilonem, jež je obklopen tak krásnou krajinou, že utkví v paměti i tomu nejzarytějšímu odpůrci čehokoliv estetického.

A pokud nejste fanoušci historie a šintoismu, jeďte se pobavit do Toei Kjóto Studio Park – samurajské vesničky se spoustou atrakcí, jako je například Ninja Mystery House plný záhad nebo strašidelný dům, kde vás šílené japonské ženy umazané od krve ve tmě chytají za nohy. Zajímavou atrakcí je zde také možnost přestrojení se za samuraje a gejšu včetně tradičního účesu, make-upu, kimona a dřeváků a následné vyfotografování se. Záležitost to není zrovna nejlevnější, ale kdo si troufne do toho jít, má pak rozhodně památku na celý život.

Toei Kjóto Studio Park nabízí k vyzkoušení mnoho atrakcí.

Toei Kjóto Studio Park nabízí k vyzkoušení mnoho atrakcí.

Shinkansenem do Nagoyi

Japonský rychlovlak, který dokáže jet až 320 km/h, neuvěřitelně prostorný a neuvěřitelně tichý, to je shinkansen. Dalo by se říct, že je to takové letadlo na kolejích. Jen tak pro představu: na trase Shizuoka – Nagoya, která shinkansenem trvá přesně jednu hodinu a 17 minut, předjede tento vlak autobus jedoucí stejnou trasu o tři a půl hodiny! Jízdenka ale není nejlevnější, ze Shizuoky, která je od Nagoyi vzdálená 250 km, si za cestu zaplatíte kolem 3000 jenů, což je přibližně 600 korun. Ale konec čísel, jdeme na oběd!

Co si zabalit do Japonska?

  • redukci do elektriky se DVĚMA vstupy
  • spoustu vizitek a malých dárečků (v případě, že se chystáte setkat se s konkrétními lidmi)
  • japonské jeny (100 jenů = cca 21 korun)
  • deštník (japonské počasí je nevyzpytatelné)
  • nazouvací boty (při vstupu do historických chrámů se musíte zouvat)
  • čokoládu či jiný mls (Japonci nejsou zvyklí jíst sladké v takovém množství jako my)

Sushi nebo sashimi?

Základní rozdíl mezi těmito dvěma tradičními japonskými pokrmy je v přítomnosti rýže. Zatímco sushi je syrová ryba či například kousek avokáda obalený v rýži a zamotaný do zelené řasy (japonsky nori), v sashimi rýže chybí, je to pouze větší kousek syrového plodu moře omotaný malým proužkem téže řasy. Stejně jako ke většině japonských pokrmů se ale rýže i k těmto dvěma podává v bílých zdobených miskách, oproti tomu tradiční japonská polévka miso soup (ne příliš vábně vonící, ale nesmírně zdravá!) se podává v miskách tmavých.

Co se týče Japonců a příboru, mladší generace už k němu tak skeptická není, ale v některých tradičních rodinách ho zkrátka nenajdete. Ale žádný strach, jíst hůlkami je náhodou ohromná zábava, která není vůbec složitá k naučení. Chce to trochu intenzivního tréninku a je z vás hůlkový přeborník.

Tradiční japonský pokrm: syrové ryby, kaviár, rýže, wasabi a řasy.

Tradiční japonský pokrm: syrové ryby, kaviár, rýže, wasabi a řasy.

Jak sami vidíte, Japonsko je tedy zemí opravdu rozmanitou a bohatou na věci, které jsou úplně jinak než u nás. V důsledku dlouholeté izolace Japonska jakožto ostrovního státu od zbytku světa jsou Japonci opravdu introvertním a nepřístupným národem. Jakmile se s nimi však lépe poznáte, zjistíte, že jsou to velmi milí a vstřícní lidé, kteří jsou schopni vám projevit svou náklonnost.

Večeře v tradičním japonském stylu s rodinou v Osace.

Večeře v tradičním japonském stylu s rodinou v Osace.

Rozhodně bych japonské obyvatele označila za jeden z nejzdvořilejších národů planety. Možná by pro Čechy nebylo na škodu se od nich sem tam něco přiučit.

Zdroj všech fotografií: Eliška Vrbová, Generace 21

Eliška Vrbová

Eliška Vrbová

Studentka žurnalistiky s někdy až přehnaným zájmem v hudbě a módě. Klavíristka a sboristka, která by nejraději byla pořád někde na cestách, protože: "Svět je jako kniha a ten, kdo necestuje, čte pořád jenom jednu stránku."

Zanechte komentář